Článek
Války, stejně jako jiné otřesy a krize, jsou vynikající příležitostí ke zbohatnutí. Musíte akorát být v té správné pozici. Dobré je vyrábět zbraně, obchodovat s energiemi, potravinami, kontrolovat telekomunikace. Ještě lepší je vlastnit to všechno dohromady i spolu s bankami a finančními společnostmi, do nichž přitečou zisky ze zvýšených cen a z privatizací veřejných státních majetků, což pod tlakem vnutíte obyvatelstvu. Strach také umožní kapitalisticky-státní moci zvýšit vykořisťování a ovládání obyvatelstva. No, a pak jsou v (o dost) nižších patrech moci různí pirátští ministři zahraničí menších států.
Pan Lipavský, ještě relativně čerstvý výpěstek na poli české chrabrosti (o panu Válkovi za chvíli), se s pokusem o plamennost rozhovořil o „ruském imperialismu“. Ten samozřejmě existuje a je nechutný stejně jako všechny ostatní, ale vidíme, že se mu nepodařilo ani ovládnout většinu Ukrajiny. A právě zde se skrývá demagogie a ubohost Lipavského: jeho formulace naznačují, jako by existovala reálná hrozba ruského útoku na české území (jinak než v sebevražedném pokusu o finální nukleární válku). Ve svém relativně mladém karierismu si již osvojil umělý patos, se kterým v dotyčném rozhovoru pronáší například: „Nechceme, aby nám vládla Moskva!“. (Je tedy Lipavský „obchodník se strachem“, jak se nyní preventivně píše o jakékoli opozici proti neoliberální vládě?)
And what about them?
A teď skutečně k věci. Je pan pirát Lipavský proti všem imperialismům a invazím? Chce, aby nám vládl Washington? V ještě nižších patrech nadvlády, než vydělává pan Lipavský, si různí pomocní strážníci aktuální moci navykli osočovat kritiky našeho vlastního tábora z „whataboutismu“ (provizorně to přeložme jako „a-co-onismus“). Zabývám se tím ve starším textu a docházím k tomu, že pod strašným zločinem „whataboutismu“ se vlastně ukrývá náznak principů platících pro všechny. Což je velmi nežádoucí, když chcete být v životě pouze (placenými, či neplacenými) roztleskávači jiné imperiální moci.
Zato pan ministr Válek z TOP 09! Copak ten má asi za lubem? Je jinak velmi málomluvný a mnoho slov neztratí například o důvodech nových poplatků na léky, o tom, jak to vlastně myslel s návrhy na dvojí standard zdravotnictví či zda je schopen vyloučit (formuluji naivně) kroky představující plíživou privatizaci zdravotnictví – z čehož by profitoval například i oligarcha Babiš vlastnící v této sféře byznys.
Avšak nedávnou zásadní smlouvu s dalekosáhlými důsledky, odsouhlasenou s vyloučením veřejnosti (jak by nějaký plebs mohl chápat vzletné výšiny „demokratů“?!) na Twitteru okomentoval. Svérázným způsobem, který je ilustrován úvodní fotografií. Jestliže Lipavský naznačuje, že by se Česká republika byť i v případě neúspěchů ukrajinsko-mezinárodní obrany mohla stát terčem ruského útoku, tak pan ministr za stranu TOP 09 na to jde odjinud. S logikou, jíž by porozuměl hloupější páťáček (ale výše snad už ne), dovozuje správnost podpisu smlouvy z reakce nepřátel (tak, jak je konstruuje).
Není také vůbec maličkostí, že osočuje Matěje Stropnického z „kolaborantství s Ruskem“ a z toho, že by ČR rád viděl jako „vazala Moskvy“. Pochopitelně, že pro to pan demagog z TOP 09 nemá důkazy, neboť žádné neexistují. Pan Válek jenom začal věřit propagandě vlastního mocenského tábora, podle nějž jakékoli volání po ukončení válčení a usednutí k jednacímu stolu znamená „kolaborantství s Ruskem“.
