Článek
Zahlédla jsem to jenom chvíli na obrazovce a zasmála se tomu, jenomže je to vlastně trochu smutná věc. Když jsem se zamyslela víc, došlo mi, že tento telefon měl daleko delší výdrž, sloužil celkem spolehlivě a zůstal nám věrný pěkně dlouho.
Sama jsem ráda chodila do telefonní budky, kde se hodil nejprve dvacetipětihaléř, později padesátníček, ještě později koruna a nyní se tam hází různé mince, ale veřejný už nevyužívám. Pevnou linku používám jenom v práci. Veřejný zaplivaný přístroj vydržel úplně všechno. Někdo se do něj láskyplně vyznával, někdo volal pomoc, jiný potřeboval volanému třeba vynadat. Já sama jsem za pár haléřů denně potěšila svoji babičku a byly jsme spolu pořád na drátě, většinou pravidelně kolem sedmé večer. Ten zvyk se mi tak vetřel pod kůži, že jsem se ještě po sedmi letech od doby, co už není mezi námi, přistihla, jak v sedm myslím na to, že musím zavolat.
To jsem ovšem chodila na konkrétní místo v našem bytě, zalovila v paměti nebo v notesu a prstem vytočila jedno číslo po druhém, abych se dovolala správně. Když jsem někdy nedotočila, nebo se přehmátla v paměti nebo číselníku, muselo se začít znovu. Těch čísel, co jsem si pamatovala, to byl trénink! Po vytočení to obvykle na druhé straně začalo vyzvánět. Často jsem se zabývala otázkou, jak dlouho je slušné vyzvánět. Volaný totiž nemusel někdy mít na hovor náladu. Dodržuji zásadu třikrát a dost. Když je to hodně důležité, zopakuji znovu, ale když nezvedli, bylo po legraci. Sama jsem přijímala hovory jenom do určité doby, protože například noční nečekané volající bych nejradši uškrtila na dálku.
A pak přišla éra mobilů. Bavilo mě to, vrkat si pořád s někým do ucha kdekoli se mi zachtělo, bylo velmi opojné. A co teprve textovky! To bylo něco úžasného. Vypsat všechny pocity, ovšem ve zkratce, úžasná novinka. Internet ještě nebyl běžná věc, tohle mi stačilo. Od doby svého prvního mobilu jsem samozřejmě zrušila pevnou linku, využívám jiné technologie, ale bez mobilu ani ránu. S manželem máme každý svůj a hladíme ho ve dne v noci. S ním vstáváme i usínáme. Akorát už nám nevydrží tak dlouho, jako pevná linka, sama mám asi osmý přístroj a kdybych za ta léta vyčíslila náklady, tak bych možná uživila tele. I na mobil jsem poměrně přísná, po osmé hodině nesmí přijímat hovory, má privilegium být se mnou v posteli a já si do jeho paměti mohu ukládat svoje kontakty. On mi je někdy vytáčí sám, aniž bych to věděla, a kdyby mi nějaký smazal, tak jsem úplně vedle. Ani nevím, jestli si zaslouží tolik důvěry.
Za dalších dvacet třicet let už nejspíš děti nepoznají ani dnešní mobily. Přestože jsou chytré (děti i mobily) a některé ještě chytřejší, tak já na starý vytáčecí telefon stejně nedám dopustit.
