Článek
Americkým zbrojním firmám dělá český stát pěkné zakázky, pro USA a jeho klientské státy zvedáme ruku třeba jen mezi hrstkou zemí včetně mikrostátů, pokud jde o zamezení „humanitárnímu příměří“ v Gaze, opakovaně též vidíme, že čeští političtí vykonavatelé ochotně odvedou nadpráci ve věci Izraele a jeho konání, ve vztahu k Číně/Taiwanu, k Ukrajině pro naše imperiální nadřízené.
České politiky a novináře není patrně příliš těžké si koupit a imperiální vliv USA má u nás báječné příležitosti i proto, že se narozdíl od čínského a ruského vůbec nepojmenovává a nerozebírá. Dokážeme též pro USA vykonávat služby, jež jdou nejen proti českým zájmům, ale také proti širším evropským. Podobně jako třeba Polsko. Říká se tomu „atlantismus“ či „silné spojenectví“.
Mise premiéra Fialy
Čtenáři nejčtenějšího deníku Blesk vlastněného oligarchou Křetínským mohli alespoň na dálku zažít tu slávu. Pan Fiala sdělil, že má strach z ruských tanků v Česku, o amerických nemluvil, a doprovodil také šéfy českých tajných služeb do sídla bojovníků za „svobodu a demokracii“, CIA (viz historii).
Přemýšlející lidé jsou snad schopni prohlédnou mediální inscenaci, reklamu na určité mocenské skupiny atd. Jenže to prakticky nikdo v českém veřejném prostoru otevřeně neříká. Když se podíváte, jak je vlastněn a kontrolován, též by vás to nemělo překvapit.
Že si ti, kdo mají nadvládu nad českým mediálním prostorem, přejí, aby v nadcházejících evropských i dalších volbách uspěli ti, kdo co nejvíce politicky reprezentují jejich zájem, o tom by se snad také mohlo mluvit mezi dospělými lidmi. Ale pro nadvládu, která neobstojí před kritérii spravedlnosti, demokracie a kulturnosti, je samozřejmě výhodnější, když jsou poddaní tu i onde cvičeni v podobné iracionalitě jako ovečky na amerických náboženských setkáních. Popřípadě když se raději zabývají tím či oním fotbalem.
Mají čeští „demokraté“ raději Toma, či Jerryho?
Je příznačné, že se v udatných českých médiích nerozebírá nejen skutečný mocenský zájem vlivných aktérů, ale ani ideologická stanoviska (a finty). My však můžeme poukázat na zcela veřejný blog pana premiéra, kde se vyznává ze svého postoje k politice Donalda Trumpa, Ronalda Reagana a dalších.
Takto „premiér demokratů“ například píše, že „Trumpova problematická osobnost negativně přebila velmi úspěšnou konzervativní agendu a prokazatelné výsledky“. Dodává také konkrétní příklady a říká, že Trump ma „viditelné úspěchy a velmi silné – ekonomické, zahraničně politické, stál jasně na straně etické konzervativní agendy (proti potratům, ideologii genderu, klimaaktivismu, korektnosti), změnil složení Nejvyššího soudu apod.“.
Pokud by byl v naší vlasti ještě někdo tak impertinentní a choval by se jako novinář konfrontující (středně) mocné s jejich tvrzeními, tak by měl užitečné podklady na těchto řádcích z premiérova blogu: „Americká ekonomika do koronaviru rostla, snížil daně, zjednodušoval byrokracii, stimuloval vznik pracovních míst. Postavil hráz Číně a tlačil ji k férovým obchodním praktikám a k respektu k duševnímu vlastnictví a pravidlům hry. Vypověděl nebezpečnou dohodu s Íránem, přesunul velvyslanectví do Jeruzaléma, přiměl arabské země k historickému uznání Izraele. Navzdory pochybnostem neustupoval Rusku, spíše naopak. Začal se znovu zajímat o střední Evropu, odkud Obamova administrativa vycouvala. Udělal, co řekl, ve vztahu k OSN, ke klimatickým dohodám apod. Neposlal americké vojáky do další války“.
Tom i Jerry zestárli a stále stojí proti sobě. Ale nakonec jsou přece jen kámoši jak hrom. Zkoumejte, jak výrazná je kontinuita od dob Reagana, kterého má pan Fiala tak rád (viz blog), přes Clintona, který se byl nedávno znovu podívat do vlasti Václava Havla a Plzeňského prazdroje, Bushe, Obamu, Trumpa k Bidenovi v zásadních mocenských věcech, jako je deregulace ekonomiky oproti době ještě za Nixona, maličké zdanění ultrabohatých, výdaje na zbrojení, politická korupce a ignorování zájmů a potřeb drtivé většiny obyvatelstva. Přesto bude součástí kampaně pana Jerryho, že pan Tom zastává něco úplně jiného a je hrozbou. Podobně jako se to v naší komické a oligarchy pohodlně kontrolované vlasti hraje s Babišem a „demokraty“.
Stupidita, která je vyžadována od českého publika ve vztahu k moci (ať u nás, nebo v USA), se opravdu blíží některým kouskům oné kreslené dvojky.
