Článek
Dnešní svět je určován imperialistickým soutěžením mezi americkým a čínským blokem s některými lavírujícími či „nezařazenými“ menšími mocnostmi, které však neutvořily třetí blok.
Česká republika je jasně podřízenou zemí. I kdyby se vyznačovala méně horlivým vazalstvím, zůstává mnohem spíše objektem světového vývoje, než jeho tvůrcem. I menší státy však disponují významnými prostředky pro samostatné iniciativy na mezinárodní scéně (srov. např. protiimperialistické pokusy Švédska za Olofa Palmeho) a v dosud existujících mezinárodních organizacích jako OSN apod. mohou pozvedat témata, která i přes snahy o upozadění částečně proniknou do médií (srov. Helsinskou úmluvu o lidských právech z roku 1975 podepsanou nakonec i Československem či proces vyšetřování izraelských válečných zločinů a etnických čistek iniciovaný JAR).
Kdo v Česku poroučí a kdo poslouchá
Dennodenní příval fikcí o fungování a povaze naší společnosti si žádá existenci celého aparátu vykonavatelů. Opakovaně toto nazvývám „indoktrinačním aparátem“ a dokazuji, že různé frakce určující vlastnické třídy s jejich vykonavateli nemusejí ani být koordinovány centrálně (jako propaganda v minulém režimu), aby nakonec zastávaly jen různé odstíny v zásadě té samé politiky a moci.
V současnosti je „populární“ (tj. cíleně i samospádem živené) mluvit o „dezinformacích“. Nikoli jako niterné vlastnosti etablované moci, ale jako o snahách narušitelů uvnitř i zvenčí. Od „bojovníků proti dezinformacím“ také slýcháme o tom, že prý se naše země (tj. její vládci a jejich pomocníci) vyznačují všemožnými „hodnotami“. A sem potom různí „strategičtí komunikátoři“ řadí třeba „demokracii, svobodu, spravedlnost a soucit“.
Jiný pohled - podle mě správný - tvrdí, že namísto morálních hodnot je v naší společnosti rozhodující majetek. Realističtější údaje o jeho skutečném rozložení občas proniknou i do mainstreamových oligarchických či tzv. veřejnoprávních médií. Když je vyvráceno údajné „rovnostářství“ (viz průzkum domnělého rozložení bohatství v posl. odkazu) české společnosti a naopak dokázána stále postupující oligarchizace a těžko ospravedlnitelné nerovnosti (je-li někdo 10 x, 100 x, 1000 x či 10 000 x bohatší nežli někdo jiný), vznikají pro indoktrinační aparát dvě možnosti: pokusit se obnovit mlčení o reálném rozložení majetku a moci v naší „demokracii“, anebo se to přeci jen snažit „vysvětlit“ - a schválit.
Málokdo však bude schopen přijmout tvrzení, že majetek takového oligarchy Křetínského, Winklera, Bakaly, Babiše či Lukačoviče odpovídá jejich o tolik větší píli, inteligenci, vzdělání, neřkuli společenské prospěšnosti, než jakou se vyznačují mnohem chudší poddaní. Takže je tu ještě třetí možnost: odvádění pozornosti jinam, vyvolávání krizí, válek a přidružených pocitů hrůzy. K tomu může a nemusí přibýt státní represe, cenzura, věznění a zabíjení politických odpůrců (čímž se takovéto režimy vzdávají „demokratické“ fasády). Tvrdím, že současný vývoj má mnohé styčné body s fašismem: militarismus, obnaženě-cynické adorování nadvlády (do něhož se vždy, i u německých nacistů, přesto vloudilo moralizování), poslušnost vůči iracionálním autoritám - které jsou nakonec vždy ukotvené v nadvládě vlastnické třídy nad zbytkem společnosti.
Americká oligarchie je přece lepší než jiné oligarchie, ne?
Beznadějní sabotéři naší „demokracie“ si například pamatují, jak byl jeden čas i „hodnějšími liberálními silami“ naší společnosti adorován americký oligarcha Elon Musk, když ukrajinským silám poskytoval svůj komunikační systém Starlink.
Nyní ale Musk stále výrazněji podporuje fašizující síly a Trumpa. Jiní američtí oligarchové zase platí kandidáty „opozice“ v podobě Demokratické strany USA. Americkou politiku určuje extrémně zámožná vlastnická třída, přičemž lze doložit, jak zbrojní průmysl, finančníci, fosilní byznys, izraelská lobby a další méně křiklaví vlastníci historicky platili obě strany americké moci - politického duopolu. Existuje obrovská korelace mezi objemem vynaložených oligarchických peněz a šancí na vítězství ve volených orgánech USA.
