Článek
V české poslanecké sněmovně je nyní sedm pravicových stran, čtyři ve vládě a tři v „opozici“.
Tyto strany hájí primárně zájem vlastnické třídy na úkor ostatních. Hlavní slovo v naší „demokracii“ má početně výrazně menšinová vlastnická třída se svým oligarchickým vrcholem. Tito lidé ovládají veřejný prostor, vlastní většinu médií, vodí si politické strany, prezidenty, novináře, „experty“ a „osobnosti“.
Dokládám v jiných textech, že ani „středoví“ Piráti nedosahují odchylky od rozhodujícího zájmu vlastnické třídy (i když občas utrousí trochu kritiky „oligarchů“) v takové míře jako některé strany pro „střední třídu“ za první republiky, např. Horákové a Benešova ČSNS.
Drobný pokrok v mezích toho, co dovolí bohatí nadřízení
Ukázalo se, že i strany, které se proti této pravicové moci občas (drobně) vymezují, jako např. Strana Zelených nebo nově vzniklá platforma „Progresivní Česko“, nejsou schopny vyvinout ofenzivu proti nadvládě vlastnické třídy u nás a logice fungování imperialistického světového bloku vedeného USA a vyjádřeného NATO.
Když se tedy v naší „demokracii“ smí vymezovat pouze nepatrně (pokud člověk hraje hru současného režimu), tak jsme odkázáni na volbu „menšího zla“ na pravici. Různí „slušní“, „vzdělaní“, „demokratičtí“ lidé, kteří chodili na demonstrace Milionu chvilek pro demokracii, čtou Respekt nebo něco podobného, poslouchají podcast pana Šídla a mají rádi „slušného“ oligarchického prezidenta, spatřují toto „menší zlo“ ve volbě stran pětikoalice bohatých.
Leč nejsou nakonec Babiš s Okamurou trochu „menší zlo“ nežli pětikoaliční pravice? ANO a SPD sice hlasovaly spolu s „demokraty“ z ODS pro zrušení tzv. superhrubé mzdy, což vedlo ke ztrátě příjmů státního rozpočtu a disproporčnímu snížení daní bohatým - tedy i jim. Ale zároveň je faktem, že vlády s účastí Babiše (kde však byla také sociální demokracie) tolik nesáhly na důchody a zaměstnanecká práva (i když oligarchovi Babišovi vyhovuje jejich osekání). A Babiš nyní prohlašuje, že by zrušil „důchovou reformu“ - která je zaváděna ve prospěch oligarchických vlastníků důchodových fondů a ke snížení nákladů rozpočtu a tedy i vyvázání bohatých z výraznějšího zdanění (což opět vyhovuje Babišovi).
Pak je zde plíživá privatizace zdravotnictví, na níž prodělá drtivá většina obyvatelstva, ale vydělají na ní oligarchové vlastnicí zdravotnický byznys, tedy i Babiš.
A podnikavý polofašista Okamura či jeho náhradníci?
Pan Okamura si postavil i za výdělky z politiky vilku, jakou v životě jeho voliči mít nebudou. Když také někdo sahá k rasistické rétorice jako on, tak je historickou klasikou, že takový člověk zastírá podstatný zájem bohatých, k nimž patří i on, na rozdělování poddaného obyvatelstva a nikdy nebude mít problém vedle „přičmoudlých“ potlačovat i zcela bílé „dezoláty“ - pokud ti se třeba začnou hlásit o lepší sociální a kulturní služby, zaměstnanecká práva a vyšší platy. Jeho sourozenci se jmenují Rajchl, Majerová Zahradníková, Turek a lecjak jinak.
Přesto by občasná kritičnost SPD vůči NATO byla pokrokem oproti dnešku, kdy je ČR papežštější nežli papež a její političtí zástupci i propagandisté přidávají často ještě pár stupňů navíc k tomu, co požadují a říkají nadřízení z USA. Vystoupil by ale Okamura proti české podpoře izraelské genocidy, nebo se mu spíše izraelský fašismus líbí, protože ve velkém vraždí Araby, které on - stejně jako kvanta „slušných Čechů“ podporujících pětikoalici - rasisticky nenávidí?
Oligarcha Babiš, ačkoli ho nyní různí propagandisté „slušnosti“ budou označovat za proruského, je skrze svůj byznys podstatně svázaný se Západem a v minulosti se nikterak nevymezoval například vůči objemnému zbrojnímu obchodu s „partnery demokratického Západu“, včetně Saúdské Arábie či Izraele.
Díky, že můžem! Ale co vlastně?
Současný režim sloužící k obohacování vlastnické třídy na úkor ostatních bude sám sebe oslavovat 17. listopadu (srov. Milion chvilek a Festival svobody), najde k tomu placenou klaku - ale také spoustu „hodných“ dobrovolníků.
I pořádání takovýchto propagandistických akcí přináší obživu pro spoustu „hodných“ a „slušných“ lidí, kteří pomáhají pravicové nadvládě. Vezměte si také, kolik lidí se nyní uživí „bojem proti dezinformacím“. A je snad známo - vezměte si k tomu kdyžtak tužku a papír - jaké peníze se točí na postech různých „poradců“, asistentů, náměstků, „komunikačních stratégů“ apod. na parlamentní úrovni i v takových bohatých hnízdech, jako je Praha. A pak tu máte nemálo lidí, kteří se živí skrze různé neziskovky šířící „dobro“ a kteří o sobě občas prohlašují, že jsou „progresivní“ anebo dokonce na „levici“, ale jsou vždy připraveni držet ústa a krok s pravicovou nadvládou, protože se třesou o své místečko.
Parta Babiše, Okamury a různých Rajchlů si samozřejmě také dokáže vybudovat takovouto síť kšeftů. Ale při trhání té současné by bylo zábavné slyšet to úpění těch, kteří jsou prý „angažovaní pro obyčejné lidi“ a myslejí to strašně dobře.
Je zde třetí možnost: levice nesená mocí vycházející z odborů, od levicových aktivistů proti moci oligarchie a amerického imperialismu, levice opravdu útočná a rovnostářská. Ale něco takového se v naší „demokracii“ nesmí. To vám potvrdí jak podnikavý polofašista Okamura, tak oligarcha Babiš.
