Článek
Když velvyslanec amerického impéria kárá české podřízené, že dávají málo na zbrojení (americkými zbraněmi), mohlo by vám to snadno připomenout poroučení německých nebo sovětských nadřízených - což čeští podřízení většinou spolehlivě vyplnili.
Tedy ono se o tom dnes takto nesmí mluvit, protože americká kapitalistická říše a její evropští místodržitelé prý představují naše „partnery“ a „ochránce“. Ale i proti pánům německým a sovětským „partnerům“ a „ochráncům“ se kdysi někteří pošetilí čeští poddaní vzpouzeli.
Semiperiferie je blíž periferii
Jsme země, která má podobný počet obyvatel jako Kuba. Nebo jako leckteré čínské město. Téměř dvakrát více než Slovensko - což je podle pana bezpečnostního experta „bezvýznamná země“.
Zato my… My tedy především nejsme „my“. Česko je krajně sociálně nerovná země s příkře koncentrovaným rozhodujícím bohatstvím. Tato nespravedlnost také od restaurace kapitalismu po roce 1989 neustále roste. Proč jsme ale z pohledu kapitálu a pana Jireše z CEVRO-univerzity důležitější než Slovensko, je dáno relativně vyspělou industriální základnou již za Rakouska-Uherska, přidružením k německé výrobě a socializačními tendencemi již od 19. století, které vytvořily relativně dost vzdělanou populaci, široké řady technických i duchovních vykonavatelů.
Ač to s Německem nevypadá růžově, musela by ho postihnout bezmála biblická pohroma, aby se česká průměrná mzda přiblížila té německé - jak sliboval jeden profesor politologie, ze kterého „slušná společnost“ udělala premiéra „demokratů“. Mizerná česká minimální mzda - aktuálně nižší než v Polsku - a mzdy proletářského a podřízeného obyvatelstva jsou přece naší „konkurenční výhodou“. Čím méně platí kapitalisté svým mzdovým otrokům, pardon: zaměstnancům, tím větší mají zisky.
Tento „závod ke dnu“ byl již dávno přesvědčivě popsán a pro roli (většiny) Česka se nabízí přiléhavý popis: semiperiferie. Nejsme úplně jako Rumunsko či Bulharsko, ale zas tak daleko od nich nejsme. Nejsme Ukrajina, jež dá k dispozici své nerostné bohatství a obyvatelstvo „demokratickému světu“ podobně, jako to onehdy plánovali v Německu. Ale…
Padouch nebo hrdina, jsme jedna „nastupující kosmopolitní třída“
Skutečně ďábelský podnik byly tzv. církevní restituce, které představují další vlnu privatizace potenciálně demokraticky kontrolovatelného státního majetku do rukou a svévole soukromých kapitalistů.
Tedy ono se jedná o „duchovní hodnoty“, že ano? V kdysi odbojné husitské zemi se již několik století až po dnešek do zblbnutí opakují stále ty stejné finty proti poddaným. Ekonomická nadvláda musí být pro větší efektivitu doprovozena duchovní nadvládou. Zde se poddaným řekne, že se případně mohou propracovat trochu výše, pokud budou v souladu s vládnoucí ideologií. Pokud se nedaří dobře či se daří přímo krizově, řekne se jim, že nejsou dostatečně zbožní, „pokorní“ a podobně.
Zatemnění ekonomických vztahů nadvlády jde ruku v ruce se zatemněním sociální analýzy společnosti. Slavná „veřejnoprávní“ média přinesla již v roce 2019 krásně pojmenovaný projekt Rozděleni svobodou. Na tomto propagandistickém pseudoprůzkumu se podílel i režimní „sociolog“ Daniel Prokop, dnes velmi oblíbený u „liberální a progresivní levice“ (protože mnohem fundovanější kritika takového Jana Kellera je nepřípustná).
