Článek
Ideologové a roztleskávači pro současnou moc, jako je např. jaderná fyzička Dana Drábová, sdíleli k dnešnímu dni toto:
464282943_10212216234437797_2491304423216841815_n
Paní Drábová (srov. zde) k tomu ještě napsala: „Dívejme se do budoucnosti s důvěrou. Dobře to dopadne.“
Vlajka, nebo mozek?
Jak pro koho, že ano. Během této zimy například umrzne řada lidí bez domova, kteří by jinak snadno mohli být ubytováni v sociálním bydlení a znovu snad „integrováni do společnosti“. Jídla jsou pro ně také celé hory vyhazovány mocným kartelem supermarketů. Kam bychom ale došli, kdyby stát zajišťoval důstojný život veškerým svým obyvatelům a z některých oblastí vytlačil byznys, z kterého bohatnou jeho vlastníci, že ano?
Když nemáte lidem co nabídnout - než věci, které jim uškodí, zneužijí je - tak jim můžete před obličejem zamávat vlajkou a říct, jak můžou být „hrdí“, že jsou taky Češi. Na ty hloupější a zoufalejší to zabere. Současní papaláši se vymezují např. proti Zemanovi, ale ten nebyl žádnou alternativou ke šlapání po běžným lidech těmi mocnými. Kariérní demagog Zeman nazvukoval rasistické tóny a požíval slogan, že: „Tahle země je naše“. Ale nikdy nezačal aktivně prosazovat kroky k větší rovnosti obyvatel. Od té doby pod vládou „demokratů“ dále narostly sociální rozdíly, mnozí oligarchové si ještě přilepšili. Je to jejich země, nikoli vaše, pokud nejste alespoň tak bohatí a vydržovaní jako Zeman či Fiala.
Ohánění se nacionalismem nebo „vlastenectvím“ (o hranici mezi nimi se dá vést dlouhá a naprosto neplodná debata) patří do výbavy i těch nejprimitivnějších manipulátorů a politických kariéristů. Všichni máme českou občanku! A co potom? Jenže člověk musí mít nějakou identitu, případně „musí někam patřit“. (Já třeba zkouším patřit do skupiny sousedů, kteří se pozdraví a třeba si i pomohou. A občas se také zamyslí, jak zatočit s politickými papaláši a jejich loutkovodiči.) Ale vlajka přináší pocit instantní moci a instantního společenství. Někteří ideologové současné nadvlády se pokouší namíchat „lepší vlastenectví“ (srov. ještě zde). Ale lidé by měli vědět, že polévka, kterou kuchtí, není skutečná, nýbrž z prášku. Je to pořád ten samý podfuk.
Vlast začíná odshora
Jaký je váš majetek? Kolik berete měsíčně? Alespoň polovinu toho, co pan Okamura nebo Lipavský? Mohli byste se coby plebs a „dezoláti“ někdy dostat mezi oceněné do Vladislavského sálu? Vždy se tam objeví alespoň pár lidí, kteří pro někoho nasadili život. Jinak se musíte hodit do tabulek a být poskokem mocných, nebo alespoň zcela neškodní.
Nejbohatší pětina obyvatel u nás vlastní minimálně 80 % veškerého bohatství. I v rámci této skupiny stoupá křivka prudce nahoru (mnohem prudčeji než ve zbylých částech obyvatelstva!). Takže mezi těmi 2-3 milióny lidí je jen něco přes 30 tisíc „dolarových milionářů“, tedy lidí s majetkem alespoň 22-25 milónů korun. Mezi těmito třiceti tisíci potom na vrchu najdete oligarchy ovládající jmění několik desítek a dokonce několik stovek miliard. Co jste proti těmto lidem v „naší vlasti“?
Zmíněný prezident Zeman, i jeho předchůdcové Klaus a Havel vyznamenávali sobě blízké oligarchy a politické vykonavatele oligarchické moci. Současný prezident je vytvořený a podporovaný podstatnou částí oligarchie, přičemž slouží jako „sympatická“ a „slušná“ tvář pro podporu takových kroků, jako je „důchodová reforma“ ve prospěch vlastníků soukromých fondů, plíživá privatizace zdravotnictví, snižování práv zaměstnanců a obecně pohodlná nadvláda a další bohatnutí vlastnické třídy.
