Článek
Tu tvář Anna neviděla šedesát let.
Chvíli si říkala, že ji šálí zrak. Hned nato si pomyslela, že už je dočista senilní. Pak ale zamžourala očima a ve vrásčitém obličeji starce, který právě vystupoval z auta před jejím domem, jasně rozpoznala známé rysy. To vysoké, ustupující čelo. Měkkou bradu a ostře řezané rty, jejichž koutky byly věkem trochu svěšené. Dolíček v bradě, který se za ty roky téměř nezměnil, a pohled stejně pronikavý, jako když se viděli naposledy.
Nebylo pochyb, že je to opravdu on. Jen ten krok měl trochu těžší, vlasy šedivější a záda více nahrbená, ale pořád on. Boris - muž, do kterého se Anna před více než půl stoletím zamilovala a za kterého se z velké lásky provdala. Tehdy oba mysleli, že jejich štěstí potrvá věčně, ale osud tomu chtěl jinak. Tři dny po svatbě se na zápraží jejího rodného domu políbili na rozloučenou a Boris odešel bojovat za svou zem. Když se vrátil domů, zjistil, že jeho nevěsta je pryč. Marně ji hledal, marně pátral, ale bylo pozdě. Anna zmizela neznámo kde a jemu zbyla jen prázdná náruč a oči pro pláč.
„Zapomeň,“ řekli mu a on nezapomněl nikdy. O šedesát let později vystoupil z auta a objal svou dávnou milou přesně na místě, kde se kdysi rozloučili.
Vnitřní exil měl ničit sociální vazby
Vztah Borise a Anny začal na konci války v sibiřské vesnici Borovljanka. On byl nadějný mladý komunista a rudoarmějec, ona pocházela z rodiny prostých zemědělců, kteří zoufale bránili svůj grunt před kolektivizací. Seznámili se, když Boris jako tajemník místní buňky Komunistické strany mládeže (tzv. Komsomolu) přednášel ve vesnici svůj slavnostní projev. V davu uviděl Annu, jak postává uprostřed hloučku přátel, a zamiloval se do ní na první pohled. Nezkušený a nesmělý ji oslovil a s úžasem zjistil, že dívka jeho náklonnost opětuje.
Lidé ze vsi mu o ní vyprávěli hrozné věci. Její otec prý zmizel už před válkou, protože odmítl vstoupit do družstva, a na zbytku rodiny ulpěl stín jeho viny. Varovali ho, odrazovali, přemlouvali. Kdo ví, jestli si pro ni taky nakonec nepřijdou, říkali mu. Je to přece kulačka. Boris se nedal odradit. Když narukoval, psali si. Když měl volno, jel za ní a ona na něj vždycky trpělivě čekala. Dočkali se spolu konce války a krátce po ní se zasnoubili. Jejich svatba v létě 1946 byla skromná a uspěchaná, protože neměli peněz nazbyt a protože Boris dostal na svatební veselí jen třídenní propustku. Loučení provázely potoky slz, oba ale věřili, že se zakrátko zase uvidí.
„Políbili jsme se na rozloučenou,“ vzpomínala Anna. „Nikdy bych si ale nepomyslela, že to bude na tak dlouho.“
Proroctví zlých jazyků se nakonec naplnila a pro Annu a její rodinu si přišli bolševici. Stejně jako Annina otce je označili za nepřátele lidu a oznámili jim, že budou převezeni do tzv. vnitřního exilu do jiné sibiřské vesnice. Deportace do vnitřního exilu patřila k těm mírnějším trestům, kterými režim stíhal své nepřátele - kulaci běžně končili v táborech nucených prací, byl jim zabavován majetek a přicházeli o svá občanská práva. Vnitřní exil se brutalitou sice nemohl rovnat pobytu v gulagu, i tak byl ale pro deportované velmi trýznivý. Annu s rodinou odvezli do odlehlé vesnice daleko za Ural, kde přebývali v nucené izolaci. Mohli se poměrně svobodně pohybovat v rámci vytyčené lokality, nesměli ale opouštět určené místo pobytu, cestovat, telefonovat ani posílat dopisy. Pro Annu to bylo natolik zdrcující, že se pokusila o sebevraždu.
