Článek
V oligarchickém Deníku N dělá rozhovor spolehlivý pan Titlbach s moderátorkou ČT24 Terezou Řezníčkovou.
Paní Řezníčková sdělí, že v rámci „odporu zaměstnanců“ by se mohlo sáhnout i k razantnějším krokům, například protestnímu přerušení vysílání. „Osobně by mi v boji za nezávislost nevadilo ani porušit zákon, ale já jsem mezi kolegy taková razantnější“, říká. Tvrdí, že „v televizi dělají srdcaři, do veřejnoprávních médií nejdou lidi kvůli penězům, ale protože ji mají rádi a chtějí za ni bojovat“.
Slýcháme opakovaně podobné výroky o nějaké zvláštní hodnotě tzv. veřejnoprávních médií. Ale nejsou to jen nafouklé iluze? Je snadno doložitelnou skutečností, že kolem ČT i ČRo, především na vyšších pozicích, se shromažďují lidé, kteří mají mnoho společného. Ke hlavní charakteristice patří jejich oddanost současnému ostře nespravedlivému režimu.
Vrchní „srdcař“, pan Chudárek, má plat 340 000 Kč měsíčně. U zmíněné paní Řezníčkové není plat veřejně publikovaný. Kdyby byl ale třeba pětkrát nižší, kolem 60 tisíc, museli bychom z toho dle ideologie současného českého režimu dedukovat, že paní Řezníčková a podobní jsou pětkrát méně inteligentní, vzdělaní, schopní, přínosní apod. než pan Chudárek. Nebo odměňování v ČT a ČRo podléhá stejné nespravedlnosti a svévoli jako jinde v našem kapitalistickém režimu?
Jisté je, že v ČT a ČRo nejsou ti největší srdcaři - těmi jsou totiž lidé pracující za minimální mzdu či méně. Při „průměrné mzdě“ 50 000 Kč, na kterou nedosáhnou 2/3 zaměstnanců, se řada dramaturgů i účinkujících pořadů bude nacházet nad touto hranicí. Co z toho ale mají ti ostatní?
Co dobrého přináší ČT a ČRo většinovému podřízenému obyvatelstvu?
Kromě vrcholu našeho režimu v podobě rozhodujících vlastníků podléhá mediální servis ČT a ČRo také nadřízeným celé ČR, to jest spojeným silám evropské oligarchie v podobě EU a imperialistickým nadřízeným celého euro-amerického bloku z USA.
Lze snadno doložit, že kritika masivních zločinů „západního světa“, k němuž chtějí televizní a rozhlasové „elity“ patřit, zazní v jejich médiích naprosto minimálně. Nenajdete kritiku amerického imperialismu a NATO, ale jejich omlouvání a reklamu na ně. Nenajdete kritické otázky vůči současné propagandě o nutnosti masivního zbrojení, nýbrž zesílení této propagandy. Nenajdete rozbor vzniku, průběhu a zájmů v příšerných jatkách války na Ukrajině, ale záměrné mlžení. Nenajdete kritické rozbory fanaticky hájeného spojence v podobě Izraele páchajícího genocidu a provádějícího zločinnou okupaci.
Je známo, že jedna z hvězd ČT, paní Witowská, je družkou „přítele po boku“ od oligarchického prezidenta, Petra Koláře. Paní Witowská říká, že chce, aby lidé dostávali správné informace. Vsaďte se, že stejně by to formuloval náš pan oligarchický prezident i pan Kolář. Jak to mají lidé z jeho party, jako např. častý veřejnoprávní host, Šimon Pánek z Člověka v tísni nebo zbrojní lobbista Tomáš Pojar, si můžete přečíst v prosáklých zprávách WikiLeaks, kde je zaznamenáno opravdu velké množství velmi pikantních zpráv z komunikace americké ambasády v Praze a o návštěvách českých hostů, které dobře znáte z obrazovky. Zato rozbory tohoto klíčového obsahu WikiLeaks z obrazovky ani rozhlasu neznáte.
Takto to funguje v oné „slušné“ a „vzdělané“ společnosti, která v zájmu svých kariér a svých ještě mnohem bohatších a mocnějších nadřízených podává podřízenému obyvatelstvu „správné informace“.
