Článek
Taky se mi ztratilo pár balíčků ze zahraničních e-shopů. Neměly nijak významnou cenu, ale stejně jsem pátrala, kde je jejich konec. Všechny měla doručit Česká pošta, doručení balíčku do České republiky se dalo dohledat na sledování zásilek, jenomže pak se najednou balíček ztratil, nebo nepřišla výzva k jeho vyzvednutí.
Kdepak asi jsou mé plavky, obal na tablet, a ještě pár dalších víceméně bezcenných věcí, ačkoli jsem jejich dodání už zaplatila, což znamená, že mi nedoručením vznikla ztráta?
Když se mi jednou nepodařilo doručit něco cennějšího, tak jsem po tom pátrala a podařilo se nakonec dohledat, jelikož na poště nechávají zásilku jen do určité doby a pak to putuje kamsi do centrálního skladu. Tohle je mi pochopitelné, sklady nejsou nafukovací, ale když jsem pak viděla v televizi, že se nevyzvednuté balíčky od dodejců prodávají dál ještě zabalené a jako náhodné překvapení za ne nevýznamnou částku, ačkoli vlastně ani prodejce neví, co tam je, tak mne to trochu zarazilo.
Myslím si, že by pošta měla vyzvat adresáta k tomu, aby měl snahu si balíček vyzvednout a poučit ho, jak a kde se to dá případně udělat, což se mi zatím nikdy nestalo. Z postupu, který jsem teď viděla, lze usuzovat, že pošta následně prodala balíčky další osobě (čímž de facto došlo i ke zneužití osobních údajů, protože s tím asi žádný adresát předem nesouhlasil).
Na stránce, kterou jsem si prověřila a kde tyto balíčky nabízí, jsem se dočetla, že balíčky jsou zabalené tak, jak byly doručené do České republiky a nikdo neví, co v nich je.
Otázkou je, jak se této soukromé firmě, která má sídlo na trochu pochybné adrese (z důvodu, že tam fakticky nesídlí, což se dá ověřit přímo na jejím webu) těch balíčků dostalo. Nejspíš je musela koupit. To znamená, že prodejce získal úhradu odprodejem cizího majetku (jako by to zcizil a prodal za účelem zisku). A následný majitel v tom pokračuje, balíčky mu sice patří, jelikož je koupil, ale vlastně ani nepatří, protože nepatřily ani původnímu prodejci.
Další věc je ta, že je nabízí k prodeji za nemalý peníz, aniž by ručil za to, co v nich je. Nabyl je na našem území – tzn. na území EU a pak by výrobky měly splňovat předpisy pro uvedení na trh. Tedy zejména podmínky podle zákona 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti, v platném znění, který je konkrétně z tohoto pohledu důležitý. Ten máme hlavně proto, že je třeba bedlivě sledovat, zda jsou na trh uváděny jen bezpečné výrobky, a to při způsobu prodeje, který zvolil jak distributor (tzn. ten, kdo balíčky po doručení do ČR prodal) tak současný prodejce balíčků, není zajištěno.
Zákon bere v úvahu všechny články v obchodním řetězci, tak by to měli všichni také dodržovat. A nezapomíná ani na výrobky předané bezúplatně, tzn. darované (ust. § 2 odst. 1). Celkem mne překvapuje, že to nezajímá ani příslušné dozorové instituce, jelikož je docela známo, že takové zboží nebývá označeno v souladu s předpisy a někdy spotřebitel ani neví, jak ho správně používat. Třeba u hraček i jiných předmětů může dojít k riziku z důvodu možného obsahu nebezpečných látek (i v oblečení, u nádobí, u kosmetiky). Z mého pohledu by bylo asi správnější to likvidovat. Jedná se o zboží zaplacené, takže by nikomu újma nevznikla a netřeba se na tom dále obohacovat.
Zdroje: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2001-102
