Článek
V některých kulturách platilo a možná ještě platí, že dobrý román může napsat jen vysoce inteligentní a zajímavý člověk a také že filosofové nárokující si zkoumání a zprostředkování pravdy nejsou zvlášť dobrými kamarády mocných.
U českého spisovatele Jáchyma Topola a jeho mocenského okolí to je jinak. Ovšemže: pan Topol je označen za „nejvýznamnějšího českého spisovatele své generace“ ze strany časopisu Respekt, jenž byl dlouhá léta vlastněn oligarchou Bakalou - aby potom přešel pod spoluvlastnictví oligarchů stojících za Deníkem N, některými pravicovými stranami a prezidentem.
V nedávno vyšlém prý „barokním románu“ s názvem Peklo neexistuje vyřkne pan Topol skrze hlavního protagonistu pozorujícího mladé lidi na demonstraci svůj ústřední apel: „Jsou tak mladí, že až je zalehnou Rusové, zapomenou na svobodu, jako zapomněli na covid.“ Celkově je román tak schématický, špatný a banální, až je možné věřit, že ho ocení Petr Pavel - který s ním možná jen nepózuje a podíval se do něj (jako jsem to podstoupil já a neplatil 400 Kč, nýbrž jen za dvě kávy v knihkupectví).
633856311_25539627205736240_1615103475331556270_n
Pan literát Topol je s oligarchickým prezidentem spojen trochu jiným způsobem než například bankéř Zdeněk Tůma, který zastupuje zájem vlastníků soukromých důchodových fondů a je také, jako další „poradce“ Jiří Pehe, propojen s vlivným oligarchou Bakalou.
Před lety daly soudy opakovaně zapravdu sociálnímu demokratu Zaorálkovi, který označil pana oligarchu za „gaunera“. Tento gauner je ovšem „filantrop“, který má značný vliv v české „slušné společnosti“, kde se s nejbanálnějšími profitéry a kariéristy prolíná nemalé množství lidí, kteří vám navzájem, i sami o sobě, budou dávat na srozuměnou, jak jsou plní „hodnot“ a „kultury“.
Hodnoty knihoven
Pan oligarcha Bakala totiž platí knihovnu pojmenovanou po Václavu Havlovi, který už se nemůže bránit - a v závěru života se s panem Bakalou kamarádil.
Knihovně Václava Havla spolupředsedaly takové skvělé persony jako Martin C. Putna, jenž na vrcholu intenzity genocidního vraždění Palestinců (za významné české zbrojní a diplomatické asistence) vytvořil pojem „palestinismus“. Dlouho byl ředitelem Michael Žantovský, který byl prý rychle po listopadu '89 „vyléčen z pocitu vlastní výbornosti“.
Od loňského roku na této pozici působí Tomáš Sedláček, bankéř a prý „ekonom“ - který vám však o reálných ekonomických vztazích nic moc neřekne. Je totiž zároveň „filosof“ - který se specializuje na dodávání legitimity a duchovní aury poměrům, kde jeho nadřízení dosahují destinásobně, padesátinásobně, stonásobně, ba i tisícinásobně většího bohatství než lidé dělající užitečné a poctivé věci.
Oligarcha Bakala je také propojen s mocí našich imperialistických nadřízených a spolufinancuje vlivovou organizaci Aspen Institut (zde najdete např. osoby z okolí prezidenta Pavla, české žurnalisty a další). „Nejvýznamnější český spisovatel své generace“, pan Topol, zde působí jako dramaturg programu a naopak byl nedávno jinými dramaturgy zařazen na program mnichovské „bezpečnostní konference“ euro-amerického imperialismu a zbrojařů, aby zde po boku prezidenta vystoupil v diskuzním panelu nazvaném „Zbraně, poezie, nebo diplomacie?“ (odtamtud také fotografie výše).
Síť vztahů a moci těch „lepších“
Je už zřejmá ta směšnost? Pokud ne, není nutno spoléhat jen na mé zhuštěné popisy. Zájemci si mohou prohlédnout stránky KVH, kde zjistí, že spolu s nadací vlivného mezinárodního finančního oligarchy Sorose se zde pořádá program o „živých hodnotách“. Česká spojka zbrojařů a imperiálních nadřízených, Tomáš Pojar, v rámci cyklu „Naše cesta zpět na mapu světa“ hovořil o výborných českých vztazích s okupantským, apartheidním a postupně stále více se fašizujícím státem. Hledající objeví nabitý program i hustou síť vazeb tohoto okruhu lidí, přičemž se ukazuje, že „kultura“ a „hodnoty“ jsou zde v nejtěsnějším sepětí s brutálně nespravedlivou pravicovou mocí, lhaním a manipulací v jejím zájmu - a hloučky nejrůznějších kariéristů, zlodějíčků, parazitů a hochštaplerů.
Ale pozor! Tohle je prý ta lepší část českého establišmentu, to je prý ta společnost, která je pro „hodnoty“, jež vám z papírku vyčte „slušný“ pan prezident nebo třeba nějaký zástupce armády - kterého snad nelze považovat za něco jiného než to, co je jinak všem zjevné.
V Haškově Švejkovi jsou kromě armádních blbounů a sadistů líčeni i „správně uvědomělí“ občané, kteří vědí, komu se klanět a koho udávat. Z osob dodávajících takzvaně „duchovní rozměr“ degenerovaným potentátům a průmyslovým i finančním vojevůdcům ženoucím poddané obyvatelstvo na jatka je ještě nejsnesitelnější páter Lacina, žrout z nejvýtečnějších. Či samozřejmě feldkurát Katz, který ze „strategické komunikace“ učinil něco docela přijatelného. V zázemí tu máme již mimo riziko odvodu se nacházejícího básníka Vierordta, který radí „všechny civilisty v Srbsku spálit do posledního. Děti ubít bajonety!“ a též „aby Německo nenávidělo a zabíjelo s železnou duší miliony francouzských ďáblů“. Máme tu „bezpečnostního experta“ kadeta Bieglera - který narozdíl od našich „expertů“ nakonec na vlastní kůži pozná válečné vraždění za „hodnoty“.
Přátelé, směšnost dominující nyní v Česku je již mnohokrát dokumentována!
