Článek
Myslela jsem, že větší veselohry, než je slavnostní otevírání obálky s posledními slovy T.G.Masaryka, se už tento měsíc nedočkám. A omyl. Kdesi v dálce, za sedmero řekami, devatero horami a jedním oceánem, totiž žije ve velkém bílém domě jeden starý žlutý muž, který rád křičí na mraky. Jeho hlas burácí do všech světových stran a jeho poselství je slyšet do veliké dálky, až za Ural. Když už ten nešťastník nekřičí na mraky, pořádá tiskovky, ve kterých všem, kdo jsou ochotni ho poslouchat, sděluje ty nejdůležitější věci v celém vesmíru. Toto pondělí uspořádal další tiskovku, tentokrát tu úplně nejvíc důležitou, a podělil se v ní se světem o své nejnovější myšlenky. Tentokrát o autismu.
A tak jsme se po celých desetiletích, kdy po jeho příčině marně pátrají vědci po celém světě, z úst amerického prezidenta dozvěděli, že autismus způsobuje paracetamol, který lehkovážně užívají těhotné ženy při bolestech a horečkách. Jako důkaz uvedl komunitu amerických Amišů, kterých prý se žádná dnešní „epidemie autistů“ netýká, a s tváří zkřivenou upřímnou starostí ženám doporučil, aby v těhotenství léky neužívaly.
Nestačím žasnout a vůbec mě nepřekvapuje, že na to přišel právě on. A ještě méně se divím, že nám to všem zatoužil říct.
Trumpova tvrzení teď odborníci vyvracejí. Marně
Obvykle se mi vůbec nechce polemizovat s tím, nakolik má nebo by mohl mít Donald Trump pravdu. Že máme sklony paracetamol a jiná analgetika nadužívat je fakt, že to je blbě a že nás to může stát játra je taky fakt. Naivně jsem si ale myslela, že existuje nějaká kultura veřejného projevu. Že když nejvyšší politický představitel země tak mocné, že má (jaderný) potenciál rozpoutat třetí světovou válku, pronese podobně silná slova, tak ví, proč je pronáší, ví, jaký mohou mít dopad, a dokáže je rozumně odargumentovat - hned a na místě. Trump se zatím zmohl jen na odříkávání prázdných hesel a na myšlenky hodné někoho, kdo posílá do vědeckého časopisu svůj nákres ploché Země z Malování.
Naivně jsem si taky myslela, že když už staří žlutí mužové za oceánem nemají rozum, že alespoň my od Pacifiku dále si zachováme určitou soudnost. Když jsem ale jen tak zběžně prolétla sociální sítě, abych se podívala, jak na Trumpův proslov zareagovaly naše mediální špičky, digitvůrci i prostý lid, přestala jsem zase na chvíli věřit v budoucnost lidstva. V internetových diskusích to teď vypadá stejně, jako v tom lidovém bonmotu: největší mozky planety uvrhly celý svět do spiknutí, které náhlým pohnutím mysli odhalil soustružník Jarda z Horní Lomné se sotva ukončenou základkou. Ten teď za monitorem tleská a tetelí se blahem, že se jeho názory shodují s názory amerického prezidenta (který ví o autismu asi tolik, jako já o pohlavním životě tapírů, což ovšem Jardovi nepřipadá důležité). Co na tom, že jde o smyšlenky, dojmy nebo nepravdy, které teď usilovně vyvracejí odborníci po celém světě (marně, protože, jak už víme - všichni lžou). Např. tvrzení, že mezi Amiši (coby vzorku obyvatel, kteří důsledně odmítají západní farmakologii) se vyskytuje jen nepatrné množství autistů než v běžné, očkováním a paracetamolem prolezlé populaci, je vysloveně lživé. Doporučení adresované těhotným ženám, podle kterého by se měly snažit své obtíže prostě vydržet a neužít na ně žádný lék, protože většinou tak činí zbytečně, je zase nesoudné a kruté.
Je fér zmínit, že studie, která zkoumá souvislost mezi užíváním Tylenolu (obchodní značka, pod kterou je paracetamol k dostání ve Spojených státech) a rozvojem autismu, skutečně existuje - a ano, obecně se má za to, že vystavení toxinům v těhotenství patří mezi rizikové faktory. Podobně ale existují tisíce dalších studií, které rozebírají vztah autismu v podstatě s čímkoliv, nač si vzpomenete. Už dnes víme, že těch rizikových faktorů je mnohem více. Mezi ty statisticky nejvýznamnější patří např. pozitivní záznam v rodinné anamnéze, neléčená infekce v těhotenství nebo vyšší věk rodičů. Zmínit Tylenol a vakcíny a opomenout vše ostatní je účelovka jak vyšitá. Velice pochybuji, že by Trump, který svého syna Barrona zplodil na kraji šedesátky, vyzval Američany v zajetí druhé mízy, aby to zkusili vydržet a už se dál nerozmnožovali.
Lidé s autismem nejsou zkratka v politickém programu
Nebudu popírat, že mi Donald Trump tentokrát šlápl na kuří oko (ostatně doufám, že je to z textu i cítit). S lidmi s PAS (poruchou autistického spektra) pracuji celý svůj dospělý život. Mám ráda svoji práci, své klienty i jejich příběhy a jsem alergická na to, když se z nich někdo snaží udělat zkratku nebo je zneužít pro svůj politický program. O autismu se dneska hodně mluví a já jsem za to vlastně ráda. Jsem ráda, že ty příběhy zaznívají, že se plíživě zlepšuje sociální i zdravotnická péče, že se více mluví o tom, že lidi s PAS potřebují důstojně žít. Horší je, že autismus naroubujete prakticky na jakékoliv třaskavé společenské téma, ať už je to inkluze, očkování nebo rozmazlené děti v restauracích, a tak se paralelně s rovinou skutečné osvěty rozvíjí i platforma dezinformací a dojmologických válek. Donald Trump je pro mě v tuto chvíli všech dezinformací král.
Příští měsíc jde do kin dokument o jednom obyčejném klukovi s autismem a o jeho tátovi, který se o něj stará. Tenhle kluk, Péťa, jeho ségra a jeho táta - to jsou lidé, kteří stojí za pozornost. O autismu toho ví hodně, jsou skuteční a potřebují podporu pro sebe, ne pro nahnání politických bodů. Zajděte na to, pokud budete moct, něco si o Péťovi poslechněte nebo přečtěte. Stojí to za to. A až uslyšíte o autistech planě řečnit někoho, kdo si skrz ně jde jen nahnat politické body, vzpomeňte si, kdo je ten někdo. Je to pořád on - ten starý žlutý muž, který zase někde křičí na mraky. Opravdu ho ještě chceme poslouchat?
ZDROJE:
Lesková, Ivana: „Že paracetamol způsobuje autismus? Trump varuje bez důkazů, říká expert“ (23.9.2025). iDnes.cz. Čteno 23.9.2025
Murphy, Matt: „Fact-checking claims Trump made about autism“ (23.9.2025). BBC.com. Čteno 23.9.2025
