Aaron Swartz: Génia, který bojoval za svobodu stahování, uštvaly soudní spory k smrti

Příběhy o velkých géniích naší historie často začínají slovy o těžkém dětství a o tom, jak bylo jejich nadání zprvu nepochopeno. Aaron Swartz měl výjimečné štěstí: narodil se rodičům, kteří velmi záhy rozpoznali, že jejich nejstarší syn je výjimečný, a kteří se zavázali udělat vše pro to, aby jeho talent nevyšel nazmar.

Aaron Hillel Swartz se narodil roku 1986 v městečku Highland Park v Illionois asi 40 km od Chicaga. Jeho otec Robert byl programátor, který deset let před Aaronovým narozením založil v Chicagu malou softwarovou firmu. Byl to právě otec, který si všiml, že malý Aaron se o počítače zajímá více, než bylo pro jeho vrstevníky v té době obvyklé: sotva uměl číst, ponořil se do studia počítačových technologií, internetu a internetové kultury. Jeho dětským snem bylo vytvořit internetový prostor, ve kterém by se kumulovaly kvalitní zdroje a informace rychle, bezpečně a bezplatně.

Svou první velkou digitální stopu Aaron zanechal, když mu bylo dvanáct. Vytvořil internetovou stránku The Info Network, webovou encyklopedii generovanou uživateli. O rok později se připojil k týmu vývojářů, kteří pracovali na zdokonalení technologie RSS (nástroje, který umožňuje uživatelům odebírat novinky z webů nabízejících RSS zdroj - typicky těch, kde se obsah rychle mění, např. zpravodajské web). V patnácti letech stál u zrodu licence Creative Commons v projektu Wikipedie; byl od mládí nadšeným wikipedistou. Při tvorbě Creative Commons se seznámil s harvardským profesorem práva Lawrencem Lessigem, který se stal jeho životním přítelem. Mimo to se podílel i na vývoji značkovacího jazyka Markdown nebo sociální sítě Reddit.

Přes veškeré své nadání (nebo právě kvůli němu) měl Aaron velmi komplikovanou povahu, která mu zrovna neusnadnila kontakt s ostatními lidmi. Jakkoliv byl inteligentní, chyběla mu pokora a střídmost; sám sebe považoval za výjimečného a v podstatě neomylného. Měl zakořeněný hluboký smysl pro morálku, spravedlnost a svobodu, ale v prosazování svých ušlechtilých hodnot si počínal neomaleně. Měl sklony k hádavosti, byl umíněný a názory ostatních často přehlížel nebo jimi pohrdal. V mnohém se podobal doktoru Sheldonu Cooperovi, teoretickému fyzikovi z kultovního amerického sitcomu The Big Bang Theory, na rozdíl od něj si ale Aaron nepotrpěl na formálním vzdělání: rodiče mu platili soukromou základní školu, ale střední a následně i vysokou školu předčasně opustil s přesvědčením, že na oboje je příliš chytrý.

I pro svou povahu nebyl v dětství u ostatních dětí oblíbený, dlouho neměl ani přátele. Podsaditý, snědý židovský kluk s nepřítomným výrazem, který chodil trochu nakřivo, ostatní poučoval a jedl jen „suché bílé“ věci - tak si ho pamatují lidé, kteří ho tehdy znali. Nešlo o chlapce, se kterým byste chtěli kamarádit - o to více ale vyniklo, jak výjimečně nadaný byl.

Roku 2010 se z Aarona stal jeden z nejznámějších amerických hackerů. Tehdy připojil jeden z počítačů na slavné výzkumné univerzitě MIT (Massachusetts Institutes of Technology), na které působil jako výzkumný pracovník, k digitální knihovně JSTOR (Journal Storage), která schraňuje obrovské množství vědecké literatury. A stahoval - jeden článek za druhým, nepřetržitě. Na půdě univerzity je možné pro vlastní potřebu z knihovny volně stahovat dle libosti, Aaron ale nebyl žádný troškař: stáhl celkem čtyři miliony odborných článků. Technici v JSTOR zaznamenali neobvyklou aktivitu na svých serverech a neznámému hackerovi na počítači MIT jednoduše zatli tipec - opakovaně blokovali jeho IP adrese přístup do databáze.