Chodí mi nyní do výběru zpráv v internetovém prohlížeči četná propaganda z amerických oligarchických médií. Částečně to může být proto, že jsem sledoval množství videí a načítal texty k americké politice a volbám, svou roli ale pravděpodobně hrají zaplacené algoritmy v různých „platformách“ (jako jsou internetové prohlížeče, sociální média aj.). V „liberálních“ médiích budete číst o „entuziasmu“, tedy nadšení, „radosti“ a „vajbu“, které mají vyvolávat dva kandidáti Demokratické strany, Kamala Harrisová a Tim Walz, kteří byli vždy dalekosáhle povolní mainstreamu americké nadvlády (Walz občas figuruje jako „levicová“ vějička). Kdežto od jiné oligarchické party dostávám mediální propagandu o tom, jak jsou Harrisová a Walz „protiizraelští“ (a tedy určitě také antisemité, jak se toto obvinění nyní velmi často křivě aplikuje), ohrožují „americké hodnoty“ a bůhvíco.
Volba mezi coca-colou a pepsi
Přitom když se podíváte na vnitropolitické i zahraničněpolitické výkony amerických prezidentů (a členů Kongresu) z Demokratické, či Republikánské strany, uvidíte, že mají mnohem více společného nežli odlišného.
Obě politické strany (třetí kandidáti jsou systematicky vytlačováni) USA jsou pravicové strany povolné určující moci vlastnické třídy, ultrabohatých. Obě strany jsou zodpovědné za sociální krizi uvnitř USA i za brutální vojenskou politiku v zahraničí. Obě strany formálně předsedaly vojenským převratům, politickým vraždám, sabotáži mezinárodního práva, odbourávání dílčích demokratických výdobytků, posilování moci vlastnické třídy na úkor ostatních. Je to velmi prostá metafora, ale myslím dalece pravdivá: v Americe máte „demokratickou“ volbu mezi coca-colou a pepsi.
A co u nás? Současná vládní koalice je tvořena pěti pravicovými stranami (kdy jedna je střídavě používána jako „liberální“ a dokonce prý „levicový“ maskot - či strašák), zatímco v „opozici“ sedí dvě další pravicové strany. Pro všech sedm českých stran zastoupených v poslanecké sněmovně hrají prim zájmy vlastnické třídy - ačkoli se trochu může lišit kombinace jednotlivých frakcí. Je ale snadno dokázatelné, že například současná „protibabišovská“ vláda nakonec jedná v přednostním zájmu oligarchy Babiše (a samozřejmě dalších). Používají různé metody získávání hlasů (prokazatelně SPD či ODS neváhají tolerovat či aktivně využívat rasistické hecování), mají kolem sebe sdružené trochu jiné skupiny „prostředních pomocníků“ (kteří potom dostanou místa různých asistentů atd.) roztleskávačů a připojujících se pěšáků, ale výsledky jejich ekonomické a sociální politiky se pohybují ve velmi úzkém pravicovém okně. Jak je propojena česká mediální moc s placením politických stran líčím v řadě textů, např. zde (mimo oligarchickou síť moci nestojí rozhodně ani např. „hodnější“ Piráti).
Pikantní je, že i „hodný“ ekonom Švejnar (nesmyslně bývá totiž považován jako nějak významná alternativa například ke Klausovi) přiznává, že Trump je výhodnější (opět se pohybujeme spíše v drobných nuancích) pro bohaté. Takže jeho fašizující demagogie, nazvukování tónů bílého rasismu či starosti o „obyčejné lidi“ (a také „střední třídu“; srov. použití u Švejnara) je prostě finta jak získat hlasy pro oligarchickou moc. Pikantní je rovněž to, že o Trumpovi měl mnoho co dobrého říct náš „slušný“ premiér Fiala na svém blogu.
S automatickými překladači - či ovládnutím angličtiny - je možné se vysvobodit z českých fikcí, číst větší množství primárních zdrojů v angličtině, nebo si poslechnout kritické hlasy z USA. Chris Hedges řadu let pracoval pro významné indoktrinační médium New York Times (mj. jako zpravodaj z Československa v roce '89), ale jako kritik amerického imperialismu a války v Iráku byl vyhozen a stal se jedním z výrazných hlasů alternativních médií (množí čeští ideologové a jejich papouškové by jej asi nazvali „dezinformátorem“, „chcimírem“, popřípadě „dezolátem“). Jeho inteligence a široká vzdělanost - a zkušenost napříč americkými sociálními vrstvami - z něj dělá extrémně zajímavý zdroj pro lidi ochotné se konfrontovat s realitou a myslet. Opakovaně jsem v svých článcích odkazoval na profesory Johna Mearsheimera a Jeffreyho Sachse pro jejich kritičnost a badatelskou otevřenost (v situaci intenzivní propagandy) ohledně příčin a povahy války na Ukrajině a významného klientského státu USA, Izraele. Sice původem Kanaďanka, ale s děním v USA spjatá je ekonomka a publicistka Naomi Klein, která stejně jako Hedges publikovala knihy o fénoménu Trump a souvislostech americké fašizace.
Ze sledování amerických voleb se tedy můžete mnoho dozvědět o tendencích, kterým podléhá i česká „demokracie“. A údaje o americké společnosti, mezinárodní roli i výše uvedené kritické hlasy můžete porovnat s tím, čím vás budou krmit čeští indoktrinátoři plní „hodnot“.