Vazalové USA
Je Česko vazalem USA? Obšírně jsem se snažil popsat, jak různé strany české politické moci i indoktrinační aparát přistoupil k americké invazi do Iráku před dvaceti lety (která si zatím vyžádala více životů nežli ruská na Ukrajinu). Dalším indikátorem může být, jak byla organizována podpora pro umístění amerického radaru v Brdech během úřadování člověka, který je podle kritérií uplatňovaných na Vladimira Putina rovněž válečným zločincem, čili George Bushe mladšího. A rovněž, jak byli a jsou očerňováni odpůrci umístění radaru (zde příklad z Reflexu oligarchy Křetínského, kde je použito klasické – a nepodložené – obvinění z financování Ruskem).
Když chceme vidět, jaké má Rusko nyní spojence, tolerující partnery a zaplacené vlády menších států, můžeme se podívat na hlasování v OSN. Takže například některé africké státy, jejichž představitele si Rusko nakoupilo, s ním budou aktivně hlasovat i v případě největších nehorázností. Nuže, máme zde nyní jiného člena TOP 09, dokonce jejího „čestného předsedu“ a knížecí majestát, který hlasoval v roce 2012 coby ministr zahraničí protipřiznání tzv. „pozorovatelského statusu nečlenského státu“ Palestincům/Palestině v rámci OSN. Vedle USA, Kanady a Izraele se k naší české baště „havlovských hodnot“ připojila veliká Mikronésie, Panama (kde sponzoři TOP 09 čtou v létě Havlovy spisy), Marshallovy ostrovy, Nauru, ba i Palau (a to je vše, přátelé).
Ještě před vznikem strany „demokratů“, TOP 09, hlasoval Karel Schwarzenberg coby ministerský nominant Zelených ve vládě M. Topolánka za ODS proti rezoluci OSN požadující prozkoumat dopady používání munice z ochuzeného uranu na lidské zdraví. V obou případech byla Česká republika v drtivé světové menšině – a snad by ani někteří zastánci „partnerství“ s USA neměli žaludek tyto kroky ospravedlňovat. Po skončení v aktivních politických postech však Schwarzenberg udělal na české poměry relativně kurážnou věc, když kritizoval Izrael za jeho anexe palestinského území porušující mezinárodní právo. Neměli by tedy ideologové z českých médií pravicové moci dodatečně označit pana Schwarzenberga za „dezoláta“ a neměl by pan Válek zmínit v tweetu svého čestného předsedu?
Jinak slovo „vazalové“ je tím, které nedávno použil francouzský prezident Macron po návštěvě Číny. Což by mohlo vysvětlit, proč si na toto slovo vzpomněl pan Válek. Zdá se totiž, že existují určité více či méně vědomé pochody karieristických zatemňovatelů ve službách statu quo, které překroutí nepříjemný náraz reality ve lživý útok proti odpůrcům této moci. Ostatně v Respektu oligarchy Bakaly to provedli podobně. Je tedy slovo „vazal“ – odvozené od feudálních podřízených místodržitelů s určitými vymezenými právy – přesné? Pojďme se na to ještě krátce podívat.
Jak silný je americký imperialismus oproti ruskému?
Nedokáži si představit, jak by někdo mohl úspěšně zpochybnit, že současný český prezident Petr Pavel je coby nedávný vysoký generál NATO spojkou na tuto formaci americké moci. To znamená, že od něj velice pravděpodobně neuslyšíme žádnou výraznější kritiku NATO – ani tam, kde by byla sebepatřičnější a sebedůležitější. (O mocenské úloze Petra Pavla v rámci české pseudodemokratické nadvlády jsem na základě četných zdrojů psal zde.)
