Článek
Slavný filantropický gauner pan Bakala oznámil nedávno odchod z financování Knihovny Václava Havla, čímž ta se ocitla v existenční krizi - jež bude nejspíš vyřešena jinými „filantropy“ (to slovo jinak znamená „lidumil“).
Dobro však bude pan gauner nadále konat na jiných frontách: pomáhá například vydržovat ikonu „povolené levice“, Apolenu Rychlíkovou, jako „mentorku investigativní žurnalistiky“.
Nebo máme ještě nějaké hodnější oligarchy, než je pan Bakala? Třeba pan Barta, který platí současného prezidenta, skauty, pravicové strany bohatých a přislíbil také platit určitou podobu sociální demokracie, bude-li dostatečně pravicová a neškodná pro zájmy jeho a dalších určujících oligarchů (on používá kódové označení, že „nebude populistická“)?
Pan „hodný“ oligarcha Barta daroval sociální demokracii tři miliony za předsedy Šmardy (který teď spolu se zbrojním hejtmanem Netolickým a ódéesákem Kubou chystá comeback). Potom už za nového předsednictva Maláčové a Zaorálka podle dostupných údajů nic. Pikantní je, že tento oligarchický sponzoring byl kritizován ze strany Alarmu, respektive jeho redaktora Pavla Šplíchala, který zde má patrně sehrávat roli „radikála“. A pikantní to není pro ostrost a hloubku kritiky, nýbrž proto, že „progresivní“ Alarm pana Šplíchala pobírá peníze oligarchického spolku s líbivým názvem Nadační fond nezávislé žurnalistiky - kde je jedním z oligarchických plátců hádejte kdo!
Rozumět, jak funguje nadvláda kapitalistické třídy
A zdalipak víte, kteří oligarchové vlastní Deník N, jenž se relativně úspěšně zařadil mezi liberální vábničky pravicové oligarchické moci čtené „slušnou a vzdělanou“ společností, jejími různými sociálními patry?
Jaroslav Horák, Martin Hájek, Libor Malý, Martin Vohánka, Libor Winkler, Ondřej Fryc, Silke Horáková. A nemají tito lidé náhodou něco společného s „hodným“ oligarchickým NATO-prezidentem? A „hodným“ oligarchou Bartou? A „hodnými progresivci“ z Alarmu? To si pište, že ano. (Hodní lidé jsou totiž přáteli. A na tomto principu funguje české dobro. )
O výše uvedené oligarchické skupině spojené také s Petrem Pavlem píše server Borovan.cz. V jiném článku ale nesmyslně definuje oligarchický Deník N jako levicový. Toto je v lepším případě zcestnost, v horším demagogie, kterou se vždy vyznačovali fašisté: coby nepřátelé rovnosti a skutečné produktivní svobody obracejí hněv pociťovaný lidmi vůči kapitalistickým poměrům směrem k pouze jedné vybrané části kapitalistické třídy a proti levici. Proč? Protože byli vždy placeni a spřáteleni s některými jinými částmi vlastnické třídy. (Deník N je dále jasně pravicový i např. skrze relativně důležitého aparátčíka Ivana Miklóše. Klíčově však skrze souhrn toho, jak o čem píše - a o čem nepíše. Nenechme se mýlit pár drobky hozenými neškodné a pokorné pseudolevici, která je v Deníku N tolerována a již reprezentuje například pan Matěj Metelec.)
A jak to funguje u „hodných progresivců“ nebo u „hodných liberálů“? Pojďme si to demonstrovat na konkrétních příkladech!
Takovou Zdislavu Pokornou není těžké najít, ne?
Přes svůj mladý věk dostala novinářka oligarchického Deníku N řadu cen za „investigativu“, tedy žurnalistiku, která prý rozkrývá jakési podstatné kauzy nebo dokonce souvislosti.
