Článek
Zpráva o tom, že policie zadržela ve spojitosti s kauzou Jeffreyho Epsteina bratra britského krále Karla III., obletěla svět rychlostí blesku. Přesto, že byl Andrew Mountbatten Windsor později téhož dne propuštěn a dosud nedošlo k formálnímu obvinění, tato událost zasadila citelnou ránu jeho už tak bídnému mediálnímu obrazu. Internetem kolují fotografie prince, jak se na cestě z vazby krčí na zadním sedadle automobilu a ve tváři má výraz naprostého zděšení.
Možná si tváří v tvář deseti objektivům uvědomil, co za život ho teď čeká. Možná, že se mu hlavou prohnaly výčitky nebo strach. Z popisu zvěrstev, která Epstein páchal na svém ostrově neřesti, totiž mrazí. Mrazí i z dlouhého výčtu osobností, které se na jeho zločinech podílely. Po zveřejnění Epstein Files vycházejí prakticky každý den na světlo další okolnosti Epsteinova případu, a každé další jméno na seznamu zaniteresovaných je jako hřebíček do rakve zbytkové důvěry, že mocní, kteří řídí tento svět, ho řídí moudře.
Zlo má svou anatomii a jeho pachatelé nebývají černobílí. Jeffrey Epstein zemřel ve vězení roku 2019, v jeho jménu ale hlavy padají dále.
Dětství s výsadou
Andrew Mountbatten-Windsor se narodil roku 1960 jako třetí dítě a druhý syn královny Alžběty II. a jejího manžela prince Philippa. Na rozdíl od prvorozeného Charlese a druhorozené Anne, kterými Alžběta v rychlém sledu splnila své povinnosti vůči koruně, byl Andrew dítětem počatým bez mocenského kalkulu - jako potvrzení vztahu svých rodičů, kteří v předcházejících letech čelili vleklé manželské krizi. Protože se zároveň stal prvním dítětem panovníka od roku 1857, které se narodilo v době jeho vlády, bylo jeho narození považováno za dobré znamení - byl živoucím dokladem o tom, že jak monarchie, tak manželství Alžběty s Philippem je stabilní a v pořádku.
Andrewa dělí od jeho starších sourozenců deset a jedenáct let. Tento věkový odstup způsobil, že až do narození posledního bratra Edwarda vyrůstal prakticky jako jedináček. Jeho dětství bylo velmi odlišné než to, kterým prošli Charles a Anne: jako na mladšího syna byly na Andrewa kladeny mnohem menší nároky než na Charlese, který vyrůstal pod tlakem a očekáváními spojenými s jeho rolí následníka trůnu. Zatímco Charles strádal nedostatkem matčiny laskavosti a otcova uznání, Andrewovi se obojího dostávalo v nezměrně vyšší míře. Veselý, energický a správně chlapecký princ byl navíc pravým opakem svého citlivého, hloubavého staršího bratra, jehož až stařecká usedlost jako by se do moderního světa vůbec nehodila. Andrew ve srovnání s Charlesem vypadal jako playboy a už jako teenager patřil k nejpopulárnějším členům královské rodiny. Když se pak v roce 1986 zasnoubil s oblíbenou Sarah „Fergie“ Ferguson, vytvořili spolu atraktivní glamour pár, jehož vitalita ostře kontrastovala s vážností páru Charles a Diana.
Z privilegovaného přístupu, kterému se Andrewovi dostalo v časech raného dětství, se zrodilo přesvědčení, že byl jako dítě rodiči rozmazlovaný. Ačkoliv označení „maminčina mazánka“ je spíše mediální nálepka než jasně doložitelný fakt, je pravda, že oproti starším sourozencům měl Andrew výsadu v podobě matky, která byla opravdu přítomná a věnovala se mu. Na Andrewa byl v porovnání s bratrem vyvíjen minimální institucionální tlak a výhody, kterých požíval, dlouhou dobu převyšovaly jeho povinnosti. Také byl rodiči méně kritizován, více adorován a užíval si mnohem větší volnosti. Zlí jazykové později často připomínali, že toho posledního měl až moc.