Pan Prokop a jeho parta do svého „průzkumu“ velmi diskrétně nezařadili tu nejdůležitější skupinu naší „demokracie“ - extrémně bohaté lidi a rozhodující vlastníky. Jejich prapodivná pyramida má na vrcholu „střed“, tedy „zajištěnou střední třídu“, jak oni tomu říkají. A „střed“ také zabírá 82 % celé jejich pyramidy. Opravdu. Oni to vidí tak, že „vyšší střední třída“ zaujímá 34 % a „nižší střední“ 48 %. Nahoře nic, jen dole zbývá 18 % pro „nižší třídu“.
Tu „vyšší střední třídu“ ještě dělí na „zajištěnou střední třídu“ a na „nastupující kosmopolitní třídu“, které je prý 12 % obyvatelstva. Nenechte se mýlit, že by šlo jen o majetek, naši režimní kouzelníci přisuzují velkou váhu „sociálnímu a kulturnímu kapitálu“ (aniž by vyjasnili, jak velký poměr vah oproti skutečnému majetku to je). Ocitujme celou obsáhlejší definici této „třídy“:
Nastupující kosmopolitní třída zahrnuje 12 % obyvatel ČR a je pro ni charakteristické, že má velmi vysoké všechny typy zkoumaných kapitálů s jednou výjimkou. Tou je majetek, který (ještě) nenahromadila, a je tudíž jen mírně nadprůměrný. Lidé z Nastupující kosmopolitní třídy mají značné příjmy a sociální kapitál. Ten je vysoký jak z hlediska prestiže kontaktů (znají právníky, lékaře, IT specialisty), tak z hlediska podpůrné sítě známých, přátel a rodiny. Příslušníci této třídy se rovněž umí pohybovat v digitálním prostředí a jsou vlastně jediní, kteří se bez problémů domluví západními jazyky. Silný kulturní kapitál souvisí s aktivním životním stylem zaměřeným na vyšší i mo derní kulturu. Jde o sociální třídu, která má nejvíce velkoměstský cha rakter. Žije nejčastěji v Praze a v centrech velkých měst. Po dobně jako Zajištěná střední třída často žije v bohatších obcích a městech (více než polovina žije v třetině nejbohatších obcí ČR). Příslušníci této třídy jsou nejčastěji v mladším středním věku. Jsou zde ještě někteří singles, ale skoro polovina už má děti mladší 18 let. Nastupující kosmopolitní třída představuje zárodek budoucí společenské elity. Již dnes je tato třída charakteristická nejsilnějším zastoupením vedoucích pracovníků, manažerů, vrcholových manažerů a ředitelů podniků (tyto řídicí pozice zastává 41 % z nich). Z hlediska oborů jsou častěji zastoupeni pracovníci v IT (zejména analytici, vývojáři aplikací), specialis té v oblasti financí a specialisté v technických oborech. Zatím nižší majetek je dán nižším věkem. Nicméně v budoucnu bude i majetek postupně růst tak, jak budou tito lidé posilovat své příjmy a využívat svého vysokého lidského a sociálního kapitálu. Nižší majetek se zatím projevuje v tom, že tito lidé ve srovnání se Zajištěnou třídou častěji bydlí v nájemním bydlení (ve 21 % případů, u Zajištěné střední třídy 8 % domácností). Tento nepoměr je dán jednak věkem, ale i rostoucí finanční nedostupností vlastního bydlení ve velkých městech, zejména v Praze a Brně. Tento fakt společně s vyšším nedoplaceným podílem hypoték může z hlediska budoucí perspektivy pro tuto třídu znamenat největší rizikový faktor.
12 %, to máte celou Prahu včetně Jižního města a Černého mostu. A ještě více, 22 %, je „zajištěné střední třídy“. Raději se jistěte, až vám zas někdo bude něco podobného tvrdit, abyste nespadli ze židle či ze stoje na nižší zem.
Každý průměrný kněz i manipulátor umí namixovat strašení a chlácholení
Výše uvedený „průzkum“ je doprovozený komentáři různých moudrých osobností, které se díky „společenskému a kulturnímu kapitálu“ dostali do veřejnoprávních médií.