„Bylo to nejbídnější období mého života,“ vzpomínala Anna. Do té doby si se svým mužem čile dopisovala, ve svém novém bydlišti od něj ale nedostala ani řádku. Ani nemohla: když Boris dorazil do domu své tchyně, ve kterém s Annou pár dní po svatbě přebývali, našel tam jen prázdnou ložnici, spoustu otázek a žádnou odpověď. Lidé ve vesnici mu sice řekli, že rodinu deportovali, nikdo ale nevěděl, kam je odvedli. Boris byl zoufalý - obcházel známé, rozesílal telegramy na všechny strany, využil svých kontaktů u armády a bombardoval je dotazy. Po jeho ženě se ale slehla zem.
Čekal jsem na tebe tak dlouho!
Annina matka nikdy nesouhlasila s tím, že se její dcera provdala za vojáka. Když se ve svém novém bydlišti trochu rozkoukali, snažila se Anně domluvit sňatek s jedním ze starousedlíků. Tvrdila jí, že se její Boris znovu oženil, a proto jí prý neodpisuje. Anna dlouho jejímu naléhání vzdorovala, když se ale jednou vrátila domů z práce na pile, zjistila, že jí matka spálila všechny památky, které na krátké manželství s Borisem měla. Fotografie, psaníčka i milostné básně - to všechno lehlo popelem. Svět pro ni zčernal; dokonce sebrala z koše prádelní šňůru a chtěla se jít oběsit, než jí matka vytrhla provaz z ruky. Zlomená Anna svolila, že půjde na schůzku s mužem, kterého jí matka vybrala, a o něco později souhlasila i se sňatkem. Stala se matkou pěti dětí, po rozpadu Sovětského svazu roku 1991 se přestěhovala zpátky do Borovljanky, brzy nato ovdověla a vrátila se do starého domu své matky.
I Borisovi rodina doporučovala, aby na mladický sňatek s kulačkou zapomněl a začal nový život. Stejně jako Anna, i on se nakonec oženil a zplodil děti. K šťastnému znovushledání násilně odděleného páru dopomohla velká náhoda. Boris se v roce 2006 vydal v doprovodu jednoho z dětí do své rodné vesnice, aby tam navštívil hrob svých rodičů. Tou dobou mu táhlo na osmdesát a byl dávno vdovec. I on myslel, že se snad dočista zbláznil, když uviděl ve dveřích toho známého domu povědomý obličej.
„Běžel jsem k ní a volal: Má drahá, čekal jsem na tebe tak dlouho! Má ženo, můj živote,“ vzpomínal na setkání.
„Chyběl jsi mi šedesát let,“ plakala Anna a pozvala Borise na čaj, který se protáhl až do večerních hodin. Zůstali vzhůru celou noc, povídali si o všem, co se jim za ta léta přihodilo, i o krutých okolnostech jejich odloučení.
Když noc skončila, domluvili se, že už je nikdy nic nerozdělí. Boris ještě té noci požádal Annu o ruku a nikoho nepřekvapilo, když řekla ano.
ZDROJE:
Mealey, M.: „Couple Reunited After 60 Years Apart Since the War“ (17.1.2008). Čteno 19.2.2026
Stewart, Will: „Separated by Stalin, lovers are reunited after 60 years in exile“ (13.1.2008). independent.ie. Čteno 17.2.2026
„Torn Apart By War, This Couple Were Reunited After More Than 50 Years“. ohmymag.co.uk. Čteno 17.2.2026
„After 60 years, married all over again“ (18.1.2008). manoloforbrides.com. Čteno 19.2.2026
