Článek
Přežít společné dny v manželství není vždycky idyla. Každý má o životě trochu jinou představu, každý má jiné priority, a tak je zázrak, když si dva sednou tak, aby se doplňovali a nedrhlo to. Na ostatní případy platí osvědčený recept našich babiček – všechno přikrýt zástěrou a co se nezakryje, děláme, že neexistuje. Ale někdy se povede, že se najdou dva, co si vyhovují, a i když jim osud třeba není stoprocentně nakloněn, žijí spolu šťastně až do konce dní. Ostatně, každá pohádka začíná svatbou a končí tak, že spolu dožili. Zpravidla však neříká, jak se jim to vlastně povedlo, a tak když opadne zamilovanost, zařizování, společné budování hnízda a těšení se na dny příští, přijdou všední dny a s nimi stereotyp. A ten je dobrý si nějak zpříjemnit.
Jeden můj známý říká, že by se mělo plánovat, abychom se měli na co těšit. Já taky docela ráda plánuji, samozřejmě hlavně věci příjemné. Podobně na tom byl asi jeden manželský pár, u něhož jsem kdysi čerpala inspiraci do života.
Měli spolu dlouhé spokojené manželství, ačkoli mezi nimi byl celkem věkový odstup, paní aktivně pracovala, pán byl vědec, ale churavěl, tak si už jen tak doma sem tam přivydělával. A protože většinu času trávil sám, a navíc měl rád pořádek, tak si vypracoval systém na šťastné manželství. Jmenoval se JÍDELNÍČEK, tam si na každý den naplánoval přesně svou snídani, oběd a večeři a pak od manželky vyžadoval, aby mu právě toto uvařila nebo koupila. Netrval striktně na vařeném, byly dny, kdy se spokojil s uzeninami, či sýrem, ale záměny příliš netoleroval. Naštěstí měl manželku, která jeho přání s láskou plnila, a to téměř do puntíku. A tak spolu žili šťastně až do konce jeho dní. Zvláštní je, že jeho paní, která pak 30 let s láskou truchlila, nikdy neřekla, že by ji to obtěžovalo.
To u nás udržoval rodinný krb teplý dědeček. Protože bývával doma, jelikož byl nemocný, zastal celou domácnost. Babička chodila domů z práce až pozdě večer a pokaždé měla postavenou vodu na sporáku, aby se mohla umýt v lavóru, na stole talířek s večeří, aby nešla spát hladová a k němu na lístečku vzkaz plný srdíček a hezkých slov. A tak jí každá večeře musela doopravdy chutnat, i když to byly jenom sardinky, kousek chleba se sýrem, uvařená vejce nebo kousek salámu.
A jaký recept na dlouhé šťastné manželství máte vy? Délka je relativní pojem, někomu může připadat dlouhé dvouleté, někomu o mnoho delší, ovšem štěstí musí být stav, který člověka naplňuje. Máte-li o co, podělte se.
