Pavlína Pořízková: uťáplá bruneta z Moravy dobyla svět modelingu. Z vrcholu ale spadla na tvrdé dno

Už ve třinácti letech toho Pavlína prožila víc, než si její vrstevníci dokázali byť jen představit. Citlivá, přemýšlivá dívka nebyla mezi dětmi oblíbená - jak by taky mohla, myslela si, s tím vychrtlým obličejem, ošklivýma nohama a tím, jak je celá nemožně vyhublá. Překvapilo ji už to, že si ji vůbec někdo chtěl vyfotit. A teď stála u telefonu v ošuntělém obýváku své matky a nevěřícně poslouchala, že její tvář, kterou ona sama považovala za fádní a nehezkou, upoutala pozornost slavného modelingového agenta. Když položila sluchátko, musela se štípnout do zápěstí. Nezdálo se jí to. Byl rok 1978 a ji, chudou dceru emigrantů z Prostějova, zvala na konkurz jedna z nejslavnějších modelingových agentur na světě.

Do té doby ji život vlekl a její osud určovali jiní. Teď se ale odhodlala a vzala ho do vlastních rukou.

Pavlína Pořízková se narodila 9. dubna 1965 v Prostějově jako prvorozená dcera disidentů Anny a Jiřího Pořízkových. Její dětství silně poznamenaly události roku 1968, kdy její rodiče ze strachu z invaze emigrovali do Švédska a sotva tříletou Pavlínu nechali v péči babičky z matčiny strany. Bylo to těžké, ale pragmatické rozhodnutí; dostat přes hranice malé dítě bylo v té době nebezpečné a prakticky nemožné. Pořízkovi spoléhali na to, že s podporou státu, který jim poskytne azyl se statusem politických uprchlíků, budou moct holčičku obratem vyvést ze země legálně. Spletli se.

Československé úřady odmítly emigrantům jejich dceru vydat a Pořízkovým nezbylo, než o dítě bojovat na dálku. Zatímco si nic netušící Pavlína žila své klidné dětství v péči laskavé moravské babičky, ve Švédsku její rodiče burcovali média, politiky i celou společnost. Z případu holčičky, které nedovolili setkat se s rodiči, se stala causé célèbre. Zatímco manželé Pořízkovi drželi hladovku před ambasádou v Kodani, maličkou Pavlínu odchytávali v Prostějově na ulici novináři i obyčejní lidé a fotili si ji jako přírodní úkaz. Usmívat se a plakat na povel do objektivu se naučila dříve, než pochopila, proč to má vlastně udělat.

Když bylo Pavlíně sedm let, její matka se navzdory pokročilému těhotenství v přestrojení vrátila do Československa, aby dceru osobně odvezla. Hned na hranicích ale byla její totožnost odhalena a byla umístěna do domácího vězení. Roku 1973 se Švédům podařilo vyvinout tak silný mezinárodní tlak, že komunistická vláda ustoupila a Pavlínu i s její matkou propustila do Švédska.

Pět let odloučení je příliš pro tak malé dítě. Pavlína se sice vrátila k rodičům, ale nebyla šťastná. Těžce snášela odtrhnutí od babičky, kterou vnímala jako svoji skutečnou matku, a v cizí zemi si připadala vykořeněná a ztracená. Její otec, který se tak srdnatě bil za návrat ztracené dcery, navíc rodinu záhy opustil kvůli mladé milence, s dětmi přerušil kontakt a odmítal na ně platit výživné. Rodina se tak dostala do materiální nouze a Pavlína prožila drtivou většinu svého švédského dětství v chudobě. Zhoršoval se také zprvu idylický vztah s matkou: Anna měla náročnou povahu, byla přehnaně ambiciózní a své děti peskovala a kritizovala za každou maličkost. Pavlína trpěla masivními úzkostmi a zoufale tesknila po domově.

