Článek
Šéfredaktor pravicově propagandistického oligarchického Respektu se nechává portrétovat s nálepkou „Orwell“ na svém laptopu.
Jeden ze svých článků, kde se dle úrovně své intelektuální poctivosti snaží podat orwellovské postoje, nazval dokonce „Proč se Orwell nemohl mýlit“. Člověka znalého českého dění by nemělo překvapit, že po publikování se Tabery nestal kritikem pravicové moci, pro níž je propagandistou, ani nerezignoval na post šéfredaktora liberálně laděného plátku, který byl po dlouhá léta provozován oligarchickým gaunerem Bakalou (jenž provozuje také Knihovnu Václava Havla nadále propojenou s Respektem), aby potom přešel pod oligarchy vlastnící Deník N a sponzorující jednu část české pravicové moci včetně prezidentské loutky oligarchie a NATO.
Česká polistopadová indoktrinace a zkušenosti Orwella s „demokratickým“ světem
Polistopadový řežim nadvlády vlastnické třídy na úkor ostatních - s výjimkou úzké vrstvy privilegovaných pomocníků, kam patří i Tabery - potřebuje jako každý režim nespravedlivé nadvlády vytvářet iluze, indoktrinovat, vymývat mozky.
To zahrnuje také odvádění pozornosti od podstatných a mocensky nejklíčovějších věcí. Propagandisté pravicové nadvlády po roce '89 tedy stále znovu sahají k nástroji „antikomunismu“ a strašení „návratem komunismu“ (s nejčernějšími scénáři). To se děje ruku v ruce se zastíráním mocenským poměrů a mechanismů současného režimu, který vydávají za lepší (pro většinu lidí; což je demokratické kritérium) než minulý režim.
Vychytralejší vymyvání mozků obyvatelstva se však neděje jen vštěpováním sloganů a stereotypů poddanému obyvatelstvu a privilegovanějším rozsévačům propagandy (to sice také), nýbrž jde klíčově o zúžení horizontu představivosti a alternativ.
Tabery a mnozí další mediální vykonavatelé nadvlády vlastnické třídy by sami sebe označili za „liberální“. To je přece to správné i pro mladé lidi! Vždyť nebudou hned nějakými zapšklými „konzervami“! Má to také značné výhody: kromě pár říkanek o „nezávislých médiích“ (která jsou rozhodně podřízena pravicové nadvládě) a nevoli vůči „konzervatismu“ si vlastně nemusíte nic myslet. Akorát se vždy vymezíte proti rozhodnější politizaci, akci, levicovosti. Protože: „Co když to skončí hůře, než je to nyní!“ (S českými liberály mám tak bohaté zkušenosti, že to vydá na stohy papíru a ty frustrující i směšné zážitky popisuji v jiných článcích.)
Na „druhé straně“ - pamatujte: v rámci tohoto dovoleného rozpětí možností - máte „konzervativní“ postoje odvozené náboženských dogmat, nacionalismu. A také případně, což je nyní stále aktuálnější: rostoucí frustraci, agresi, nihilismus. Mnohé kroky směrem k fašistickým metodám byly už učiněny a je vážně míněnou otázkou, zda je rychleji a dále ženou „liberálové“, nebo „konzervativci“. Tedy „hodní“, či „zlí policajti“ vlastnické třídy.
Ať jsme v roce 2003, 2008, 2014, 2022-23, tito „hodní a zlí policajti“ vlastnické třídy mají dalekosáhle stejnou politiku, „hodní“ (liberálové) nezřídka předčí ty „zlé“ v zákeřnosti lhaní, podpoře válek, obětování důstojnosti drtivé většiny obyvatelstva - a potírání odpůrců i cenzuře. To se děje, zatímco je celá věc prohlašována za „demokracii“ a mnoho se namluví o našich krásných „hodnotách“. Přesně k tomu měl co říct i Orwell, kterého zatím estbališmentoví vykonavatelé moci v Česku nezakázali - pouze jej překrucují.
