Článek
Ten pomník se už zdálky nedá přehlédnout. Na skromném malém hřbitově v severočeském Sloupu se tyčí mezi ostatními náhrobky jako rudá pěst výhružně namířená k nebi. Nikdo, kdo vchází hlavní brankou, ho nemůže minout - stojí přímo proti vchodu, drze, nepatřičně, jakoby si to, co je na něm psáno, musel každý příchozí přečíst a okamžitě otisknout do paměti:
„Zde jest pohřben staršina Petr Nimovič Nazarenko. Padl v boji za svobodu naší velké rodiny dne 9.5.1946 ve věku 26 let.“
Trvalo více než čtyřicet let, než bylo odhaleno, že ten nápis je jedna velká nabubřelá lež.
Oblíbený šlechtic a opilý vojín
Zámek Sloup nechal mezi lety 1730-1733 postavit hrabě Josef Jan Maxmilián Kinský. V držení tohoto mocného staročeského rodu zůstal až do roku 1941, kdy zemřel bez mužských potomků August František Kinský a zámek i s přilehlým hospodářstvím zdědila starší z jeho dvou dcer Marie Filipína. Protože ta už byla tou dobou sama pokročilejšího věku a její muž, bavorský šlechtic Vilém Preysing-Lichtenegg-Moos, o zapadlý zámeček nejevil nejmenší zájem, pověřila správou nově nabytého panství svého nejstaršího syna Kaspara.
Zámek Sloup v Čechách
Hrabě Kaspar Preysing byl sice po otci Němec jak poleno, Čechy ale nadevše miloval. Už jako dítě jezdil na sloupský zámek za dědečkem Augustem Františkem a silný vztah, který v té době získal k rodinnému sídlu, mu pak přetrval až do dospělosti. Po smrti dědečka se sem přestěhoval i se svou manželkou Alžbětou, dcerou českého hraběte Dohalského z Dohalic, a plánoval zámek zvelebit, aby se v něm mohli usadit natrvalo.
Navzdory svým vazbám na nenáviděnou německou šlechtu byl zámecký pár mezi sloupskými Čechy velice populární. Příbuzní hraběnky Alžběty patřili k protinacistickému odboji, za své aktivity byli nacisty perzekuováni a několik z nich bylo umučeno v koncentračních táborech. Hrabě Kaspar místní obyvatele uměle zaměstnával ve svých službách, čímž je ušetřil nuceného nasazení v Říši, a na zámek nechal převézt cenné sbírky muzea v Liberci, aby je ochránil před nálety. Byla to pomoc diskrétní, téměř neviditelná, ale přesto velice cenná. Na konec války čekali manželé Preysingovi stejně dychtivě, jako všichni jejich sousedé. Příchod sovětských vojsk měl do českého pohraničí vrátit klid a mír, pro oblíbeného hraběte to měl ale být jen začátek tragického konce.
V noci dne 9. května 1945, v závěrečném dni osvobozování, vykopl jeden z vojáků Rudé armády vchodové dveře sloupského zámku a vloupal se do soukromých pokojů. Jeho jméno bylo Petr Nimovič Nazarenko. Opilý tak, že bylo s podivem, že se vůbec dostal dovnitř, a se zjevným úmyslem se začal sápat po hraběnce Alžbětě, která se jeho útokům bránila a křičela. Její křik přivolal hraběte, který se ve snaze ochránit svou ženu postavil přímo mezi ni a násilníka. Nazarenko vytáhl zbraň a bezmyšlenkovitě vystřelil. Dvaačtyřicetiletý hrabě Kaspar byl na místě mrtev, manželce tím ale získal alespoň tolik času, aby mohla vyskočit z okna a utéct do bezpečí. Spolu s ní z místa činu zbaběle uprchl i vrah.
Místní byli celou událostí rozhořčeni. Ohavnou vraždu hraběte i pokus o znásilnění jeho ženy hned druhý den nahlásili veliteli sovětské jednotky, který po provinilém zběhovi vyhlásil pátrání. Když vojína našel, vykonal na něm krátký soud i s bezodkladným vykonáním trestu: na místě ho zastřelil.
