Článek
Když už jsem tak nepokorně neomalený, ze radím zasloužilé paní Šabatové, co neměla udělat, tak bych také měl říci, co udělat měla:
1) Odmítnout státní vyznamenání od Petra Pavla s dostatečnou publicitou (tisková zpráva nebo rozhovor).
2) Ve svých prohlášeních sdělit, že odmítá převzít medaili, protože:
a) je udílena člověkem, jenž je loutkou podstatné části české oligarchie, který slouží jako maskot či „sympatická“ tvář pro pravicovou politiku ve prospěch vlastnické třídy, jako je „důchodová reforma“, plíživá privatizace zdravotnictví, vyvazování bohatých z výraznějšího zdanění atd.
b) člověkem, který kryje izraelskou genocidu a fašistické zločiny. Ještě letos v polovině ledna, kdy už izraelští fašisté povraždili více než deset tisíc lidí, sděloval Petr Pavel při státní návštěvě a přidružené PR akci, že „Izrael není tím, kdo zaútočil“. Dodával sice také něco o tom, že ho „znepokojují civilní oběti“, ale bez jakýchkoli dalších kroků a konsekvencí. ČR nadále ve prospěch Izraele v obrovské světové izolaci sabotuje rezoluce OSN volající po příměří a zcela hanebně zablokovala prohlášení EU volající po příměří v Libanonu. Nadále ČR obchoduje ve značném objemu s izraelskými fašistickými zločinci se zbraněmi a oligarchický prezident to pomáhá krýt.
c) Petr Pavel je vykonavatelem neospravedlnitelné politiky našeho imperiálního bloku vedeného USA, řízeného mj. skrze NATO. Pavel napomáhá i jasně fašizujícím tendencím v tomto bloku, když bez dalšího hostí italskou neofašistku na premiérském postě Itálie či fašistického vykonavatele zostřené nadvlády bohatých, prezidenta Mileie z Argentiny. Nakonec poskytuje Pavel krytí politice NATO ve věci Ukrajina, kde se válce se statisíci povražděných a zmrzačených patrně dalo předejít garancí neutrality Ukrajiny či se dala několik týdnů po vypuknutí ukončit.
3) Nakonec měla vyzvat lidi, aby se připojili k mezinárodnímu hnutí žádajícímu sankce a bojkot vůči Izraeli, v Česku požadovali zastavení obchodu, zejména zbrojního, a bojkotovali izraelské produkty (bližší informace zde).
Politika je boj o moc, nikoli modlení za nepřátele
Anna Šabatová dlouhodobě tvrdí, že je na „levici“, a z jejích vystoupení a činnosti lze dovozovat jakýsi (skutečný) levicový humanismus.
Nežijeme ale ve společnosti, která by byla nějakým debatním kroužkem, nýbrž ve společnosti, kde probíhá dennodenní zápas o její podobu a tedy o moc (tento zápas v Česku pohodlně vyhrává vlastnická třída, mnohde jinde se lidé mnohem více bouří, stávkují, protestují, angažují v odborech apod.). Mocní i v naší malé české provincii západního imperialismu se prokazatelně podílejí na obětování obrovského počtu životů ve válečných jatkách. Zároveň obětují zdraví, lidskou důstojnost, rozvoj místního obyvatelstva v ČR.
Kdo tvrdí, že je na „levici“, musí chtít nad touto mocí zvítězit a v průběhu boje jí uštědřit co nejvíce porážek, ponížení, problémů. Pánové Bezděk nebo Tůma, jimiž se oligarchický prezident obklopil už při kampani a kteří jsou zástupci vlastníků brousících si zuby na zisky z důchodových fondů, nebudou pravděpodobně nikdy osloveni a přesvědčeni levicovým humanismem Anny Šabatové. (Pokud by se to náhodou stalo, budou vyměněni a najdou se rychle nějací jiní Bezděkové a Tůmové vykonávající zájem vlastnické třídy.) Stejně tak to je u brutálně bezohledných zástupců zbrojního byznysu, ke kterým má pan generál samozřejmě také velmi blízko.
Šabatová mohla uštědřit pravicové moci drobnou ránu - takovou, jakou zvládne i žena jejího věku. Avšak neudělala to. Proč tedy?