Aktuální Orwell: doublethink a permanentní válka
Závody ve zbrojení jsou cestou, kterou se vydává „demokratický Západ“ (páchající například genocidu v Gaze), jehož je Česko vazalskou součástí.
Obrovské dárky zbrojní oligarchii a související militaristické moci u nás posvěcuje „hodný“ prezident, kterého dosud respektují dokonce „levicoví liberálové“. Dva „progresivní“ plátky, jež také dostávají oligarchické kapesné přes Nadační fond nezávislé žurnalistiky - poněkud orwellovský název, chtělo by se říct! -, Deník Referendum a Alarm, dělají pro prezidentskou loutku PR, respektive o ní mlčí.
Kdo se dokáže vcítit, respektive vmyslet do pozice těch, kteří v naší „demokratické“ společnosti skutečně něco znamenají, si může položit otázku, nakolik jsou podobní „progresivisté“, „levicoví liberálové“ ohrožením pro nespravedlivou a kriminální nadvládu. Nijak plasticky nerozebírají většinu z mocensky nejzávažnějších věcí. Čtete-li za poslední roky Alarm, možná byste ani nemuseli zjistit, že na Ukrajině probíhá válka s masivní českou účastí (spoluvinou) a statisícovými hromadami mrtvol a zmrzačených - čemuž nejspíše bylo možné zabránit garancí neutrality Ukrajiny a nerozšiřovaním NATO.
Západní imperiální moc, jejímiž jsme vazaly (a občas nejvíce štěkajícími psíky) není podrobována kritice a rozboru ani v Deníku Referendum. A strmý růst zisků a moci zbrojního byznysu? Bude to analyzovat „politolog“ z DR a spolu s dalšími aparátčíky „trans-atlantismu“ člen Aspen Institutu Jiří Pehe? Přitom doleva za tuto podobu „levicové opozice“ vás už dohližitelé nad veřejným prostorem a „občanskou společností“ nepustí. To už byste byli „extrémisté“ či „radikálové“ (já jsem hrdě obojí).
Avšak v obou poslušných plátcích -podporovaných z oligarchických peněz - zazní určitá kritika české spoluviny na genocidních a válečných zločinech izraelského establišmentu, který je jinak českým establišmentem fanaticky hájen. Dostanete určitou kritiku podle mezinárodního práva kriminálních útoků na Írán, ale rozbor zásadních mocenských souvislostí a toho, co už v 50. letech letech nazval americký generál a prezident (!) Eisenhower „vojensko-průmyslovým komplexem“ nečekejte! A co třeba zmínka extrémně závažných sdělení Jeffreyho Sachse? Tu vám nedají „levicoví rebelové“, ale naprosto establišmentoví, fašizující a vychytralí oligarchičtí hráči z Echa24.
Namísto toho dostanete „učené“ rozbory průměrné a nezajímavé literatury, hudby, sexuálních „tabu“ apod. To je odvádění pozornosti a stupidizace - a podpora typické české apolitické pohodlnosti -, kterou jinak používá cynická pravicová moc. Lidé kolem uskupení, jako je Alarm a DR (a třeba také kolem Strany Zelených, Budoucnosti apod.), možná tu a tam mají kritické myšlenky a dokonce přání bojovat o humánnější svět, ale česká tradice zbabělosti, povrchního myšlení a pohodlnosti - a organizovaná síla pravicové indoktrinace - z nich dělá přinejlepším Julii nebo Symea, ale nikoli Winstona z románu 1984.
Mocenský rej a levicové mimikry
Je před volbami a organizovaná moc různých částí oligarchie (těch „zlých“ i "demokratů") a jejích politických a mediálních vykonavatelů zkouší s co největším zásahem obelhat. zmanipulovat, zastrašit k volbě těch či oněch sil nápomocných zájmu vlastnické třídy.
