Článek
Bettina Göring strávila většinu života tím, že se pokoušela uniknout hrůznému odkazu svých předků. Když byla ještě dítě, babička s matkou jí vyprávěly o hodném strýčkovi Hermannovi, bratrovi jejího děda a otci její oblíbené tety Eddy, kterého měli všichni v rodině moc rádi. S oblibou si prohlížela jeho staré fotografie a poslouchala babiččino slzavé vyprávění o strýcově heroickém životě a tragickém, mučednickém konci. Až mnohem později se dozvěděla, že ten vznešený, charismatický strýček, kterému to na fotkách vždycky tak slušelo, nebyl dobrák od kosti, ale Hitlerova pravá ruka a jeden z nejhorších válečných zločinců všech dob.
Čím více se toho Bettina dozvídala o zvěrstvech, která Hermann Göring spáchal, tím větší vinu za jeho hříchy cítila. Nikdy nechtěla být jeho neteří. Nikdy nechtěla nést jeho jméno ani mít v žilách stejnou krev jako on. A ze všeho nejméně chtěla, aby geny tohoto nacistického monstra díky ní přežily do dalších generací.
Dětství v rodině Göringů
Bettina se narodila roku 1956 v Německu. Přišla na svět přesně deset let poté, co se Hermann Göring den před svou plánovanou popravou v Norimberku otrávil kyanidovou kapslí. Před norimberským tribunálem stanul jako nejmocnější ze všech obviněných (větší ryba by už snad byl jen Hitler sám), část jeho rodiny ale ještě dlouho po válce věřila tomu, že se stal ve skutečnosti obětí zločinného „soudu vítězů“. Zakladatel gestapa, vrchní velitel Luftwaffe a po většinu druhé světové války fakticky druhý muž Říše prý neměl nic společného se zločiny, které mu kladli za vinu. Genocidu nepáchal ani o ní nevěděl, byl pouhý voják a úředník a nikdy netoužil po ničem jiném, než sloužit německému národu.
Emmy Göring (první zleva) s manželem Hermannem na koncertě v Berlíně (1935)
Hlavními stoupenkyněmi této verze byla Göringova manželka Emma a její dcera Eddy. Té bylo osm let, když její otec zemřel, a jeho obraz se jí v paměti dochoval ve značně zidealizované podobě. Göring svou dcerku nepochybně zbožňoval a ona se mu za jeho lásku odvděčila tím, že až do smrti stála na jeho straně. Odmítla uznat jeho osobní vinu a nikdy veřejně nepřiznala, že by s jeho činy nesouhlasila. Taktně přitom nekomentovala ani jiné záležitosti, které by mohly otce posmrtně poškodit. Obezita způsobená požitkářstvím, závislost na morfiu, prostopášné večírky plné sexu a opiátů - to všechno patřilo k věcem, o kterých se u Göringových nikdy nemluvilo.
V atmosféře pronacistických názorů vyrůstala i Bettina a její bratr Adi. Otcem obou sourozenců byl Heinz, syn Hermannova polorodého bratra Heinricha, se kterým měl slavný nacista společného otce. Heinrich ale zemřel, kdy byl Heinz ještě malý chlapec, a jeho sirotka poté přijal do péče právě Hermann.
Heinz, který se po otcově smrti stal fakticky Hermannovým adoptivním synem, byl typickým představitelem tzv. šedé zóny. Jako voják prokazoval nutnou loajalitu k německému státu, ale národnímu socialismu dvakrát nefandil. Nebyl to zapálený nacista jako strýc Hermann, zároveň ale nevystupoval v roli otevřeného kritika režimu jako např. Hermannův mladší bratr Albert a jeho rodina. Heinz vstoupil do NSDAP z musu a většinu války sloužil v Abwehru - německé rozvědce a kontrarozvědce, která se postupně transformovala v jádro protihitlerovského doporu. Po konci války byl kvůli svému původu zajat sovětskými vojsky a až do roku 1952 vězněn na Sibiři. Když se vrátil z internace, zjistil, že dva z jeho bratrů spáchali sebevraždu a rodinné jmění, na které tolik spoléhal, je pryč.
Heinrich Ernst Göring na obrazovém rodokmenu se svými manželkami a některými z dětí. Jeho syn Hermann je na fotografii vpravo dole
Navzdory svému osobnímu politickému přesvědčení se Heinz po návratu do Německa oženil s naivní nacistkou, která byla na svou vyvdanou rodinu patřičně hrdá. Zatímco Heinz o strýci Hermannovi do smrti nepromluvil ani slovo, jeho žena vychovávala jejich děti k přesvědčení, že na příbuzenství s ním můžou být všichni pyšní.
