Článek
V médiích se o příkrých nespravedlnostech rozdělení majetku v současném režimu mluví minimálně. Výjimečně však proklouznou data jako třeba tato od Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí, která ukazují, jak zkreslenou mají lidé představu o rozdělení bohatství oproti realitě.
Toto zatemňování skutečnosti je záměrné:
Na rozdíl od jiných evropských států Česká republika nevede detailní statistiky týkající se osobního nebo rodinného majetku uloženého v nemovitostech nebo cenných papírech.
Nad českým obyvatelstvem se domácím i mezinárodním vlastníkům vládne velmi pohodlně, protože většina médií je vlastněna těmi či oněmi oligarchickými skupinami a tzv. veřejnoprávní média jsou pod dominantním pravicovým vlivem.
Jak bohatne vlastnická třída na městech i venkovu a proč jsou podřízení občané tak naivní
Česko má například výrazně vyšší HDP v přepočtu na obyvatele než Polsko, ale výrazně nižší minimální mzdu (na úrovni Rumunska). Kdy jste o tom naposledy slyšeli v médiích?
A kdy jste slyšeli o křivce bohatství mezi skutečně mocnými lidmi? Máte disponibilní majetek alespoň dvacet miliónů, abyste patřili do 1 %? Nebo máte majetek v přepočtu nad milión dolarů? Tak to patříte do 0,03 % obyvatelstva. Lidé, kteří za účelem udržení a navýšení vlastního majetku platí hlavní politické strany, začínají spíše u miliardového jmění. Takový pan Babiš je údajně na 80 miliardách, zatímco takový pan Vohánka, oligarcha platící všechny možné politické vykonavatele od pana prezidenta, přes strany bývalé Fialovy vlády po „nezávislá“ média má „jen“ 6,3 miliardy.
Tito lidé se ale také sdružují do různých mocných skupin, takže pan oligarcha Vohánka „zachraňuje demokracii“ spolu např. s pány Bartou, Šenkyplem, Winklerem aj., přičemž přes Spolek pro podporu liberální demokracie platí různé ódéesáky, stanující, piráty i „správňáky“ z Praha sobě. Máme v Česku drtivou a pohodnou dominanci pravicových stran sloužících drtivé menšině obyvatelstva.
Kdo vládne městům i venkovu
K zemi, jako je Česko, k jejím vesnicím, městům a jejich částem můžete mít dvojí vztah: buď jako obyvatel, který v nich pracuje, cestuje, žije. Nebo jako někdo, kdo na tom bohatne.
Jistě namítnete, že tyto dvě polohy se prolínají. Jen částečně. Většina „podnikatelů“ je drobných a nikdy nebudou účastníky nějakých veřejných zakázek, nebudou svou mocí určovat ráz venkovské krajiny nebo měst, jejich částí.
Převážná většina lidí jsou zaměstnanci - i když jsou třeba OSVČ. Nebo mají odvozené a podřízené postavení podobné většině zaměstnanců. Jsou to především obyvatelé a závisle pracující. Pak ale máte lidi, kteří silou svého kapitálu určují životy ostatním.
A kde jsou politici? Ze spousty z nich se díky nadprůměrným platům a úplatkům stali významně bohatí lidé. Spousta dalších na tom pracuje, spousta lidí se k tomu chce dostat.
A co za to dají svým voličům? Některým velmi mnoho, jiným alespoň nějaké drobky a převážné většině jen iluze. Není to těžké: média patří lidem, kteří také platí většinu politických stran. Politici i novináři jsou odstupňováni do různých vrstev a většina se snaží šplhat směrem vzhůru, kde je stále drtivěji převládá kapitál nad všemi ostatními lidskými a společenskými ohledy. A koncentrace majetku i nespravedlnost při jeho rozdělení neustále roste a roste.
Takže na volbu většiny lidí - i nyní v komunálních a senátních volbách - musíme pohlížet jako na zvláštní druh naivních iluzí a také jako na dojem, že „volím menší zlo, aby se tam nedostali jiní“. Ale ono to u drtivé většiny stran, ať se jedná o ANO, STAN, Motoristy, Piráty, ODS, Prahu sobě, lidovce či SPD funguje tak strašně moc podobně. Jen používají jiné styly reklamy a částečně slouží jiným vlastnickým skupinám.
Pojďme se podívat na Prahu, matku českých měst, českých rozpočtů i české buržoazní nadvlády a její nelidské nespravedlnosti, abychom prozkoumali, jak ryba smrdí od hlavy.
Pravicový režim podpořila polovina lidí volením a ta druhá nevolením
V Praze opravdu nežijí jen bohatí lidé a milionáři. Máte zde statisíce lidí, kteří třeba vlastní byt o několikamilionové ceně, ale pokud by jej prodali, mohou volit mezi koupí jiného za podobnou či nižší cenu (pokud je jejich měsíční příjem nadprůměrný, tak i takových 60 či 70 tisíc na ceně pražských bytů tvoří zlomeček), přechodem do nájmu požírajícího každý měsíc mocná sousta nebo odstěhováním z Prahy.
