Článek
Jsem zvědavá, kam to posune tentokrát, pořád se dívám na staré díly „Ano šéfe“ a stejně mám pořád pocit, že si hospodští do svých zvyků moc „kecat“ nenechají. Kdo umí, umí a kdo neumí, jen čumí, jak se říká. A proto si myslím, že svíčková přežije. Sama ji sice často nevařím, když už, tak mám vymyšlenou zlehčenou úpravu, protože moc nesnášíme tuky, přesto svíčkovou milujeme, i když je poněkud těžší. Jednou za čas je to příjemné zpestření.
Stravuji se převážně v restauracích a můj mlsný jazýček (a především nos) si pečlivě vybírá. Hosté do kuchyně nevidí, když máte privilegium ochutnat jídlo a pak se do kuchyně podívat (jako jsem mohla v rámci práce já), tak si začnete vybírat ještě pečlivěji. Ostatně o tom, co kuchaři dovedou, se může národ přesvědčit i v pořadu „Ano, šéfe“. Někdy, když se na to dívám, je představa, že bych z některé kuchyně něco ochutnala, moje černá můra. A že jsem to párkrát zažila! Například celkem dobrý krůtí řízek se posléze odhalil jako naložený v octě a hypermanganu, fuj! Pro můj žlučník tenkrát nic moc!
Co se týká naší kuchyně, souhlasím, že musí odlehčit. Ale když se udělá podrobnější rozbor, třeba zrovna svíčková, či rajská, když se nepřemastí, tak je vlastně ze zeleniny. Svíčková je ještě „zjemněná“ smetanou, problém je, že namísto zjemnění někdo dílo dovrší pořádným ztužením v podobě dvou šlehaček. To přece není potřeba, vařit se dá i odlehčeně. Kdo musel vařit chutně nějakému dietáři a o stravě trochu přemýšlel, s láskou v kuchyni dokáže divy. A proto vařím namísto svíčkové někdy ragú, protože je bez smetany a není nám po něm těžko. Knedlíků si dáme míň, když se výtečně povedou, ubereme naopak maso.
Léta tvrdím, že základem jídelníčku jsou polévky a saláty. Někdo sice na zeleninu není, ale měl by aspoň trochu denně sníst a nejraději syrovou. Menu, jak nás ho kdysi učili ve škole sestavovat, obsahuje víc chodů. Předkrm, polévku, hlavní jídlo, dezert. Zpravidla se sestavuje pro konkrétní příležitost a jeho účelem je přece tuto příležitost zpříjemnit, navodit dobrou atmosféru, pohostit, účelem není všechny přecpat a překyselit, aby na to vzpomínali u bylinkového čaje nebo někde na záchodě s mátou.
A o tom to, myslím, je. Naším problémem není svíčková, ale špatné stravovací návyky. Když třeba někdo v mém okolí plánuje svatbu nebo větší oslavu, někdy se o tom radíme a na můj dotaz, jaký bude hlavní chod, zpravidla odpoví: „Polévka s játrovými knedlíčky a svíčková.“ Když se zeptám, jaké bude složení hostů, co mají rádi, kolik bude dětí a jestli tam budou taky starší osoby, obvykle to přehodnotí. Mělo by se pamatovat na všechny a podle toho vybírat. Aby se jim to dobře jedlo, aby toho nebylo moc, také pro dietáře například svíčková není zrovna vhodná. Máme zažité stereotypy a nepřemýšlíme o tom, co nám neprospívá. Ale jestli někdo plánuje akci dřevorubců s potřebou jejich energii zkrotit a všechny odrovnat, tak proč ne?
