Článek
Je nějaký smysl společenského života? Jistěže! Čím výše jste postaveni, tím je vaše pozice spojena s větším společenským záběrem. Ostatní pracují pro vás. Dnes existují firmy mocnější než mnohé státy. Finanční společnosti a banky, které ovládají i tisíce firem různě po světě. Na jejich vrcholu musejí být lidé, kteří do značné míry „vědí“, rozumějí tomu, jak funguje svět. A do určité míry tedy znají smysl společenského života. Působí zde nadosobní mechanismy, které mají své koncové příjemce výhod. V různých minulých fázích kapitalismu platilo, že tito lidé mohli také být samotnou nadosobní logikou kapitálu poraženi, znicotněni. Monopolizační tendence a analyticko-kontrolující technika ale daly vzniknout (jako již vícekrát v minulosti, ale nyní patrně s novou permanencí) neohroženě stabilní vrstvě podobající se feudálním vládcům. Technofeudálové, „cloudalisté“, rentiérští kapitalisté, popřípadě hyperburžoazie, jak to formuluje Michael Hauser ve svém nedávno česky vydaném Socialistickém manifestu pro 21. století. Společenská třída s určující mocí, která sedí „nad kapitalismem“, pohodlně jej využívá ke svým účelům, uměle stimuluje a zavádí do odvětví, která by naopak mohla být pod monopolem teoreticky demokratizovaného státu. V tomto „hyperburžoazním“ světě je místo pro nejomezenější formální pseudodemokracii ve smyslu marketingově zmanipulovaných voleb a klidně i formální „svobody slova“. Velmi vhodným prostředkem k prosazování nadvlády a příjmů této „hyperburžoazie“ je válka. Koloběh zbrojní výroby a vzniku nových konfliktů rotuje přes toto samé stále dokola. Zbrojní firmy jsou ale nakonec jen jednou z položek na portfoliu „hyperburžoazie“. Energetické firmy jsou další. Přeměna jakékoli oblasti života v komoditu přináší zisk i rentu. Iluze „svobodného trhu“ a „po zásluze odměňovaného soutěžení“ se jeví jako nutná do doby, kdy ještě budou potřeba pro výrobu a uspokojování potřeb „hyperburžoazie“ a jejího servisu skuteční živí lidé. Následně mohou být zlikvidováni v přírodních katastrofách, válkách atd. Pokud se životy stamiliónů lidí hodí pouze k tvorbě zisků a renty pro „hyperburžoazii“, tak tyto životy se po postoupivší automatizaci stanou „nadbytečnými“. Otrokářské a feudální společnosti minulosti, resp. jejich vládci, měli v mnoha fázích dokonce zájem na růstu populace. Stejně tak v některých fázích kapitalismu. Kdo jsi Ty oproti těmto lidem, drahý čtenáři? Nepřipadáš si jako opice v džungli nadvlády a faktů, u nichž stěží vidíš souvislost? Leckterá opice registruje signály naznačující vývoj hierarchických vztahů v tlupě. Možná i odhaduje vývoj v nějakém budoucím horizontu, učí se klamat atd. (Žádná z opic ale nemá schopnost vymyslet tak sofistikované předměty, obydlí, formy komunikace atd. jako člověk.) Jakou hru hraješ Ty? Co jsi z hlediska historie? O co Ti jde v životě? A víš tedy, o co jde ostatním? Platón, Aristotelés, David Hume, Locke, Kant, Hegel, Marx, Huxley, svým ultrakonformním způsobem také Ayn Randová (a myslitelé z jiných končin světa) přemýšleli o uspořádání mocenských vztahů mezi lidmi. Jaká tedy vede linie od Tebe, čtenáři, k Tvému sousedu, k Tvým rodičům, k Tvému malému šéfíkovi v práci, větším šéfíkům a potom ke skutečně mocným lidem? A teď si to představ všechno dohromady! Tu obrovitou energii, množství produktů, bohatství - které je nějak konkrétně rozloženo. A teď poslouchej, co o tom kdo říká. Slyšíš ty lépe i hůře zaplacené ideology a propagandisty, kteří ti mluví o „svobodě“ a „demokracii“ a předstírají, že máme něco jako „spravedlnost“? Nebo že to prý jinak a lépe nejde? A že tedy musejí existovat extrémně chudí, umírající ve válkách, neustálý stres, frustrace z nesmyslné a nesvobodné práce atd. A slyšíš ozvěnu kněžourů z minulosti ze všech koutů světa, jak ti říkají, že to tak musí být a že spravedlnost je prý onde? Funguje to po této stránce velice podobně, ne? (Všichni ti „ekonomičtí experti“, kteří nám vysvětlují „nutná opatření“.) Pro pochlebovače a poskoky moci se vždy najde nějaká odměna (která ale v budoucnu už nebude potřeba, jak líčím výše) a ostatní prý mají být rádi, že jsou rádi. Jak dlouho ale budou částečně přemýšlející lidé spokojeni s tím, o čem tuší, že to tak úplně nehraje a mohlo by to být jinak - lépe?