Nevěděli ale, že překonat takovou překážku pro Aarona nebude problém (již dříve stáhl z databáze federálního soudu asi 2,7 milionu souborů). Připojil se přímo na server MIT a stahoval dále, ve velkém a nahrubo. Hnala ho vznešená myšlenka: neplánoval získané zdroje prodávat, chtěl jen podpořit volný pohyb informací, aby se dostaly ke každému, kdo je potřebuje.

„Dostupnost vědeckého poznání nesmí omezovat nějaká licence,“ tvrdil. „Ten, kdo nenechává svoje přátele kopírovat zdroje, není zásadový, ale lakomec.“

Jeho filosofii ale nesdílela ani univerzita, ani digitální knihovna. Roku 2011 byl Aaron Swartz identifikován pomocí videonahrávek z kamer umístěných ve studovnách a byl obviněn z vloupání do státních serverů a krádeže dat. V JSTOR ale netrvali na tom, že se budou s nadaným výzkumníkem soudit: vyslechli jeho argumenty a domluvili se, že stačí, aby vydal stažené dokumenty.

Kauza mohla skončit dříve, než skutečně začala. Případu se ale chopili státní zástupci, kteří nechtěli nechat aféru se zvučným jménem u ledu. Dost možná za to mohl i obraz, který o sobě stačil Aaron za pětadvacet let svého dosavadního života vytvořit: vystupoval jako neúnavný kritik státu ve věci zákona Stop Online Piracy Act, který považoval za nepřijatelný zásah do svobody šíření informací, s protivládními hesly objížděl demonstrace za svobodu na internetu a od svého kousku s dokumenty federálního soudu byl v hledáčku FBI. Aarona zájem státních orgánů o jeho osobu nepřekvapil:

„Přístup k informacím představuje moc,“ říkal. „Vždycky se najdou lidé, kteří se o ni nechtějí dělit.“

V lednu 2011 byl Aaron zatčen a obviněn ze dvou případů vloupání s úmyslem spáchat těžký zločin. O půl roku později se přidalo obvinění z podvodu, internetového podvodu a nezákonného získávání informací z chráněného počítače. Postupně byl obviněn z více než devíti trestných činů a byla mu nabídnuta dohoda o vině a trestu, podle které měl ve vězení strávit „pouhý“ půlrok. Tu Aaron hrdě odmítl.

Trestní stíhání Aarona Swartze bylo všeobecně kritizováno jako „přemrštěné“ a „pomstychtivé“. Kdykoliv se soud blížil ke smírnému konci, prokuratura revidovala obvinění proti němu a začínalo se zase od nuly. Sama obžaloba uznávala, že Aaron, jakkoliv si počínal v rozporu s platnými zákony, nejednal pro osobní prospěch, trest by proto neměl být vyšponovaný k maximálním sazbám. Jak ale obvinění přibývala a trest byl stále hmatatelnější (v jednom okamžiku Aaronovi hrozilo 50 let odnětí svobody a pokuta milion dolarů), Aaronův bojovný duch se lámal. Podle příbuzných propadl depresi: soudní pře během necelých dvou let pohltily veškeré jeho úspory bez výhledu, že jim bude někdy konec, mediální tlak a nepředvídatelnost procesu ho ničily. Nevystupoval už tak sebevědomě a optimisticky jako dřív.

V pátek 11. ledna 2013 oznámila newyorská policie, že Aaron Swartz je mrtvý. Jeho přítelkyně ho našla oběšeného v jeho brooklynském bytě, pozdější vyšetřování vyloučilo cizí zavinění. Aaron se zabil sám. Jeho rodina označila jeho smrt nejen za důsledek jeho zhoršující se psychické nemoci (Aaron v minulosti trpěl silnými depresemi), ale také jako fatální selhání justičního systému.

Aaron Swartz se navždy zapsal do dějin internetu, i když asi ne do důsledku tak, jak si sám přál. Jeho aktivismus si našel po světě mnoho příznivců, kteří dnes nadšeně pokračují v jeho odkazu. Po smrti byl uveden do internetové síně slávy a bojovníky za svobodu na internetu, tzv."hacktivisty", je dodnes veleben jako mučedník.

Zdroje:

O'Brien, Terrence (27.6. 2014). „How Aaron Swartz went from internet activist to martyr“. Engadget. Čteno 1.12.2023

Lessig, Lawrence (22.12. 2013). „Why They Mattered: Aaron Swartz“. Politico. Čteno 1.12.2023

Skaggs, Paula (16.1. 2013). „Aaron Swartz Remembered as Internet Activist who Changed the World“. Patch. Čteno 1.12.2023