Lidé, kteří jsou alespoň trochu při smyslech, se však jednoduše dopátrají (úplně obyčejně, neinvestigativně), co v tvorbě paní Pokorné absentuje:
1) Skutečně „velká zvířata“ z tábora „demokratů“: Petr Fiala, Petr Pavel, Zbyněk Stanjura, Jana Černochová, armádní esa apod. Jednorázově napsala o vysloužilém Pavlu Blažkovi z ODS a jeho praní bitcoinů skrze ministerstvo (za což jí ostentativně předala cenu Nadace OSF oligarchy Soroše).
2) V tvorbě paní Pokorné absentují (a nadále budou absentovat) mnohé významné oligarchické skupiny, které jsou propojené s oligarchickou skupinou vlastnící Deník N nebo s politickou a mediální mocí (pravicoví „demokraté“, Petr Pavel, Respekt, Echo24), kterou platí též nadřízení paní Pokorné. Nečekejte více než letmý rozbor moci takového oligarchy Lukačoviče, Dospivy, zbrojařů spojených s panem prezidentem včetně pana Strnada, dalších „hodných“ oligarchů, jako je Bakala atd.
3) Pravicový oligarchický Deník N má nyní seriál „Tykačův svět“ vytvářený do nějaké míry i paní Pokornou. Vlivný oligarcha Tykač - jehož žena se také angažuje za „dobro“ - je majitel uhelného byznysu. Proto lze ze strany oligarchických médií předhodit čtenářům jako nebývale „toxický“. Stále znovu však vidíme, že se jednotlivé oligarchické party skrze média trochu dráždí a okopávají (aby potom nalezly nový smír a nějakou zákulisní dohodu), takže i takový pan Tykač se může polepšit, pokud prodá uhelný byznys jako pan Bakala a bude podporovat podobné politické síly.
4) Je tedy evidentní, jak dílčí a pokrytecká je kritika oligarchů, která se objeví v oligarchicky vlastněných nebo dotovaných médiích. Společný zájem všech těchto nadřízených a jejich privilegovanějších poskoků je udržovat celek mechanismu pravicové nadvlády v mlze a vybírat zástupné cíle. (Proto se třeba takový šéfredaktor oligarchicky dotovaného Alarmu nejsrdnatěji pouštěl do kritiky strany Stačilo!, avšak nerozebíral zbrojaře, oligarchického prezidenta a své kapitalistické nadřízené, kteří mu přispívají na živobytí).
Myslíte, že je taková paní Pokorná něčím zvláště výjimečná nebo prospěšná? Jistě dost dobře pasuje do strategie určitých částí pravicové nadvlády, kterou popisuji výše. A byli byste schopni takovou paní Pokornou zastoupit - popřípadě ji odpovídajícím způsobem vést? Nebo je to vše, jak se říká, „z její hlavy“?
Sám jsem si jist, že takovýchto paní Pokorných znám kvůli svému sebedestruktivnímu zvyku číst velmi důkladně snad celé (z drtivé většiny pravicové) spektrum českého mediálního prostoru celé zástupy, regimenty, velkochovy. Pokud paní Pokorné náhodou křivdím, tak slibuji, že ji jako ocenění pošlu nějaké penízky - přičemž očekávám, že mi je zase ve prospěch mého psaní pošle ihned zpět.
Dopátrají se „investigativci“ z deníků Alarm a Referendum, kteří oligarchové je platí, a řeknou nám to?
Vidíme tedy, jak se různé oligarchické party „drží pod krkem“ - ale jen mírně, nakonec je to přátelská hra mezi lidmi, kteří také často táhnou za jeden provaz.
Vidíme, jak se různé části „střední třídy“ snaží uplatnit v kapitalistickém šplhání a pachtění, které ovládá třída určujících vlastníků. Velmi vypečenou skupinou v rámci této „střední třídy“ jsou mí takříkajíc oblíbenci, k nimž se vracím i v tomto textu: určitá částečně tolerovaná (pseudo)levice, která si někdy sama raději říká „progresivní“, občas se jakoby angažuje za proletariát a proti kapitalistické nadvládě, ale v dost úzkých a většinou neškodných mantinelech.
Zmiňovaný Nadační fond nezávislé žurnalistiky za sebou skrývá skupinu oligarchů a některých významných pravicových aparátčíků a ideologů (jako je např. David Klimeš působící také v Českém rozhlase). Tito lidé dotují řadu médií, v drtivé většině pravicových. Plus dvě média zmíněné pseudolevice: Deník Alarm a Deník Referendum.