Paní Uhlová představující „povolenou levici“ tehdy poddaným poodhalila, že „z bydlení se stala investiční komodita“ a velký hrdina velké revoluce, pan Mejstřík, vám dozná, že „jsme zatím nedohnali Západ“ (ale zákazem KSČM, jak jej navrhuje, se to jistě už brzy podaří).
Pan „politolog“ Lukáš Macek zdvihá dva prsty ve tvaru „V“ plus ještě prstík varovný ohledně toho, že „s ekonomickou krizí roste i nebezpečí radikalizace“. Tyto party kolem „veřejnoprávních médií“ potom doprovodily nástup vlády bohatých, které se říkalo „vláda demokratů“, i oligarchického NATO-prezidenta, který má svého „přítele po boku“, jenž zas má „přítelkyni po boku“ v ČT a ČRo. Vidíte, jak jsou zajištění. Nebo to jsou zatím jen „nastupující kosmopolité“?
Těžko říct, do jaké z „tříd“ pana Prokopa a spol. patří paní Uhlová, ale máme alarmující signály, že se radikalizuje (což se naštěstí snaží mírnit vrchní progresivní šéfredaktor placený ze stejných oligarchických peněz jako Piráti, ODS či jeden slavný nastupující kosmopolitní motorkář).
Zde vidíte, jak je v naší „demokracii“ důležitá blbost. Jen krajní otupělost mysli totiž dovoluje hájit naši nadvládu a její pimprlové divadlo ve „veřejnoprávních médiích“ i jinde. Důležité je snít „americký sen“ a když na něj evidentně nemáme, tak alespoň ten český. V USA vám snad ještě do nedávna i člověk profesně pucující záchody sdělil, že je taky „middle class“. V Česku fungují „nastupující kosmopolité“, jejichž „kosmopolitismus“ se projevuje obelhávání sebe i ostatních a přípravou na podobnou neandertálskou nenávist vůči Číně, jako je nyní ve „vzdělaných“ kruzích provozována vůči Rusku, Íránu, jihoamerické levici a dalším mimo náš „kosmopolitní Západ“.
Důležité je strašení - na základě kterého se utahují šrouby cenzury, sledování, potírání odporu. A které je také převelice lukrativní pro zbrojaře. „Nastupující kosmopolitní třída“ při tomto zcela plní zamýšlenou úlohu. Když Guy Standing mluvil o tzv. prekariátu jako o „nové nebezpečné třídě“, zapomněl zdůraznit, jak nebezpečný bude konformismus a urputný kariérismus těchto nastupujících-nenastupujících lidí, jako jsme ho v klinické čistotě viděli třeba u Pirátů.
Vedle zastrašování ale musí fungovat i chlácholení. Kapitalistická nadvláda vždy měla „zlé policajty“ v podobě „konzervativců“ a fašistů a „hodné policajty“ v podobě liberálů. Nejlepším příkladem liberálního balamutění a chlácholení je Respekt a Deník N, které jsou spoluvlastněny stejnými oligarchy. Zde najdete mix nejostřejší pravicově-režimní propagandy pro NATO a kapitalismus s umně vyladěnými tóny, které mají sugerovat „pochopení pro (sociální) trampoty a zájmy mladé generace“. Tyto pravicově propagandistické plátky tedy dále s důvěrou čtou i lidé, kteří rozhodně do oné správné „střední třídy“ nepatří.
Pokud se někdo trochu vymkne kontrole, čekají na něj „progresivci“ z oligarchicky dotovaného Deníku Referendum či Alarmu, kteří se s chutí pasují do role „vymezovačů hranic“, za které už není přípustné v naší „demokracii“ jít, protože by člověk potom byl nebezpečný „radikál a extrémista“. Dokonce i v ušmudlanějších Britských listech si raději zvou oligarchického taťku Pirátů Jiřího Hlavenku a pana Boba Kartouse zde nechají rozjíždět „strategickou komunikaci“.
Opanování politiky a veřejného prostoru pravicovými silami má své strukturní příčiny v povaze našeho režimu. Ale hluboce zakořeněná česká servilita někdy udiví i vnější pozorovatele a nadřízené.
