Článek
V moderní době nabyl pojem „stáří“ trochu jiný význam, než jsem ho vnímala dřív. Babička byla synonymem staré ženy, která chodila v šátku, v zástěře, s objemnou kabelou, kam se vešel nákup, na botách bez podpatku a doprovázela ji vnoučata. Dnešní babičky chodí s make-upem, v rukavičkách a klobouku, sedávají v kavárnách a na módních přehlídkách a zajímají se o počítače. Co bylo dříve stáří, dnes označujeme za střední věk a seniory dělíme na mladší a starší. A všichni nejspíš chtějí prožít důstojné stáří.
Ale to konkrétně je? Moje představa je třeba taková, že si ve volném čase na sklonku života budu dopřávat zábavy dříve nerealizované. Například nekonečné procházky, trochu sportu na protažení kloubů, třeba turistiku, dojdu na kulturu a zaplním svůj čas oblíbenou činností, kupříkladu budu dělat květinové aranžmá a rozdávat je přítelkyním. Půjdeme si spolu s „holkami“ někam posedět a poklábosit, projdeme butiky, i když jenom na čumendu, ale to nám asi vadit nebude. Jsem realista, a tak vím, že nakupovat v Palladiu nejspíš nebudeme.
Co když se ale stanu závislá na druhých? Nehybná, bez možnosti ovlivnit četnost návštěv, kontaktů, bez možnosti dojít si pro ovladač televize a najíst se vsedě, protože i na pouhé posazení bude potřeba dozor a lidé, co pomohou. I pouhá představa života pod dozorem ošetřovatelky, žádat ji o kapesník, ačkoli za předpokladu spolehlivého dohledu a vzorného zajištění všech životních potřeb, je příšerně nedůstojná. Někdy se ale stane realitou.
V takové situaci se teď nachází manželova maminka, která už nemůže chodit, v posteli se akorát posadí, a i toto je obtížné, musí se o ni zcela pečovat. Bohužel je větší postavy, nemůže sedět na kolečkovém křesle, není možno ji ani převážet. Je v domově pro seniory, kde je sice běžná péče zajištěna, ale teď řešíme takovou perličku – ulomil se jí zub a rozbila protéza, takže nastaly zase starosti, co s tím.
Při poslední návštěvě jsem si v přízemí jejich domova všimla fotek a vzkazů místních obyvatel, kterými vyzdobili vstupní chodbu. Četla jsem si všechny vzkazy a dívala na fotografie. Většinou tam byla taková ta běžná přání, jako „uchovejte si zdraví“ apod. Jeden vzkaz mě zaujal, protože to nebyla rada, bylo to poděkování. „Děkujeme, že nás respektujete“, vzkazovali manželé pod fotografií. Respekt je velmi důležitý a stejně důležité je vědět, že je vnímán a přijímán. Z obou stran. I to je důstojné stáří.