Rej snobů, levicoví maskoti a levicové mimikry
Cožpak si nedokáže domyslet, že byla použita jako maskot „plurality“ a „schopnosti tolerovat jiné názory, včetně levicových“ na straně pravicové nadvlády, jejímiž jsou oligarchický prezident a jeho parta spolehlivými vykonavateli? Vedle neoliberálního ekonoma Švejnara, hereckého žoldáka Vetchého či demagogického pseudofilosofa Kroupy.
U takové Agnieszky Holland, jež také byla vyznamenána (vedle svého reakčního krajana Jana Pavla II.), snad člověk může pochopit, že pod dojmem okamžiku řekne, že „si váží Petra Pavla“. (Za co, proboha? Zvlášť v souvislosti s jejím posledním filmem…)
Ale myslící lidé žijící v Česku - navíc ti, kteří musejí vědět, že pokud se hlásí k levici, tak jsou nutně nepřáteli současného režimu - mají rovněž povinnost vědět, jak je u nás strukturována moc a této moci klást odpor. Je na Anně Šabatové, aby sama vysvětlila, jak co myslí. Při tom se ona sama může dobrat chyb ve svých úvahách a chování a pro ostatní se také může ozřejmit, že nemají co dočinění s „osobností, která se pere za práva lidí“, v tomto režimu a proti němu, nýbrž s historickou chartistickou rekvizitou (úctyhodnou), která je současným režimem používána právě pro svou relativní neškodnost.
Vystoupila na demonstraci za Palestince masově vražděné izraelskými fašisty. Za to jí patří dík. Její dcera podniká určitou omezenou kritiku nehorázné české propagandy v této souvislosti - kdy (navenek) stále předpokládá, jako by čeští ideologové pravicové nadvlády jen snad občas neměli svůj den apod. a nekonstatuje naplno pravdu: že jsou to kariérní lháři a manipulátoři ve prospěch té či oné etablované mocenské skupiny. Syn Michal Uhl sedí na dost teplém místečku v „Domě zahraniční spolupráce“, kam byl dosazen Gazdíkem ze STANu. Odtud posílá peníze na grantovou živnost lidí, kteří neváhají opakovaně pomáhat s PR pravicovým nepřátelům a produkují materiály a kampaně, které by zvládly takto vymyslet i desetileté děti. Deník Forum24 (který také měl „zachraňovat demokracii“ a „nezávislou žurnalistiku“) sice označuje Michala Uhla za „kryptokomunistu“, ale toto pokřivené zrcadlo se mýlí.
Česko je malá komická země s dobře popsatelným předivem moci - a dost přehlednými „kamarádšofty“. Levicová transformace fungování společnosti alespoň v sociálně demokratickém duchu - či jako překonání kapitalismu v duchu demokratického socialismu - se opravdu nemůže opírat o tyto kamarádšofty a famílie.
U jiných maskotů „tolerování levice“, jako je třeba Apolena Rychlíková účinkující a píšící pro Český rozhlas, je dost zjevné, že toho mnoho nevytrhnou, protože se jim třeba nedostává inteligence a odvahy (i když mohou mít „zasloužilé“ rodiče, kteří zase mají různé známosti v naší malé provincii).
Je na ostatních na levici, aby na tyto „celebrity“ tlačili a nedovolili jim procházet jejich zbabělost, nedůslednost - a zradu. Neboť se hodí mít alespoň někoho v moři pravicové normalizace, ale s určitými minimálními vynucovanými standardy. Jinak je záhodno na takovýchto lidech demonstrovat odpudivost kolaborantství s mocí, která za pomoci obrovských prostředků pracuje na velmi nehumánní společnosti.
Její protagonisté se také fotí na bále. I s člověkem zmrzačeným ve válečných jatkách - do nichž ti zámožnější nikdy nejdou. Jedna takováto jatka nyní probíhají na Ukrajině. A velká část „slušné“,„pokorné“ a „noblesní“ levice k tomu vlastně není schopná říct téměř vůbec nic jiného než všudypřítomná pravicová propaganda! Vyjdou najevo její lži. A také vyjde najevo, jak se kdo choval.