Demokratická kritéria - která „demokraté“ rozhodně nepřijmou
Nynější „boj za veřejnoprávní média“ patří k bojům „slušné“ pravicové společnosti volící Piráty (se zeleným křovím), Prahu sobě, STAN, ODS, TOP09, KDU-ČSL, Petra Pavla a podobně. Je to tábor pravicových „demokratů“, kteří stojí proti jinému pravicovému táboru „nedemokratů“. Nyní jde také o „kulturu“ a zajisté o „demokracii“.
Jaké zájmy a jací oligarchové stojí za těmito partami, to vám slavná veřejnoprávní média nijak neprozkoumají. Musíte - třeba za pomoci tohoto blogu - sami. Správa českého státu je čím dál více založena na zadržování klíčových informací jednak o tom, jaké moci náš malý vazalský stát podléhá. A rovněž o tom, jak jsou mocenské vztahy uspořádány uvnitř české společnosti. Z občas proniklých informací se dovídáme o tak obrovské nespravedlnosti české společnosti, že není divu, že o tom režimní média moc nemluví. To samozřejmě vyhovuje jako oligarchovi Babišovi, tak oligarchům, kteří si vodí „demokraty“.
Navrhněme, jak by se to mohlo změnit. S vědomím, že „slušná a vzdělaná“ společnost na to rozhodně nepřistoupí, tj. její horní patra. A že nižší patra těchto „demokratů“ na to nebudou nijak zvlášť tlačit. (Na tomto místě vám také slibuji, že pokud se ve svém odhadu fungování české tragikomedie mýlím, budu po celý jeden rok střídavě nosit tričko ČT a Alarmu na znamení pokání.)
1) V programu ČT a ČRo by měl pravidelně - například každé čtvrtletí - dostat značný prostor rozbor hlavních ekonomických a sociálních ukazatelů. Tedy údaje o životě různých částí společnosti ve vztahu k celkovému bohatství společnosti. (Předpokládalo by to posílení Statistického úřadu oproti dnešní podfinancované úrovni.) K diskuzi o těchto údajích by byli přizváni různí odborníci i řada zástupců z různých částí společnosti, lidé by si ale především mohli udělat závěry sami na základě dostatečných údajů.
2) Vedle předvolebních debat by se měly vysílat pořady podrobně zkoumající financování stran a kandidujících jednotlivců včetně prezidenta.
3) Za další prioritu by měla být stanovena tvorba pořadů o životě zaměstnanců nacházejících se pod „průměrnou“ mzdou, což jsou 2/3 z celkového počtu, nezaměstnaných a důchodců. Nemělo by se narozdíl ode dnešního stavu jednat o propagandu zaměřenou na ty či ony skupiny, ale co nejvíce by měly zaznívat hlasy těchto skupin.
4) Další výraznou část by měly tvořit pořady, které poskytují obyvatelům kritické nástroje při kontaktu s reklamními manipulacemi (rozbor psychologických triků reklamy), propagandou zájmových skupin i celých nadstátních organizací, jako je EU či NATO. Ve společnosti, které o sobě chce vážně tvrdit, že je „demokratická“, by to byla naprostá samozřejmost.
5) Z toho vyplývá i poslední bod: zábava tvoření především za účelem zisku kapitalistů by měla být z veřejnoprávních médií vyřazena (a přenechána ostatním oligarchickým médiím). ČT a ČRo by naopak měly vysílat naučné pořady, dávat prostor takové „kultuře“, jejímž hlavním cílem není vydělávání peněz, a produkovat méně blbé seriály, filmy, ale třeba i humorné pořady.
Je jisté, že výše popsaná „slušná společnost“ by se i tak pokoušela do zpráv a jiných pořadů vnést svou nynější propagandu a mlžení, ale při dostatečném ukotvení racionálních, demokratických a nekomerčních principů naznačených výše, by se její snahy dařilo lépe potlačovat. A také by pravděpodobně veřejnoprávní média získala nové zastánce.
Myslím, že stojí za to prosazovat tyto sepsané principy - které se mi jeví jako dalekosáhle demokratičtější, kulturnější a lidštější než dosavadní stav. Ale je potřeba si uvědomit, kde žijeme a z jaké úrovně „demokracie“ a „svobody“ vycházíme.