V takové situaci byl casting v Kodani jako světlem na konci tunelu. Pavlína se na něj dostala úplnou náhodou - jedna ze spolužaček, která se toužila stát vizážistkou, ji a další dívky nalíčila a jejich fotografie rozeslala modelingovým agenturám v naději, že ji přijmou. Kamarádka ostrouhala, na Pavlínu se ale usmálo štěstí. Sama sobě připadala nehezká, zkušené oko amerického agenta Johna Casablancase ale vidělo něco docela jiného.

„Chceš jet do Paříže?“ zeptal se Casablancas, jako by snad existovala i jiná odpověď než nadšené a jednomyslné ano. Pavlína souhlasila a její život se tím změnil od základů. Z chudé středoškolačky se měla už brzy stát jedna z nejžádanějších modelek světa.

Mladá Pavlína byla až stereotypně modelingový typ. Po matce zdědila neobyčejnou krásu, už ve čtrnácti letech navíc měřila ohromujících 180 centimetrů. Fyzický zjev ale nebylo to jediné, čím k sobě tato bruneta s uhrančivým pohledem poutala pozornost. Jako Východoevropanka působila na Západě exoticky, a v arsenálu předností figuroval také silný příběh uprchlického dítěte. Ona sama dodnes v žertu tvrdí, že její úspěch způsobila diskrétní oční vada, která ji nutila do kamery trochu mžourat, čímž vznikl její proslulý zasněný pohled.

Na počátku 80. let se vycházející hvězda Pavlína usadila v Paříži, v roce 1983 se pak přestěhovala do Spojených států, kde prorazila jako tvář Sports Illustrated Swimsuit Issue. V osmnácti letech byla nejmladší modelkou v historii, které se podařilo dostat na obálku prestižního časopisu, a zároveň první, která pocházela ze střední Evropy.

„Tehdy jsem si myslela, že to je jen nějaký katalog sportovního oblečení,“ vzpomínala později s úsměvem. Do dnešního dne nakonec nafotila obálky pro více než 500 světově známých časopisů (mezi nimi i Vogue, Elle, Cosmopolitan nebo Harper’s Bazaar).

V roce 1988 získala Pořízková tehdy nejlépe placenou modelingovou smlouvu. S kosmetickou firmou Estée Lauder podepsala kontrakt na propagaci jejich výrobků v hodnotě šesti milionů dolarů. Byla to právě tato smlouva, která ji katapultovala z postavení tuctové katalogové modelky mezi světovou elitu. Celá kampaň byla navíc mimořádně povedená a sklidila velmi dobrou odezvu od kritiků. Pořízková si tak upevnila své jméno v modelingovém průmyslu a vytříbila si styl. Definitivně opustila dráhu „plavkové“ modelky a přijala image moderní, sofistikované a inteligentní krásky z Evropy. V roce 1992 ji časopis Harper’s Bazaar zařadil na seznam deseti nejkrásnějších modelek světa.

V roce 1984 se Pořízková při natáčení hudebního klipu seznámila s o jednadvacet let starším Ricem Ocasekem, frontmanem rockové skupiny The Cars. Byla to prý láska na první pohled, Ocasek byl šarmantní, elegantní a v lecčems jí připomínal otce. Byl to ten typ muže, kolem kterých se podle ní točil celý svět, navíc se stejně jako ona mohl pyšnit českými předky. Vzali se v roce 1989, v roce 1993 přišel na svět jejich první společný syn Jonathan a o šest let později se narodil druhý syn Oliver. Manželství trvalo bezmála třicet let.

Navenek manželé působili jako idylický, zamilovaný pár. Necitlivé komentáře, které vztah stárnoucího rockera a jeho mladé topmodelky přirovnávali k pohádce o krásce a zvířeti, nikdo nebral vážně. Až mnohem později Pořízková přiznala, že to u nich doma nebylo vždycky růžové. Ocasek se projevoval jako majetnický manipulátor a chtěl mít pod kontrolou každý aspekt jejího života. Říkal jí, co má nosit, jak se upravovat i jakou zakázku má přijmout. Dynamika jejich vztahu byla prazvláštní; Ocasek se vůči své ženě choval jako despotický rodič, zatímco Pořízková chránila jeho tvář i dobré jméno, aby mohla uzdravit „toho malého zraněného chlapce v něm“. Paradoxně to byla ona, kdo chránil jeho, a cokoliv jí přikázal, splnila, aby si udržela jeho lásku. Láska byla to, co jí v životě zoufale chybělo; bylo to víc, než jakákoliv kariéra, peníze nebo sláva.

