Článek
Těžko říci, jaké postavení mají nyní u „slušných lidí“ tzv. veřejnoprávní média (srov. zde).
Ale na stránkách Českého rozhlasu vyšly dvě zajímavé zprávy. Jedna z nich reprodukuje analýzu Wall Street Journalu, dle které jak Ukrajinu, tak Rusko čekají další „tisíce mrtvých bez rozhodujícího průlomu“. Druhá hovoří o tom, jak složky izraelské moci „chtěly ovlivňovat americkou debatu ohledně Gazy“. Je citována zpráva britského mainstreamového Guardianu, dle které „se Izraelci soustředí zejména na dění na amerických univerzitních kampusech a vyvíjejí snahu o redefinici antisemitismu v americkém právu“.
Smíme to číst? A co smíme dělat?
Těžko říct, nakolik máme v naší „demokracii“ brát vážně takové lidi, jako je nový „vládní koordinátor strategické komunikace“, pan plukovník Foltýn.
Kdybychom náhodou navzdory různým „strategickým komunikátorům“ (srov. další české myslitele „stratcomu“ zde) došli k tomu, že je třeba poctivě prozkoumat okolnosti vzniku výše uvedených válečných konfliktů, sledovat toky peněz k těm, kteří z nich profitují, ptát se také, jakou roli hrají války v disciplinaci vlastního obyvatelstva a testování alternativních (ostřejších) metod nadvlády - tak se jistě dostaneme na terén, na který se v ČR nechodívá (ani např. u „kritiků“ pana Foltýna v „seriózních“ oligarchických médiích).
Případně nemusíte být odkázáni na komickou českou kotlinu
Kdo čte novináře/indoktinátory z oligarchických i tzv. veřejnoprávních médií, zná jejich tón a metody. Ti lidé se tváří, jako by byli nějací udatní obránci „demokratických hodnot“ - přitom toho říkají velice málo a jsou tuze poslušní vůči svým pánům (pár paním možná).
V dnešní době stále se zlepšujících automatických překladačů apod. nemusí člověk být rukojmím komické české provinčnosti a jejích fikcí.
Je tedy možné si v zahraničních (dílem i mainstreamových) médiích přečíst, jak dle vyjádření bývalého izraelského premiéra Naftali Benneta a spolupracovníka V. Zelenského citovaného v listu Ukrajinska pravda „Západ (USA a Británie) zablokoval jednání o příměří“ nedlouho po vypuknutí ruské invaze.
Beznadějně „nepokorní“ čeští občané také mohou zkoumat, jaká je světová role USA, kolik má vojenských základen různě po světě, kolik peněz vydává na zbrojení, jaká je souvislost imperiální kontroly a zisků zbrojařů s rozšiřováním a existencí NATO atd. Na YouTube je řada více či méně nezávislých médií - jejichž informace lze dále porovnávat. Dříve dost mainstreamové osobnosti jako Jeffrey Sachs (srov. životopis) hovoří v takové otevřenosti a kritičnosti o podpoře pro současný kurz USA a NATO, že by člověk v Česku pohledal někoho alespoň zpola tak kritického - a to i v údajně „levicově-opozičních“ médiích jako Alarm nebo Deník Referendum.
Mít na profilové fotce na sociálních médiích ukrajinskou vlaječku a opakovat tisíckrát omleté fráze české ideologie nesvědčí ani o chytrosti, ani o morálnosti. Stejně je tomu v případě Izraele, který povraždil již na čtyřicet tisíc Palestinců, dopouští se rozsáhlých etnických čistek a je ze strany JAR před Mezinárodním trestním soudem obviněn z „genocidy“.
Jiný „zmocněnec vlády“, pan Pojar, klidně zajde tak daleko, že odmítne legitimitu soudu v Haagu. Jedná spíše z nějakého zvláštního fanatismu, anebo má napaměti lukrativní zbrojní obchod mezi ČR a Izraelem? (I zde je riziko, že se impertinentní čeští občané začnou zabývat mocenskými souvislostmi a vlastnickými zájmy na podpoře Izraele.)
„Slušný“ premiér a „hodný“ prezident potom přátelsky vítají argentinského fašizujícího vykonavatele zájmu vlastnické třídy Mileie - který je „tím naším“ fašistou, jenž přísahá podporu USA, Izraeli i „Ukrajině“ (někteří nenapravitelní pochybovači se mohou opět ptát, zda jsou zde zahrnuti ukrajinští poddaní, jichž už bylo ve válce povražděno nemálo desítek tisíc).
Co dělat?
Bude někdo tak nehorázně drzý, aby začal říkat českému publiku pravdu a ukázal mu, jak reálně funguje svět včetně naší „demokracie“?
Bude někdo tak hanebný, aby začal shromažďovat a publikovat informace o korupci politické i mediální moci mj. skrze tučně profitující zbrojní průmysl?
Bude někdo zakládat mírové hnutí?
Jak by to proboha mohlo být slučitelné se „svobodou, důstojností, spravedlností, demokracií“, o níž mluví pan plukovník (po němž to opakují poručíci Dubové i jejich kadeti Bieglerové)?!
