Článek
Znala jsem jednu ženu a svým způsobem jsem ji měla docela ráda. Každý z nás má svoje specifické vlastnosti, ona byla trochu hašteřivá, ale uměla se smát. Hašteřivost občas k lidem patří, navíc v jejím věku byla celkem namístě, nechtěla si nechat všechno líbit. Sneslo se to, i když některým to nevonělo. Ale pak se naše cesty rozešly a já se s ní setkala až po dlouhém čase.
Sice se mi zdála stejná jako dřív, ale brzy jsem se přesvědčila, že její hašteřivost přerostla únosné meze. Nikdy by mne nenapadlo, jak se člověk může změnit, jak moc s ním zacvičí pocit moci. Stala se mezitím mocnější a možná se jí zazdálo, že už není obyčejný člověk jako my, mohla nyní rozhodovat, dělat věci po svém, a tak si to užívala.
Hned jak povýšila, začala rozhodovat, přemísťovat, měnit zajeté systémy. Aby mohla zrealizovat, co si zamanula, musela propouštět, slučovat a přerozdělovat. A protože čas od času něco nevěděla, dopouštěla se i chyb. Radila se tedy, jak má své představy naplnit, ale protože se s ní moc špatně komunikovalo, nevyslechla názor druhých, rádcové říkali jen to, co chtěla slyšet a radili i špatně. Hlavně jí radili tak, aby se jim dobře odměňovala.
A ona ty jejich rady poslouchala a odměňovala. Vůbec si nepřipouštěla, že by mohla dělat chyby, připadala si dokonalá. Přesto se mnohých dopouštěla, ne zrovna malých, a jelikož rozhodovala ve státním, stát za ní ty chyby potom musel zaplatit. Ona ale věřila, že její slovo platí víc než zákon. Jen občas se pak našel někdo odvážný, kdo na to upozornil, udělala s ním však krátký konec.
Chytrý se hloupému raději uklidí z cesty, někteří se z území, kde vládne despota, raději odsunou. V každé pohádce končí špatný král i špatným koncem a téhle zlé královně přál špatný konec už snad každý její poddaný. Nakonec se jim přání splnilo a čas šel dál. Jak se říká, nikdo není nenahraditelný. Ovšem také se říká: nikdy nebylo tak blbě, aby nemohlo být ještě hůř. Bohužel, na většině pořekadel něco je a platí. Takže očekávat šťastný konec je v tomto případě zbytečné. Ale s paní to dopadlo dobře. Přestože se někdy chovala jako slon v porcelánu, dostala jiné místo, kde se uklidila a snad si spokojeně žije dál.
V pohádkách obvykle dobro vítězí a nastane spravedlivé řešení, v životě je to ale obvykle jinak, protože život není pohádka. Tam se za spravedlnost musíme pořád brát a kdy konečně zvítězí „dobro“, to je otázka.
