Článek
Lze snad říci, že většina „kulturou“ se živících a k nadcházejícím protestům proti snížení rozpočtu ministerstva o 12 % „kulturou“ se zaštiťujících jsou lidé podporující pravicovou politiku okolo stran minulé koalice, možná s doplňkem pravicové moci v podobě Zelených.
Protesty jsou teď rámovány jako „studentské“, ale mluví za ně velké množství lidí z různých starších generací. Se znalostí českých poměrů lze dále předpokládat, že se jedná o lidi podporující oligarchického NATO-prezidenta, kteří také v minulosti měli rádi jednoho milionářského knížete ze strany pro milionáře, jenž se jako v pohádce náhle proměnil v pankáče. Mají zvláštní úctu a dokonce mnohdy obdiv k Václavu Moravci, Petru Pavlovi a Václavu Havlovi. Tedy alespoň se to tak u nich traduje od těch vyšších a mocnějších k těm přidávajícím se a následujícím.
Myslím, že jednak chtějí mít dotovaný svůj konformismus - a potom také vytvářejí řetězec politických akcí na podporu trochu jinak poskládané sítě pravicové oligarchické moci, než vládne nyní. 21. března uvidíme řadu z nich manifestovat za oligarchického prezidenta, „slušnost“, „hodnoty“ a podobné věci spolu s Milionem chvilek pro demokracii.
Komičtí tichošlápkové i nadšení fandové v době nejhlubšího českého úpadku
Člověku se nechce pracovat. Tedy především ne v běžné proletářské práci, jakou vykonává drtivá většina obyvatel. Navíc ve společnosti, jejíž bohatství je rozděleno s nelidskou nespravedlností a koncentrováno u astronomicky bohaté vlastnické třídy, která si vodí politické strany, média, prezidenty - a „kulturu“.
Nelidské tendence, k nimž se řadí i militarismus, byly významně posíleny za minulé vlády „demokratů“. K tomu drtivá většina nyní náhle aktivních „slušných a kulturních“ lidí mlčela - či tomu dokonce za odměnu i bez aplaudovali.
Také jsme slyšeli ohlušující mlčení těchto „intelektuálů“ a „citlivých umělců“, kterým jde o „hodnoty“, za stále probíhající genocidy Palestinců s českou zbrojní a diplomatickou podporou. Neslyšíme je protestovat proti obrovským euro-americko-izraelským zločinům v Íránu, Libanonu. Neslyšíme je kriticky rozebírat a podrývat současný kurs údajně nevyhnutelného zbrojení, militarismu, různých brutálních nespravedlností naší „demokratické“ společnosti.
Každý snad zná tyto krásné české „kulturní“ lidi, kteří se buďto vyznačují značným snobstvím, omezeností, arogancí nebo alespoň typickou českou zbabělostí a konformitou. Na následujících řádcích o nich ještě i jmenovitě povyprávím.
České rébusy
Přemýšlející pozorovatel objeví prazvláštní české rozpory. Zdaleka nejdůležitější „hodnotou“ současného režimu je majetek a skrze něj nadvláda nad ostatními sloužící k zachování a rozmnožení tohoto majetku. To jsou ti „nejúspěšnější“. K nim se na rozdíl trochu menší řady nul snaží vyškrabat „střední třída“ - respektive její zajištěné části, které stále tvoří výraznou menšinu obyvatel. Ostatní odstupňovaní poddaní se mohou k těmto „úspěšným“ lísat - anebo taky nemusejí. Ale musejí to alespoň v práci předstírat.
A do tohoto tedy má nějak vstupovat „kultura“, která je „podpora svobodné společnosti a její odolnosti“, jak hlásá leták „Stojíme za kulturou“ zvoucí k protestu 11. 3.? Vždyť drtivá většina českých „kulturních“ a „uměleckých“ lidí mlčky či aktivně podporuje takovou protilidovou politiku, která je popsána výše.
Oni tedy nechtějí, aby se jim dělo to, co se jinak děje většině obyvatelstva? Když se deregulují nájmy, zdražují nejzákladnější potraviny, oddalují a postupně privatizují důchody, to samé ve zdravotnictví atd., tak tito „slušní a kulturní“ lidé nikdy nemluví o „odolné společnosti“ a „hodnotách“.
