Článek
Konkrétně tam bylo rozebráno, že v současné době zaměřené na krásu a mládí hrozí reálné nebezpečí psychické újmy, když se na sebe budeme dívat v zrcadle moc dlouho. A to „dlouho“ je relativně krátká doba, která se počítá na minuty.
Již pouhých deset minut prý stačí ke vzniku choroby, která se vyznačuje zejména opakovaným koukáním do zrcadla, opakovaným líčením a úpravou zevnějšku, později pak třeba touhou vypadat stále líp a taky může vyústit až do vyhledávání chirurgů za účelem plastických operací.
Jednak by mne zajímalo, jak se tato diagnóza jmenuje a zda je nějak nebezpečná okolí. Je fakt, že skoro každá nemoc začíná zpočátku plíživě a nenápadně, postupně může narůstat potíží a snahy je zamaskovat, ale neustálé zhoršování potíží nás stejně nezřídka dovede až pod nůž. To je stejné třeba se žlučníkem, s pohybovým aparátem, se zuby moudrosti, proč by tomu u choroby zvané „stáří“ nebo „nedostatek sebevědomí“ mělo být jinak?
Žen, které trpí chorobou „nedostatek sebevědomí“ a snaží se ji zamaskovat, ale stejně to nakonec něčím prozradí, znám spoustu. Jsou různého věku a na kráse vůbec nezáleží. Těch, co trpí chorobou „stáří“ znám také spoustu a také nezáleží na věku a vlastně ani pohlaví. No a abych byla upřímná, tak neznám nikoho, kdo by nějakou vadu na kráse při dlouhém pohledu do zrcadla nenašel. Znamená to, že jsme všichni psychicky postižení?