Kněz i šašek, Švejnar i Vetchý
Oligarchický prezident má kolem sebe dost velký tým (zkuste mu brnknout, zda by se nenašlo místo i pro vás), který mu napsal projev a vybral oceněné.
Nepřekvapivě se jedná o klasický mix našeho režimu: osoby „liberální“ a „konzervativní“ - a také fašizující. Mají funkci „hodných a zlých policajtů“ současné nadvlády. Takže například „hodný“ neoliberální (tedy v zájmu bohatých jednající) ekonom Švejnar je dokonce některými vydáván za alternativu ke Klausovi a „devadesátkám“ - ačkoli navrhuje mnohdy ještě pravicovější politiku, než jakou provozuje současná vláda bohatých.
Komický herec vystupující i v tzv. vážných rolích, pan Vetchý, byl oceněn za to, že je poslušným figurantem propagandy současné moci. K němu byl dodán „cool“ Jaroslav Rudiš v nepochybné snaze, aby to nebylo tak směšné (a pan Rudiš neodmítl sehrát tuto roli, protože je asi také „slušný“). Oceněna byla i Marie Rottrová, od níž si třeba pod peřinou můžete pustit neklamně dezolátskou píseň s názvem „Válku ne!“.
Válka je jinak krásná věc - pro zisky zbrojařů vodících si politiky a novináře. Takže pocit „hrdinství“ si čeští papaláši také navodili vyznamenáním pár lidí z několika stovek tisíc, kteří byli posláni k zamordování na patrně zabránitelná jatka na Ukrajině. Z nějakého důvodu neodmítla vyznamenání ani polská režisérka Agnieszka Holland, která natočila film o nelidskosti polské vlády nechávající umrznout v pralesích na hranicích válečné uprchlíky (situace je podobná nyní za vlády „hodných liberálů“ jako za vlády kámošů „slušného“ Petra Fialy).
Vedle pár lidí, kteří skutečně někomu pomáhají (např. při práci s hendikepovanými) byl oceněn např. katolický reakcionář Jan Pavel II. nebo český „filosof“ Daniel Kroupa, který je vždy ochoten bránit etablovanou moc, i když ta přechází do fašismu. Najdete tam potom všemožné úlitby „ekologii“, „umění“ a „obětavosti“, sportovce a obligátní veterány. Také tam máte Ivana Trojana, který je ostentativně angažován (v mantinelech současné moci, která například aktivně podporuje izraelskou genocidu) pro „svobodu a demokracii“ na Ukrajině.
Mluví na vás z televize vaši kamarádi?
Mašinerie oblbování a lhaní je v naší „demokracii“ obrovská. Připomenout si to budete moci znovu, až se bude volit tradičně mezi coca-colou a pepsi u našich imperiálních nadřízených v USA, kde poddaní dostanou na „výběr“ mezi dvěma pravicovými kandidáty, kteří jsou loutkami oligarchie a zcela v tradici této „bašty svobody“ se nebudou rozpakovat podporovat nejodpornější bezpráví u sebe doma i ve světě.
I v USA jsou používány různé celebrity a hvězdičky pro oblafnutí poddaných. I tam je občas udělána úlitba „vzdělaným“ a snobům v podobě odkazu na trochu méně brakovou zábavu. Také tam občas zašermují „hodnotami“. A vlajkou a vojenstvím se tam mává ostošest.
My, co tímto pohrdáme, musíme přežít v podpalubí nebo na svých malých trosečnických vorech - a uvědomit si, že jsme podobné nicky, dezoláti, chcimíři, „nepřátelé systému“ a snad i přátelé „levicového populismu“. Toho se ti nahoře občas zaleknou. A víte, čeho se ještě bojí? Solidarity těch dole, organizování odborů a stávek (toho se bojí i jeden z mála přítomných oligarchů Babiš) - a demaskování toho, jak ten jejich cirkus funguje.
Další režimní festival poslušnosti uvidíte 17. listopadu.