Už tak vysoká reputace prince Andrewa prudce stoupla po válce o Falklandy (1982), které se jako příslušník Královského námořnictva osobně účastnil. Nestává se často, že by královský syn bojoval v první linii, Andrew prý navíc v boji prokázal mimořádnou odvahu a domů se vrátil jako válečný hrdina. Když tento veterán navíc zplodil se svou ženou dvě zdravé dcery, veřejnost začala oceňovat i jiné jeho kvality - třeba to, že byl příkladný otec. Manželství sice po šesti letech ztroskotalo, Andrew ale i z toho dokázal vytěžit plusové body - projevil se totiž jako více než dobrý exmanžel. Na svou bývalou ženu nezanevřel, ale přetavil jejich pouto v upřímné přátelství, ve kterém společně vychovávali dcery. Po nějakou dobu po rozvodu dokonce sdíleli i společnou domácnost a když se Fergie dostala do finančních problémů, byl to Andrew, kdo jí je pomáhal vyřešit. Zkrátka - ex, jakého byste chtěli mít.
Přátelství s Epsteinem princi zlomilo vaz
První desetiletí po rozvodu s Fergie se nakonec ukázalo být zlomové. Někdy do 90. let se totiž datuje počátek prapodivného přátelství královnina syna a amerického finančníka Jeffreyho Epsteina. Ti dva toho měli hodně společného - oba patřili k elitám, oba se pohybovali ve společnosti podobně vlivných a úspěšných lidí, jejich témata i okruhy zájmu se prolínaly. Zároveň se osobnostně dost lišili - Epstein byl požitkář, oportunista a mistr manipulace známý svými krutými žerty a nevybíravým chováním k zaměstnancům, Andrew sice uměl být arogantní, pořád to ale byl uhlazený aristokrat s jemnými způsoby, který se k lidem ve svém okolí zvykl choval laskavě a s úctou.
Je nepochybné, že ti dva udržovali kontakt. Psali si, telefonovali, vyměňovali si fotografie. Do svých emailových vláken občas zahrnuli i Fergie. Mezi témata hovoru patřil i jejich rodinný život - Andrew se Epsteinovi nejméně jednou pochlubil i náctiletými dcerami. Ovšem, že se také scházeli, a podrobnosti z jejich neortodoxních dýchánků jsou dnes předmětem vyšetřování. Když v roce 2020 Andrewa žena jménem Virginia Giuffre obvinila z toho, že ji jako nezletilou za Epsteinovy účasti zneužil, princ se z civilní žaloby vykroutil mimosoudním vyrovnáním. Odškodné ve výši dvou milionů liber znamenalo něco jako přiznání viny - Andrew, který byl už tehdy prudce neoblíbený kvůli svým finančním skandálům, se po něm definitivně propadl až na dno. Pád z piedestalu byl v jeho případě velice bolestivý. Z oblíbeného člena královské rodiny, milujícího otce a šarmantního přítele byl najednou vyvrhel, který se musel vzdát svých čestných titulů i vojenských hodností a od kterého si jeho dcery udržují odstup, aby ochránily své vlastní děti..
Viktimologie zná pojmy. „ideální oběti“ a „ideálního pachatele“. V souvislosti se sexuálními delikty, zvláště pak v soudním zápolení mezi predátorem a jeho obětí, se s obojím setkáváme velice často. Ideální predátor je velký, hrubý a cizí. Je zjevně narušený, nebezpečný a zlo z něj čiší na sto honů. Pokud připustíme, že Andrew Mountbatten Windsor se v některých fázích života zachoval predátorsky, pak do profilu ideálního predátora úplně nezapadá - ve skutečnosti ho vlastně dost nabourává. Je to jeden z důvodů, proč nás to celé tolik vyvádí z míry. Dost na tom, že v tomto případě nejde o individuální zlo, ale o pavučinu zločinu, kterou po vláknech upředli nejmocnější lidé naší doby. Svět, ve kterém děti nezneužívají jenom zvrhlí a slizcí Epsteinové, ale i princové, dobří otcové a váleční hrdinové, je nečitelný a obzvlášť děsivý.
ZDROJE:
Beránek, Jan T.: „Z Epstein Files jsou vidět hlavně pikantní historky mocných. Pohled z odstupu ale naznačuje daleko závažnější souvislosti“ (11.2.2026). Hospodářské noviny. 22.2.2026
Gillibrand, Peter: „'Andrew photo will go down in history'“ (20.2.2026). BBC.com. Čteno 22.2.2026
Hill, Erin: „Princess Beatrice and Princess Eugenie's Focus After Dad Andrew's Arrest Is on 'Protecting Their Own Children“ (20.2.2026). People.com. Čteno 22.2.2026
Lawless, Jim: „How the former prince Andrew fell from the Queen’s favourite son to a royal embarrassment“ (19.2.2026). theglobeandmail.com. Čteno 22.2.2026
„Who is Prince Andrew? The royal who has given up his titles“ (17.10.2025). BBC.com. Čteno 22.2.2026