Tato média se vyznačují podobnou „investigativou“ jako Deník N - tedy zaměřenou jen na některé skupiny oligarchů a jejich politických i mediálních loutek, s vynecháním těch „hodnějších“. Typickým zástupcem je zde např. pan Radek Kubala, který relativně ostře útočí na (části) „fosilní lobby“, ale jinou oligarchii nepovažuje evidentně za tak „toxickou“, především tu, která mu přispívá na živobytí.
Pana Kubalu můžete najít v programu Dnů antikapitalismu vedle takového Jana Májíčka, zástupce strany Levice, jemuž je šéfredaktorem Patočkou dovoleno psát (nezáživné a frázovité) články do Deníku Referendum. Ty se zde objevují například vedle článků pravicové loutky Ivana Bartoše z Pirátů nebo od tragikomické pravicové figurky Břetislava Rychlíka, jenž zde píše o „naději“. Jindy tu najdete třeba zástupce pravicové KDU-ČSL, reklamy na tradičně podvádějící a zrazující Zelené atd. Není pochyb, že zde jde o přátelské vazby. (Při nichž si každý přijde na alespoň nějaké drobné.)
Deník Referendum prokazatelně lže hned svým záhlavím, kde stojí, že je „bez oigarchů“. Je možné popsat, s kterými oligarchickými skupinami je spojen. O tom jistě má nějaké ponětí i jeden ze stěžejních autorů DR, pan Jan Pehe, který vedle americké vlivové organizace Aspen Institute také působí jako poradce našeho oliarchického NATO- prezidenta. O takovýchto prknotinách ale pan Pehe samozřejmě nepíše. A jeho šéfredaktor Patočka ještě pomůže vyznáním jednou ve prospěch Víta Rakušana a „demokratů“, pak ve prospěch Petra Pavla, až se člověk děsí, jaké vyznání přijde příště.
O „progresivcích“ z Alarmu a jejich výkonech jsem psal několikrát. Nemohu než zopakovat doporučení, na němž by myslím mohla být docela široká shoda, aby se tito pracovně i politicky přikrčení raději zvedli od laptopů, přestali předstírat, že jsou zajímavými autory a šli například rozdávat letáčky, dělat levicovou agitaci do ulic, organizovat odbory a socialistické politické síly. Zaměstnání si k tomu mohou najít takové, jako má většina proletariátu. Když ztratí svá buržoazně dotovaná a trpěná místečka „progresivců“, „investigativců“ a „intelektuálů“, tak třeba budou k současnému režimu o něco méně smířliví.
Se znalostí vývoje v jiných klíčových zemích i některých menších vůbec nepochybuji, že nadále přetrvají tyto pokrytecké a zrádné sřednotřídní party, které si dobře osvojily některé levicové fráze, ale nedokáží se účinným způsobem začít organizovat spolu s proletariátem - který je samozřejmě nejklíčovějším nositelem levicových snah. Podívejte se např. na ohavně zbabělé a prázdné kydání v kdysi levicovém britském Guardianu (který se například podílel na cílené diskreditaci socialisty Jeremyho Corbyna v čele Labour Party). Ale tito střenotřídní pozéři si ponechají například určitou podobu „feminismu“ - který spíše slouží k vzájemné podpoře při kariérismu a šplhání po kapitalistickém žebříčku. V Česku tito lidé mluví o „autoritářství“ v souvislosti se současnou pravicovou vládou, nikoli však v souvislosti se zbrojaři, protiruskými a protičínskými fanatiky, prezidentem a jeho loutkovodiči, NATO atd.
U některých je to způsob obživy, u jiných třeba jen dočasná nevědomost a hloupost. Ale popsat, jak funguje celý mechanismus české pravicové nadvlády i s tolerovanými „progresivci“ přece není tak těžké. A rozhodně by to měli být schopni zvládnou lidé, kteří nám chtějí namluvit, že jsou „progresivní intelektuálové“, ne?