Kroky a postoj vlády jsou doloženy nedávným schválením částečně utajované smlouvy s USA umožňující mnohem snazší dislokaci amerických jednotek na českém území a potenciálně otevírající dveře různým „radarům“ a základnám. Postoje českých většinově oligarchizovaných médií podporujících současnou vládu částečně dokládám v tomto textu i v jiných – a čtenáři se mohou pokusit najít jakékoli byť slabě kritické poznámky k americké moci či dokonce pravdivé analýzy v těchto plus i veřejnoprávních médiích.
Pokud bychom byli tak extravagantní a namísto „hodnotového partnerství“ s USA a obrany „svobodného světa“ se zabývali realitou a fakty, nemohli bychom nezmínit výše již krátce odkazovanou invazi do Iráku. Patřičné je zde uvést pozdějí angažmá v Libyji, dlouhodobé působení v oblasti Afghánistánu a Pákistánu, velmi přátelské spojenectví se zeměmi, jako je Saúdská Arábie (jíž je USA a všemi podřízenými tolerován brutální útok na Jemen) a další despocie Perského zálivu, kooperace s „klony al-Kaidy“ (jako je např. Fronta al-Nusra) v Sýrii, loutkovodičství ukrajinské vlády sestavované po roce 2014 (doloženo v uniklé konverzaci vysoké zástupkyně USA pro zahraničí, V. Nulandové, proslulé též přístupem: „Fuck the EU!“) atd.
To jsou příklady současné praxe USA, které bychom mohli vršit a přidat k nim starší doklady amerického imperialismu, jako jsou přímé vojenské invaze zahrnující masivní válečné zločiny ve Vietnamu, resp. i v okolních jihovýchodoasijských zemích, tak také podpora pro vojenské převraty například v Íránu 1953, Indonésii 1965, Chile 1973 atd. Ještě jiný údaj zcela nediskrétně odkrývá skutečný stav věcí: počet zahraničních vojenských základen USA se podle definice a zdrojů pohybuje někde mezi 600 a 1000. A zažitou praxi českého indoktrinačního aparátu narušme ještě jedním údajem: výdaje na zbrojení ve světovém srovnání, kdy USA je o kategorii jinde než vyšichni ostatní.
Obchod se zbraněmi, respektive jejich výroba. To je jedno ze stále lukrativnějších odvětví – o němž mnozí nepokrytě uvažují jako o „tahounu“ či pilíři ekonomiky (přečtěte si o tématech nedávných asijských návštěv premiéra Fialy). Snad i ministrům Lipavskému či Válkovi by mohlo dojít, jaké jsou pravděpodobné konsekvence světa plného zbraní. Stejně tak by se lidé, kteří nejsou zkorumpovaní a uvažují v delších časových horizontech, mohli začít pokoušet informovat českou a evropskou veřejnost o tom, jakou roli hraje při rozšiřování NATO a „partnerství“ s USA zájem velkých zbrojních firem – v čele s těmi americkými. V kapitolce tohoto již odkazovaného článku o Petru Pavlovi píši o povaze NATO, procesu jeho rozšiřování a kritice vycházející mnohdy ze samého středu americké moci.
Diskuze
Zde již jen telegraficky dva myslím teoreticky velevýznamné body: 1) Když povážíme vnitřní poměry s USA se zcela barbarskými zbraňovými zákony, nedostupným a neefektivním zdravotnictvím, rostoucí oligarchizací a majetkovou nerovností atd., je možné vidět v té části Evropy, která usiluje o větší samostatnost, alternativu k americké regresivnosti a nedemokratičnosti (když na druhé straně povážíme, co ve Francii reprezentuje Macron)?, 2) Jak správně popsat vztah americky ukotveného kapitálu a geopolitických zájmů amerického imperialismu? Lze vyznačit tendence či celé konflikty, kde převážil zájem velkých zbrojních vlastníků nad dlouhodobými zájmy USA (při nezměněné struktuře moci)?
Na tyto otázky myslím alespoň v náčrtu odpovídám výše a také v jiných textech, vrátím se k nim však adresně v některém z dalších textů.