Touha naplivat do tváří reklamním figurkám, manipulátorům a konformistům je přítomna i Orwellově románu Bože chraň aspidistru z roku 1936. Fašistické síly (nesené mj. „liberály“) na Západě nabývají na síle a je doba činů. Tak to bylo i za občanské války ve Španělsku, jíž se Orwell zúčastnil a byl ji schopen popsat s velkou mírou kritičnosti ke všem zúčastněným - za současného potvrzení svých protikapitalistickým a socialistických postojů - ve vysoce důležité knize Hold Katalánsku.
Socialismus, nejsystematičtější a nejadektvátnější podoba humanismu a míru pro moderní dobu, zažíval i levicovém hnutí některé strašné pády a pokřivení. Orwell je ve Španělsku ve stalinistické fázi SSSR a hlásí se k určité podobě „trockismu“. Jeho skupina úzce spolupracuje s anarcho-komunisty. Vidí šílené limitace sovětského modelu, je svědkem doslova potlačování dělnické moci ze strany pro-sovětských „komunistů“. Zůstává ale rozhodně podporovatelem „demokratického socialismu“ - což opakuje v knize Proč píši/Why I Write. (Ta je mimochodem citována v jinak pěkném hraném dokumentu BBC - bez klíčové pasáže o „demokratickém socialismu“, pouze s ponecháním formulace o psaní proti "totalitarismu"; A jaké myslíte, že bylo číslo kanceláře, odkud Orwell dělal relativně neškodnou kulturní propagandu pro BBC vysílanou do kolonií „demokratického“ impéria během druhé světové války? 101, jako ona místnost v románu 1984!).
Výše zmíněný termín z 1984 „doublethink“ označuje zastávání dvou vzájmně si odporujících myšlenek a postojů, dobrovolné přesvědčování sama sebe, že černá, kterou jsem schopen zahlédnout, je ve skutečnosti bílá (tak typické pro „mírné kritiky“ naší zhoubné současnosti).
Rozpor je výsostný pojem marxistické dialektiky a je to rozpor v samotné realitě. Různé tendence narážející do sebe destruktivně-kreativní silou, která tlačí dějiny lidské společnosti do dalších stádií vývoje. To je myšleno objektivně. Myslící mozek ale odhalí také rozpory mezi mluvením a chováním, mezi fasádou a jádrem. Ve zmiňovaném Respektu (od kterého je „kritickým“ lidem dovoleno sáhnout ještě k Deníku N vlastněnému stejnými oligarchy a, pokud chtějí opravdu „riskovat“, tak dokonce i ke zmiňovanému Alarmu a Deníku Referendum).
Různé ideologické maskování, klamání, škatulata jsou v samotné podstatě manipulací pravicové nadvlády nad obyvatelstvem, které se této moci může smysluplně bránit jedině levicovým způsobem. Při tom je zde tisíc slepých uliček a fint. Progresivní Slovensko i Česko, ale i fašisté oslovující odstupňované poddané obyvatelstvo pomocí „levicového mimikry“. Přiléhavá je karikatura Johna Heartfielda (Herzfelda), na které si nacisté - vykonavatelé zájmu vlastnické třídy a částí „střední třídy“ - nasazují vousy à la Marx.
Umí to dělat pravicové „alternativy“ typu SPD i propagandisté z Respektu - nebo výše zmínění vychytralejší propagandisté z „konzervativního“ a fašizujícího Echa24. V Respektu za tímto účelem citují esej ze „středového“ německého deníku Zeit (který se v nynějším krizovém, militaristickém a establišmentově proizraelském Německu posouvá doprava). Zmatení a myšlenkové zkraty článku „Jsou pravičáci noví levičáci?“ je zčásti záměrné, zčásti možná nechtěné. Konstatuje se, že kritika válek, bohatých elit a zmínka proletářské třídy obyvatelstva je nyní doménou „konzervativců“ a fašistů, kdežto levice to prý už nedělá. Hledisko je ale samozřejmě zúženou na povolenou „liberální levici“, která pro Respekt nepochybně vyjádřena lidmi, jako je válečný zločinec Tony Blair a čeští Piráti a Zelení. Němečtí autoři eseje při své zmatenosti alespoň konstatují, že například Keir Starmer (odporná establišmentová loutka, o níž jsem psal po britských volbách) vykonává silně pravicovou politiku - a významně se podílí na izraelských fašistických zločinech.