„Ze strany nás obou to byla sobecká láska,“ přiznala Pořízková později, „Ale docela dlouho to fungovalo.“

Manželství se začalo hroutit ve chvíli, kdy se Pořízková rozhodla, že přestane manžela poslouchat na slovo. Dlouhé manželství nakonec vyústilo v bolestivý rozvod.

V září roku 2019, dva týdny poté, co Ocasek podstoupil operaci nádoru v plicích, ho Pořízková našla mrtvého v jeho domě. Ten zážitek jí hluboce otřásl a opakovaně ho zmiňuje jako ten nejhorší v celém jejím životě.

Po hrůzném nálezu přišel ještě jeden šok. Ocasek nechal Pořízkovou krátce před smrtí vyškrtnout ze své závěti společně se svými dvěma syny z prvního manželství. Důvodem mělo být to, že ho prý účelově opustila před vážnou operací. Šlo o obvinění, které se Pořízkové nesmírně dotklo a proti kterému se do dnešního dne důrazně vymezuje. Soud nicméně uznal oprávněnost závěti a Pořízková, která své milionové příjmy posílala na manželův účet a vkládala do společného majetku, zůstala prakticky bez prostředků. Psychicky z celé kauzy vyvázla naprosto zničená, cítila se zklamaná a podvedená. Ocasek jí i po smrti zasadil zdrcující úder a Pořízková se z vrcholu propadla až na tvrdé dno. Permanentní úzkosti, které zažívala v manželství, vystřídaly panické ataky, které ji v nejslabších chvílích bránily vycházet z domu. Dny trávila mezi čtyřmi stěnami, přemítala o své uvadající kariéře, o svých šedinách a o modelingovém průmyslu, který už dávno patřil mladým.

Pořízková se nakonec rozhodla se svým věkem nebojovat. Na svém Instagramu začala zveřejňovat fotografie a videa, kde vystupuje taková, jaká skutečně je - bez makeupu, bez příkras, s kruhy pod očima a obličejem opuchlým od pláče. Bez obalu přitom hovoří o ženském sebevědomí, propaguje zdravý přístup k tělu a stárnutí.

„Být slyšet je lepší, než být vidět,“ tvrdí. Svou otevřeností si vysloužila novou vlnu mediálního zájmu a jeden a půl milionu sledujících.

Jakmile se znovu postavila na nohy, osud Pořízkové nadělil novou porci štěstí. V červenci 2025 bývalá topmodelka oznámila, že se opět zasnoubila. Jejím budoucím manželem je americký scénárista Jeff Greenstein, datum veselky ale zatím šťastný pár nezveřejnil.

ZDROJE:

Neira, Daniel: „Paulina Porizkova reflects on ‚selfish love‘ and betrayal by late husband Ric Ocasek six years after his death“ (16.9.2025). hola.com. Čteno 28.5.2026

Pořízková, Pavlína: No filter: To dobré, to špatné a to krásné. Jota, 2023. ISBN: 978-80-7689-150-0

Snellgrove, Karolína: „Pavlína Pořízková: chudá dcera emigrantů dobyla svět plavkami“ (9.4.2020). idnes.cz Čteno 28.5.2026

Wiseman, Eva: ‘Being heard is better than being seen’: supermodel Paulina Porizkova on living ‚unfiltered‘ (27.11.2022). The Guardian. Čteno 28.5.2026

„Příběh dcery, která zůstala na druhé straně opony.“ cestykesvobode.sdruzenipamet.cz. Čteno 28.5.2026