Článek
Co si představíte, když se řekne Antarktida?
Někteří lidé si při tom slově ihned vybaví mráz, led a nehostinnou pustinu, pro jiné je náš nejjižnější kontinent naopak synonymem bujarého života. Pravda je obojí. Když v roce 1820 zahlédli členové ruské námořní expedice neznámé pobřeží, domnívali se, že narazili na bájnou Terra Australis - doslova „jižní zemi“, o které už starověcí kartografové soudili, že existuje, aby vyvážila kontinenty na severní polokouli. Námořníci byli svým objevem nadšení a šokovaní zároveň; podle dobových představ měla být Terra Australis bohatá, úrodná a plně obyvatelná. Nikdo nepředpokládal, že místo toho natrefí na zmrzlou nížinu bez zeleně a vrchy pokryté tuhou ledovou krustou.
Skutečný význam Antarktidy dokázala plně ocenit až moderní doba. Už dávno víme, že pusté je pouze vnitrozemí, zatímco v pobřežní oblasti přežívají rozmanité živočišné druhy jako jsou albatrosi, tuleni nebo tučňáci (včetně endemického tučňáka císařského, který jako jediný hnízdí přímo na ledu). Nejvíce života se ale překvapivě neukrývá v moři, ale přímo v pevninském ledovci. Ledovce na Antarktidě zadržují asi 60% světových zásob sladké vody a jsou klíčové pro zachování stability globálního klimatu. Pokud by roztály, voda z nich by zvedla hladinu světových oceánů o několik desítek metrů a nepříznivě by ovlivnila hustotu a slanost mořské vody. Bez ledu, který odráží sluneční záření, by také veškeré teplo Slunce musel pohltit oceán, což by urychlilo oteplování planety. Tání antarktických ledů nás oprávněně zneklidňuje - jestli po ledovcích něco opravdu chceme, pak to, aby zůstaly co nejdéle ve své podobě a na svém místě.
Ledovec Taylor se nachází ve stejnojmenném údolí v oblasti McMurdo Dry Valley
V roce 1911 objevil australský geolog Griffith Taylor při prozkoumávání východního pobřeží Antarktidy jedinečný ledovcový vodopád. Zaujal ho nejen tím, že vůbec byl (většina zdejší vody je zamrzlá a vodopády na ní nalezneme jen velmi výjimečně), ale také neobvyklým zbarvením, s jakým se během svého bádání setkal poprvé a naposled. Taylor si do svého deníku zaznamenal, že vodopád není průzračně čirý, ale má hutnou strukturu a tmavě červenou barvu. V záchvatu vzrušení pojmenoval ledovec i přiléhající údolí po sobě a vodopádu začal říkat Blood Falls (do češtiny překládáme jako Krvavý vodopád).
Blood Falls se nachází ve Viktoriině zemi v údolí McMurdo Dry Valley poblíž polární stanice McMurdo. Ač se to zdá neuvěřitelné, z geologického hlediska je McMurdo Dry Valley poušť, a to ne jen tak ledajaká: už 2 miliony let zde nespadl ani milimetr srážek, což celé oblasti vysloužilo hrdý titul nejsuššího místa planety. V suchém, relativně teplém údolí se i pod ledem skvěle daří mikroorganismům, které v jiných oblastech kontinentu kvůli nízkým teplotám přežívají jen stěží.
Ledovcové vodopády nevypadají jako typické vysoké vodopády, jaké známe např. z tropických lesů. Vznikají tehdy, když na povrchu nebo uvnitř ledovce začne tát led, v kapalné podobě si najde cestu dutinami a vyteče na povrch. Na Antarktidě k tomu dochází velice zřídka, obvykle během krátkého a intenzivního léta a vždy v teplejších oblastech (jako je právě údolí McMurdo). Voda vyvěrá trhlinou v plášti ledovce a táhlým pomalým čůrkem se spouští po jeho stěně dolů. Ledovec Taylor opravdu působí, jako by místo vody ronil krev - pramen z něj vytéká otvorem v boku, který s trochou představivosti připomíná obrovskou otevřenou ránu. Kontrast mezi temně rudým proudem a bílým ledem je fascinující a v návštěvnících vyvolává dojem, že zraněný ledovec před jejich očima skutečně krvácí.