Tím by mohla být celá záležitost vyřízená. Nazarenkovo tělo bylo bez pompy zakopáno za hřbitovní zdí, hraběte zase narychlo pohřbili v zámecké kapli sv. Jana Nepomuckého. Individuální kiks byl potrestán a spravedlnosti bylo učiněno zadost. Tedy… mohlo být. Po únorovém převratu roku 1948 hledali komunističtí představitelé obce Sloup v Čechách hrdinu-osvoboditele, kterému by mohli vztyčit pomník na místním hřbitově. Moc na výběr jich nebylo - o Sloupsko se nikdy nebojovalo a nebylo tak kdy a kde projevit svou udatnost. Ve skutečnosti zde při osvobozování zemřel jeden jediný sovětský voják, kterým nebyl nikdo jiný, než zběh a vrah Nazarenko.
Jak víme, že nebyl hrdina?
Tělo Petra Nazarenka bylo ještě roku 1948 exhumováno a přemístěno do řádného hrobu v první řadě sloupského hřbitova. Všechno, co stojí na jeho náhrobku, jsou prokazatelné lži - kdo by ale toužil po pravdě, když může mít příběh. Dějiny vždy píšou vítězové - a v tomto případě vyrobila propaganda vítězů z opilého vraha, kterého musel zastřelit jeho vlastní velitel, hrdinu par excellence. Skutečný hrdina příběhu, hrabě Kaspar Preysing-Lichtenegg-Moos, zatím leží nepovšimnut o kilometr a půl dále v neudržované rodinné hrobce. Zastupitelstvo obce o problému ví, ale zabývat se jím v dohledné době nebude.
„Jak víme, že Nazarenko nebyl hrdina?“ bránil Nazarenka ještě nedávno sloupský starosta Jaromír Studnička. „Do Československa přijel, tak po té cestě možná hrdinou byl. Všichni vojáci, co nás osvobozovali, bojovali.“
Nazarenkův čin nebyl ničím výjimečným. Vojáci Rudé armády se při postupu našimi zeměmi dopouštěli tisíců zločinů - a většina z nich zůstala do dnešního dne nepotrestána. Je smutným faktem, že neobvyklý byl spíše zásah velitele jednotky, který čin svého vojína považoval za nepřijatelný. Rabování, znásilňování a vraždy českých obyvatel rudoarmějci často probíhaly s tichým souhlasem velících důstojníků nebo alespoň s jejich přivřenýma očima.
Umělé květiny na hrobě Petra Nazarenka jakoby pořád kvetly. Sem tam je doplní i čerstvá kytice - od někoho, kdo tu historii nezná, nebo kdo ji znát nechce. Jeho nevkusný pomník s rudou pěticípou hvězdou hyzdí sloupský hřbitov už 78 let a zdá se, že jen tak rychle nezmizí. Po válce byl zámek Sloup na základě Benešových dekretů odebrán Kinským a předělán na provizorní skladiště. V roce 1947 z něj národní správce nechal odvézt historické zařízení a dalších deset let sloužil jako rekreační středisko pro různé podniky. V roce 1958 do něj byl přemístěn domov důchodců Svojkov a jako domov pro seniory slouží dodnes.
ZDROJE:
Padevět, Jiří: Krvavé léto 1945. Praha: Academia, 2016. 692 s. ISBN 978-80-200-2600-2.
Vlček, Pavel. Encyklopedie českých zámků. Praha 5: Libri, 1998, 3.vydání. ISBN 80-85983-32-X. Kapitola Sloup
„Hrob Petr Nimovič Nazarenko“. vets.cz. Čteno 2.6.2026
„Vojín Nazarenko v opilosti zastřelil hraběte ze Sloupu v Čechách: Dodnes ho zde oslavují jako válečného hrdinu“ (13.5.2022). reflex.cz. Čteno 2.6.2026