Politická negramotnost u nás v Česku
Šimon Pánek, šéf tzv. „nevládní“ (ale přesto politické) organizace Člověk v tísni, se stal jednou z reklamních tváří pro současného prezidenta. Funkce současného prezidenta vzhledem k ostatní pravicové nadvládě a některým klíčovým krokům ve prospěch vlastnické třídy, jako je částečná a pokračující privatizace důchodů, zdravotnictví atd., je již snad mnoha lidem zřejmá. Nad Českem není těžké vládnout, protože je to tak malá země. A tím méně nad Čechy, kteří jsou tak zbabělí, bojácní, pohodlní, nesolidární - a politicky negramotní. Na té fotografii je toho mnoho z české mizérie. Vědí občané, kteří demonstrují loajalitu svým nadřízeným a „normálnost“ vůči dalším poddaným, čemu všemu se upisují? Ví zadavatel tisku citátu, kdo byl Joseph de Maistre? A zasloužíme si opravdu takovou vládu? Tedy ve smyslu de Maistra, který byl vysmíván už současníky - liberály! - za Francouzské revoluce, když prohlašoval, že jediná správná a „bohem“ chtěná forma vlády je monarchie? Jak se k tomuto vztáhnou čeští fanoušci svých nadřízených, kteří by chtěli zůstat ve „střední třídě“? Mohli by si ujasnit, po čem skutečně touží sami a také jaká je jim příjemná společnost. Pak to mohou porovnat s tendencemi, pro které pomáhá roztleskávat i „hodný“ Šimon Pánek z Člověka v tísni. Ale Šimon Pánek toho taky třeba moc neví, ne? Ale jistě toho lidem otevřeně říká mnohem méně, než toho ví. Tohle by se také mohlo změnit, ne? Pro vlastníky technologií a držitele moci jsou už dávno lidé „průhlední“. Naopak to ale bohužel neplatí. Nebo jste se svou pozicí a se společností spokojeni? Máte alespoň pocit, že jste na straně Dobra proti Zlu (takto pan de Maistre chápal Francii a dnes to o sobě říkají jiné velmoci)? Pokud jsou mé odhady budoucího zostření krizí správné, tak ke komu se přidáte? Máte zde nakonec fašisty, kteří nyní posilují, to si pište. Pak také „liberály“. Ti vám nechávají si dělat co chcete, respektive můžete - a tisíckrát mocnějším lidem také. Ale nenutí vás přemýšlet a něčemu být zavázáni. „Konzervativci“ ano. Třeba ke státnímu praporu a rodině (kterou jejich politika likviduje). Konzervativci jsou dost přísní a mystifikující, ne? Liberálové zase prázdní. Konzervativci nechtějí nebo nejsou schopni se sžít s prázdnotou, kterou odhalují u liberálů. A liberálové se bojí, že by mohli objevit něco, co je bude zavazovat k jiné než sobecky-svévolné aktivitě, respektive pasivitě. Ale oni se na mnohém také shodnou. Společně nechávají vládnout a ještě extrémněji sílit „hyperburžoazii“. A ta má svůj smysl života, na to nezapomínejte. Nuže, ona zmiňovaná prázdnota zde vlastně je. Ale je zde třeba umění a přátelství. A také je zde levice a demokratický socialismus.