Voda, sůl a mikrobi
Po více než sto let se vědci marně pokoušeli objasnit neobvyklé zbarvení vodopádu. Ve většině případů je načervenalá barva hornin nebo vody způsobena zvětráváním na železo bohatých minerálů jako je magnetit nebo hematit, kterému se příhodně přezdívá také krvavý kámen. Výzkumníci pracovali také s verzí, že pramen Blood Falls obarvila červená řasa, která bují pod ledovou pokrývkou. V takových případech ale voda obvykle vystupuje na povrch už zabarvená, zatímco v případě Blood Falls se zdálo, že se zabarvuje až pár okamžiků po vyvěrání z ledovce. Teorii o minerálech a červených řasách v 60. letech vyvrátila analýza vzorků, která prokázala, že se uvnitř ledovce nachází jen velmi malé množství činitelů se schopností vodu trvale obarvit. Na dalších padesát zůstalo bádání, jak se říká, u ledu.
Blood Falls vytéká do slaného jezera Bonney. Jezero je izolované, takže mikroorganismy z nitra ledovce Taylor přežívají dále v jezeře
Na počátku tisíciletí vědci potvrdili, že krvavé zbarvení není výsledkem biologické kontaminace, ale je způsobeno chemickou reakcí. V roce 2015 namířili na ledovec radar schopný prostoupit půdu a zjistili, že síť trhlin a tunelů uvnitř je plná slané vody. Ta se dovnitř dostala pravděpodobně z prastarého jezera, které bylo původně teplejší a mísilo se s vodou z oceánu. Jak se klima ochlazovalo, ledovce se rozšiřovaly a voda z jezera zůstala trvale uvězněna pod jedním z nich - až do doby, kdy se začal pohybovat a jeho povrch se otevřel.
Celá záhada Krvavého vodopádu tak nakonec skutečně tkví v železe - i když jinak, než si výzkumníci původně mysleli. Slaná voda je sama o sobě na železo velmi bohatá a jakmile se dostane do kontaktu s kyslíkem, železo v ní začne oxidovat a ona získá svou typickou krvavou barvu. Tento zdánlivě jednoduchý proces (ne nepodobný tomu, když na zemském povrchu reziví železo) podporuje přítomnost extrémofilních mikrobů, které podle nejnovějších zjištění přežívají v izolované, slané a silně železité vodě tím, že místo běžné fotosyntézy využívají jako zdroj energie chemické reakce.
Vysoká koncentrace soli v kombinaci s tlakem na dně ledovce způsobuje, že voda uvnitř teče i navzdory velmi nízkým teplotám. Ledovec Taylor se během dvou milionů let své existence několikrát decentně zapohyboval a sám sobě tím způsobil vnitřní praskliny, které se přeměnily v koryta pro tok slaných říček. Stal se tak nejchladnějším ledovcem světa, který ve svém nitru ukrývá trvale tekoucí vodu.
ZDROJE:
Bressan, David: „Century-Old Mystery Of ‚Blood Waterfall‘ In Antarctica May Finally Be Solved“ (10.7.2023). Čteno 13.2.2026
Pare, Sascha: „Blood Falls: Antarctica's crimson waterfall forged from an ancient hidden heart“ (7.6.2024). Čteno 13.2.2026
Rosa-Aquino, Paola: „Blood Falls gushes red water from Antarctica's ice. It took scientists 106 years to figure out what causes its color.“ (10.6.2026). businessinsider.com. Čteno 13.2.2026
Ross, Delaney: „What’s really in Antarctica’s mysterious blood falls“ (22.10.2018). National Geographic. Čteno 13.2.202