Kultura v podobě vzdělanosti, ale i kultivace životní radosti (např. tancem, hudbou, malováním atd.) nebo dokonce jako prostředek k filosofickému zamyšlení nad životem a společností je rozhodně něco prospěšného a nutného. Ale nezaměňujme to s tím, co produkují tito „lepší lidé“, kteří třeba vůbec nejsou zajímavými tvůrci, ale jenom se jim nechce podstupovat osud většiny obyvatelstva.
Takže zde máme spíše „kulturu“ jako prostředek snobského vymezení vůči zbytku obyvatelstva. Zde jsou na živobytí nutné konexe, známosti - a značný majetek. Jako v jiných odvětvích neustále drtivě vyhrávají ti už předem velice bohatí. Ti potom také šíří pravicovou ideologii, která má různé odstíny, finty - a obrovské množství vnitřních rozporů. Na jedné straně jsou lidé snažící se dostat do „úspěšné a slušné“ společnosti instruováni, aby se nespoléhali na pomoc státu - na druhé straně nyní právě tuto pomoc vyžadují. Jinak by řada z nich nemohla předstírat, že jsou ještě ve „slušné společnosti“ - byly by obyčejné chudé nuly. Směrem od vrcholu pyramidy našeho režimu také vycházejí různě dávkované a různě vychytralé milodary, takže je možné si zajistit politickou poslušnost těchto „umělců“, „intelektuálů“ apod.
Krásným nedávným příkladem velmi divokých rozporů v hlavách pravicových horlivců i roztleskávačů je apel pana výtvarného umělce Týce, který je jinak „libertarián“ - pravičák, který by toho co nejvíc zprivatizoval a doufal v zavládnutí moudré a tvrdě vedoucí „neviditelné ruky trhu“ - ale ve svém tažení proti jiné právě vládnoucí pravicové partě najednou začne vzývat nejregulovanější podobu amerického kapitalismu za F. D. Roosevelta:
V historii vyspělé státy právě v dobách krizí umění a kulturu podpořili. Píšu to proto, abych poukázal na to, že Ota nás z pozice ministra markeťácky bullshituje. Taková rozhodnutí, nejsou rozhodnutí státníků, ale zas_anejch pohunků oligarchy Bureše. Je to opět úryvek z loutkového představení s názvem „Něco za něco“. Škrtat kulturu v době krize není „rozpočtová odpovědnost“. Je to krátkozrakost. A v horším případě „intelektuální lenost“. Historie je v tomhle velice poučná. Když se Spojené státy propadly do Velké hospodářské krize, Franklin D. Roosevelt nespustil program „Zavřeme divadla, lidi mají hlad“. Spustil Works Progress Administration. A jeho kulturní část zaměstnala tisíce umělců. Ne proto, že by Amerika měla přebytek peněz. Ale protože pochopila, že když lidem vezmete práci a smysl, máte zaděláno na rozklad společnosti. Británie po válce – rozbombardovaná, zadlužená, na přídělovém systému – zakládá Arts Council England. V okamžiku, kdy by bylo politicky nejjednodušší říct „na to teď nemáme“. Proč? Protože kultura není luxus. Je to infrastruktura vědomí.
Já nic, já muzikant
Divoké nebo spíše myšlenkově mdlé nesoulady líčím i v textu o údajně „nejvýznamnějším spisovateli své generace“ Jáchymu Topolovi a jeho oligarchických nadřízených.
Jiná česká spisovatelka, Petra Hůlová, vyhrožuje „radikální akcí“ (jindy jsou jakékoli radikální věci ve „slušné“ společnosti zapovězeny), která má spočívat v tom, že:
Nebudeme vydávat knihy, psát, vycházet, festivalovat… anebo se pojďme od těch peněz zcela odstřihnout. To je taky cesta. Hlavně už prosím žádný další přesvědčování o důležitosti kultury.
Můžete se kdyžtak zamyslet, kterého oligarchu byste doporučili paní Hůlové jako chlebodárce, případně lze zvážit, zda by vůbec nebyla někde užitečnější než v literatuře. Podobná otázka se nabízí i u „levicově-opozičního“ magazínu A2, u nějž jsem přesvědčen, že by jeho početný kolektiv mnohem lépe přispěl k posílení levice, kdyby tito lidé přestali předstírat, že jsou nějak zajímaví „levicoví intelektuálové“ a místo toho někde rozdávali letáčky informující o odborech, levicové politice. Lepili plakáty, pořádali demonstrace apod. Chtějí to mít pohodlnější.