„Ze všech nacistů byl Hermann nejoblíbenější, byl tak milý a vznešený,“ tvrdila zarytě a okázale přitom ignorovala výmluvné mlčení svého muže. Bettina začala už v dětském věku vnímat, že mezi tím, co jí říká matka, a tím, co se o nacistech učí všude okolo, je citelný rozpor. Pozornost tomu ovšem nevěnovala až do doby, kdy se k nim domů na stáří přistěhovala její babička z otcovy strany.
Zatímco matka více než politikou žila emocionálními vzpomínkami na laskavého strýce Hermanna, babička nasadila těžší kalibr. Jako jediná z blízkých příbuzných zažila privilegovaný život nacistické smetánky a za to, že jí ho dopřál, byla Hermannovi velmi vděčná. Nejen, že se po smrti jejího muže Heinricha postaral o ni a její tři syny, ale představil ji také Hitlerovi. Babička měla doma spoustu fotografií po boku Vůdce, kterými se kasala ještě dlouho po válce.
„Z celé rodiny to byla jediná opravdová nacistka,“ vzpomínala Bettina. „Myslela si, že je něco lepšího než ostatní. A samozřejmě popírala holokaust.“
Napjatá situace doma se vyhrotila, když Bettina shlédla s babičkou dokument o koncentračních táborech. Zatímco Göringova praneteř se z té podívané zhroutila, babička na obrazovku křičela, že je to všechno lež a výmysl. Bettině bylo třináct, když po tomto výstupu utekla z domu a přerušila kontakt s celou rodinou.
Z celé rodiny Bettině zbyl jen bratr
Potomci nacistů se s rodovým zatížením vyrovnávali po svém. Zatímco část rodiny Göringových strávila zbytek života popíráním nebo mlčením, Bettina vedla tuhý vnitřní boj s vlastním svědomím i identitou. Po odchodu z rodičovského domu se snažila dělat vše, o čem věděla, že by jí prastrýc neschválil. Přidala se k hnutí hippie, stala se komunistkou a procestovala svět křížem krážem. Cesty ji zavály až do Indie, kde se stala stoupenkyní novodobého guru Osha a jeho kultu propagujícího svobodnou lásku. Samozřejmě se dostala také k drogám, které její křehké psychice jen přitížily, a během dvaceti let se třikrát nervově zhroutila.
Když se konečně vrátila do Německa, zjistila, že tam už nemůže vydržet. Jako pokání za prastrýcovy hříchy si uložila doživotní exil a odstěhovala se do Spojených států, kde žije dodnes. Vdala se a změnila si příjmení, pod jejím novým jménem ji ale nikdo nezná. Bettina ho totiž úzkostlivě tají - bojí se, aby ji nevypátrali neonacisté a neudělali z ní buď zrádkyni, nebo modlu.
Přesto, že si život změnila od základů, Bettinu na každém kroku provází prastrýcův odkaz. Hermannovu tvář před sebou vidí, kdykoliv se podívá do zrcadla, a ten pohled ji tíží jako nic jiného. Už od dětství mu byla vždycky až příliš podobná - dokonce podobnější, než jeho vlastní dcera Edda, jak jí s neskrývanou radostí připomínala babička. Ve svých třiceti letech se Bettina rozhodla pro radikální krok: aby zajistila, že nebude dále šířit své „vadné geny“, nechala se dobrovolně sterilizovat. Nechtěla riskovat, že stvoří podobné monstrum, jako byl její prastrýc. Nezávisle na ní ke stejnému rozhodnutí dospěl i její bratr Adi.
„Tak, a utnul jsem to,“ prohlásil po zákroku Adi, který z celé rozvětvené rodiny Göringových zůstal tím jediným, s kým Bettina dodnes udržuje kontakt.
O příbuznosti s Hermannem Göringem Bettina na veřejnosti nemluvila až do roku 2004. V roce 2007 se při natáčení australského dokumentu Bloodlines setkala s malířkou Ruth Rich, jejíž rodina ztratila během holokaustu několik svých členů. V roce 2011 se objevila v dokumentu Hitler's Children, kde spolu s dalšími potomky významných nacistů hovořila o životě poznamenaném temnou rodinnou historií.
ZDROJE:
Lebovic, Matt: „When family ties lead straight to Hitler“ (16.11.2012). timeofisrael.com. Čteno 9.2.2026
Morin, Roc: „An Interview With Nazi Leader Hermann Goering's Great-Niece“ (16.10.2013). theatlantic.com. Čteno 9.2.2026
„Bad blood? Descendants of senior Nazis speak in One World doc“ (13.3.2012). lidovky.cz. Čteno 9.2.2026
„Nazi leader’s grandniece, Jewish woman find peace“ (31.10.2008). sandiegouniontribune.com. Čteno 9.2.2026
„Hitler’s Children“ (2011). Dokument.