Takováto situace nepanuje zdaleka jen v Praze, ale i v leckde jinde v Evropě. Mnohde se ale lidé bouří, jako ve Španělsku, nebo volí levicové strany jako v Berlíně. V Česku a v Praze volí obyvatelstvo - které stále více prohrává pod tlakem spekulace s byty, deregulace, stagnace či poklesu reálných mezd - tu či onu pravicovou stranu, která hájí především zájem buržoazie a politických kariéristů, kteří se dostanou na placené funkce.
Nezapomínejte ale, že např. v posledních komunálních volbách volila méně než polovina obyvatelstva. Ale ani ta pražská polovina nepředstavuje vítěze současných tendencí českého kapitalistického režimu. Většina ztratí, mnozí výrazně.
Jistěže v Praze patří „k dobrému tónu“ volit pravici. Existuje obrovsky silná indoktrinace na školách, v kultuře - vedle médií rozebíraných výše. Lidé mají iluze o tendencích systému a o statistických šancích se v něm stát „úspěšnými“ - to jest výrazně nadprůměrně bohatými. A takové Babišovo ANO je jenom další recyklát té samé pravicové ideologie, bez šermování „hodnotami“ a s lidověji či vulgárně-upřímně působícími zástupci (jako Trump a jeho parta v USA).
Ona pražská ideologie potom přitahuje jako vzor „slušnou společnost“ z jiných částí republiky, kupříkladu i takového studenta s holou zadnicí z Brna (a brněnské iluze zase působí na Olomoučany atd.).
Důležité pro to, když chcete patřit do české „kulturní, slušné apod. společnosti“, je rovněž, abyste se vymezili proti těm ostatním „dezolátům“. Ti jsou zas uloveni jinými pravicovými stranami jako ANO, SPD, Trikolóra, Motoristé apod. Jejich voliči se vzájemně nenávidí, ale ty strany hájí podobné zájmy.
Postaví Velký architekt Pražský snobodrom?
Jsou jistě obce, kde jejich zástupci odvádí dobrou práci, vzešli z férovější komunikace s občany nebo dokonce z občanských hnutí. Někde jsou tito lidé možná dokonce členy strany STAN - která je jinak podobně oligarchicky zaháčkovanou stranou jako ODS, s podobnými praktikami nejvíce bohatnoucích zástupců a s podobnou politikou, především na celostátní úrovni. Platí, že čím větší kořist pro bohatnutí buržoazie, tím spolehlivější je vytlačení občanů, jejich potřeb, různých jejich spolků atd. z rozhodování o podobě místa života.
Takže dejme tomu v takovém Bruntále by si obyvatelé mohli vymoct stavbu kvalitně vybavené školy, parku, usměrnění dopravy, stavbu sociálního bydlení, regulaci nájemného a jiné věci zlepšující život běžných obyvatel. Ale na jednom relativně chudém Bruntále mnoho lidí moc nebohatne. Jinde je „ekonomických příležitostí“ mnohem více. A tyto příležitosti takové vítěze, jako je celková křivka ekonomické moci a úroveň regulací ve prospěch ekonomicky slabých lokálních hráčů a celkového obyvatelstva.
Plzeň, Praha či Brno jsou nejen několikanásobně lidnatější než Bruntál, ale mají mnohem delší vzdálenost mezi občanem a zastupitelstvem, mnohem komplexnější infrastrukturní vztahy a mnohem více „ekonomických příležitostí“ pro buržoazní moc. Takže vymoct si rozvoj škol, regulaci cen bydlení a služeb, usměrnění autodopravy atd. zde probíhá mnohem zprostředkovanějším a mnohem méně konkrétním způsobem.
Řada těch krásných pražských lidí volících stabilně pravicové strany, které potom jednají proti jejich potřebám, se podobá lidem, kteří např. věří, že by mohla fungovat telepatie. Nebo že lidé, kteří spolu někdy prošli po Malé straně, jsou jedna parta.
Pokud se k tomu „architekt Prahy“, jak si nechává říkat pan Hlaváček v reklamních materiálech STANu, odhodlá, tak budou mít oni dobří Pražané pocit, že nová „Vltavská filharmonie“ vznikla i pro ně. Bude to velký chrám „kultury“ čili spíše snobství - záleží na tom, jak dostupné to celé bude.
Pro jistotu bych to nazval Pražský snobodrom. Ty by ale měly být číslované, protože jich už existuje bezpočtu (včetně Rudolfina). Mohlo by se investovat do výstavby parkovacích domů na okraji města za současného omezení autodopravy, do kapacit a vybavenosti škol, do zpřístupnění kultury atd. (To nemluvíme zatím o tom, že by bylo zcela správné vyvlastnit některé velké realitní vlastníky, rozšířit bytový fond města, regulovat nájemné, vytvořit skutečně městem/státem vlastněného developera apod.)
Ale dobří Pražané volí ódéesku a její klony, pomocné piráty a přátelsky-nepřátelské ANO. A také velkého architekta s „vizí“ tak zřejmou jako ranní mlhy nad Vltavou čekající na filharmonii a pana Scheinherra z Prahy sobě, který hledí z reklamy na pražských tramvajích na to krásné město, které opanovali a ždímají oligarchové, z nichž někteří tu jeho reklamní tvář platí.
Je potřeba říkat, že nemáte být jako ti dílem zrádní a dílem popletení pražští snobové a že cesta lidské důstojnosti vede přes organizaci podřízeného obyvatelstva směrem vlevo?