Naštěstí je zde ale úspěšný autor biografie Karla Gotta a čtenář konzervativního pseudofilosofa podporujího Margaret Thatcherovou, Roger Scrutona, který ale také umí použít dikci plukovníka Foltýna a řekne vám, že:
Ministrův úkol ochromit NEZÁVISLOST VEŘEJNOPRÁVNÍ TELEVIZE A ROZHLASU přesahuje oblast kultury a měl by být jasně označený jako vlastizrada.
Nezávislost na kom má namysli pan Pavel Klusák? Na zájmu české vlastnické třídy, sil euro-amerického imperialismu a pravicové nadvlády? To by byla velezměna! Možná velezrada!
Potom burcuje:
Na odpor se otevřeně staví literární a divadelní profesionálové, viz veřejná prohlášení asociací a komisí. Do toho tu jsou ministerská jednání s „privilegovanými“. Je zřejmé, že Klempíř zkouší kulturní obec rozdělit, postavit aktéry (nás!) proti sobě, vyvolat tíseň, boj o zbylé peníze, poziční přesun k nekonfliktní tvorbě. Odpovědí musí být naše semknutí a společný odpor. PŘIJĎTE VE STŘEDU RÁNO. JE TO PODSTATNÉ, VůLI PO ODPORU ZA NÁS NIKDO DRUHÝ NEDEKLARUJE. BUDE TAM MNOHO FAJN LIDÍ A S VÁMI JEŠTĚ VÍC.
Bůhví, koho myslí pan Klusák slovem „my“. Také těžko říct, koho počítá do těch „fajn“ lidí. Občany, kteří ke všemu za minulé oligarchické vlády a oligarchického prezidenta mlčí, aby potom hodili do Vltavy „Motoranu“?
Vypůjčíme-li si od výše citovaného rozervaného libertariána pana Týce výraz „infrastruktura vědomí“, tak bychom mohli načrtnout, co se v tomto českém vědomí či podvědomí honí.
Člověk, který se v naší směšné pravicové zemi nenarodil včera, ví, že zdaleka nejdůležitější „hodnoty“ kromě peněz a majetku jsou: zbabělost, pohodlnost a moralizující pokrytectví. To jest různá laciná vítězství - nad justiční vraždou Milady Horákové budou čeští hrdinové triumfovat ještě minimálně 300 let. Ale kdybyste citovali její výroky a levicové myšlenky, tak vás označí za „levicového extrémistu“ a nahlásí vás těm samým, kteří jim vždy znovu připomenou Horákovou.
Nepěstuje se u nás logické myšlení, intelektuální poctivost a skutečný humanismus. Takže vládne sviňárna, výmluva a malost - klidně hned následované slizkým moralizováním.
Umělce rozdělujme a „slušné lidi“ kritizujme
Kromě já nic, já muzikant vládne v oné „infrastruktuře českého vědomí“ heslo kdo nic nedělá, nic nezkazí. A přesto je každý neretardovaný člověk eticky zavázán také k aktivitě. Koneckonců právě na kritice aktivit i neaktivity „slušných a kulturních“ lidí je postaven tento text.
Jsou pozoruhodné osobnosti jako Karel Zeman nebo Jan Werich, kteří ovlivnili k lepšímu „duši národa“ - když to řekneme podobně bombasticky jako pan Týc. A pak jsou lidé jako David Drábek, autor divadelních her, jejž sdílíme níže i s jeho bojovým pokřikem:
637806311_1495218772614298_6504099336089828590_n
Pokud nepůjde pan Drábek, jeho rodina a většina jeho známých - podobně jako jejich ukrajinské protějšky z „lepší společnosti“ - přímo bojovat, tak určitě alespoň vlastní akcie zbrojních firem. Právě to vás v Česku spolu s fanděním nesmyslnému a diplomaticky ukončitelnému válečnému vraždění kvalifikuje na příslušníka „slušných lidí“.
Drtivá většina „kulturních lidí“ se k tomu nijak nevztahuje. Mlčí, jak český zvyk káže. Bojí se. To je dobře. To se líbí skutečným vládcům naší „odolné otevřené společnosti“. Teď tedy budou naopak velmi halasní proti jedné pravicové partě u vlády - ale jiné zas budou podporovat. Atakujme to. Část z nich možná není tak odpudivá. Naopak je třeba je rozdělit - i když se to panu Klusákovi nebude líbit. To je politika: umění opakovaného rozdělování a spojování. Existuje taková politika, která je mnohem humánnější než různé české odstíny pravicové nadvlády. Taková politika také nevidí „umělce“ jako nějakou nadřazenou a výlučnou lidskou bytost.