Přitom na Starmera dostanete reklamu od pravicového demagoga Jiřího Soboty z Respektu v tom smyslu, že „labouristé odmítli populismus“ (prý představovaný solidně levicovým a humanistickým Jeremy Corbynem, kterého Respekt očerňoval). Je to podivná starost o levici, humanismus a demokracii, viďte?
Demokratický socialismus?
Český fanatický antikomunismus vyžadovaný indoktrinátory v naší „demokracii“ a výše popsaná podoba „povolené levice“ činí z (Orwellem zastávaného) demokratického socialismu cosi nemyslitelného. V několikerém smyslu, včetně zákazu myslet, který si nakonec poslušní poskoci udávají sami.
Novinářská fráze o „autoritářské Číně“ znemožňuje vidět, že tento už dávno chystaný „nepřítel demokracie číslo 1“, a tedy „Západu“/„globálního severu“ s jeho militarismem a kapitalismem/technofeudalismem má některé humánnější prvky nežli slavný „Západ“. Jeho lokálně-demokratické procedury při rozhodování občanů na úrovni měst a sousedství může naše „demokracie“ závidět Číně už nyní. Stejně tak mezinárodní úlohu, kdy narozdíl od oceánů krve a zoufalství způsobených válečnými ofenzivami „demokratického Západu“ Čína od roku 1979 nepodnikla žádnou vojenskou intervenci.
Orwell a všichni „demokratičtí socialisté“ včetně mě by našli na Číně mnohé ke kritizování z levicových pozic. Ale žijeme v reálném světě, kdy jako skuteční bojovní humanisté musíme vést efektivní třídní boj ve svých společnostech a uzavírat přitom také taktická spojenectví (jako za občanské války ve Španělsku), takže fakt existence jakkoli pokřivené levicové alternativy (dříve SSSR) je velice zásadním mocenským faktorem.
Myslící a spravedlivé hlavy dříve či později dojdou k poznání, že pokud českému konformistickému pravicovému stádu a „lepším lidem“ budete citovat Miladu Horákovou, kterou jinak využívají ve svém svatém tažení proti všemu levicovému, avšak bez uvedení jejího jména, označí vás a ji za „bolševiky“. Dtuchovní partyzáni se také podívají na různé fáze a projevy české „komunistické totality“ a zamyslí se, jestli se zde náhodou nenajdou mnohé dobré věci v porovnání s pravicovým barbarstvím. Prozkoumají také historickou jugoslávskou variantu, situaci v zemích „třetího světa“ atd.
Jenže partyzány určují jejich činy, takže je myslím nutné k co nejširšímu publiku přinést povědmí o děsivé zhoubnosti současných tendencí „demokratického Západu“, postupně strhat všechny závoje naivity a iluzí, které si o pravicové nadvládě děláme. Vykonavatelé pravicové moci v krizi své legitimity téměr jistě sáhnou k další cenzuře, represím atd. Různými cestami se ale třeba k lidem dostane, že tu byl jakýsi Orwell, ke kterému mají mnohem blíže než pravicový manipulátor, který si jej ostentativně lepí na notebook, například tito lidé rozebírající západní imperialismus a úlohu NATO.
Třeba se více lidí v tradičně zbabělém, pohodlnékm a myšlenkově mdlém Česku osmělí dělat cosi orwellovského.
