Článek
Nemůžete všem lidem prodat to stejné. Chtějí se cítit jako individuality, které dělají svobodná rozhodnutí. Některým úžasně krásným individualitám prostě neprodáte kokakolu. Ale pepsikolu budou chlemtat lačně. Nebo něco úplně stejného, co se jinak jmenuje.
Naši američtí imperiální nadřízení - jejichž velvyslanec chce určovat, jak má vypadat náš rozpočet (aby si přišli na své jeho nadřízení) - mají takovou „demokracii“, že v jejich extrémně bohaté společnosti žije více než 750 000 lidí bez domova, některé základní ukazatele výsledků zdravotní péče mají stejné či horší než Kuba (která je několik desetiletí šikanována brutální blokádou) a volby jsou kupovány skupinami vlastníků s obrovsky koncentrovaným majetkem (což popisuje i výzkum z roku 2014 citovaný v tak radikálním médiu, jako je BBC).
Jestliže Donald Trump kope za finančníky, tak za ně kopal také Joe Biden, respektive jejich administrativy. Pánové Obama i Bush jakbysmet. Ohledně zbrojařů, před jejichž protidemokratickou mocí varoval již Dwight D. Eisenhower (!), se můžete podívat, jak štědře sponzorují obě strany americké „demokracie“, kokakolu a pepsi. Pardon: přece republikány a demokraty! Možná by s tím nějak mohly souviset výdaje na zbrojení. Pamatujete ještě na „demokratickou naději“, Kamalu Harrisovou? Tu podporovalo více dolarových miliardářů než „protikandidáta“. Za Trumpem se však zase sešikovali někteří nejbohatší kapitalisté/rentiéři vlastnící nástroje umělé inteligence a online provozu - jako Peter Thiel, Sam Altman, Jeff Bezos, Mark Zuckerberg. Řada z nich se netají svými doslova fašistickými názory, jako Alex Karp z mocné firmy Palantir obchodující s represivní technikou. Elon Musk taktéž pokračuje v rodinné tradici fašismu. Jméno hodné prostudování je též Larry Ellison, který slibuje manipulovat média a on-line platformy ve prospěch ultrapravicové moci USA a Izraele. Na prvním místě nejbohatších lidí světa se střídá s panem Muskem.
Diktatura oligarchie s demokratickou fasádou a některými lépe placenými manažery
Vraťme se do české „demokracie“. Od 90. let strmě a neustále rostou sociální rozdíly. Je to tedy za každé další vlády větší „demokracie“? Zatím posledními „demokraty“, kteří předvedli své čtyřleté dílo, je pětikoaliční vláda „slušného“ Petra Fialy, v posledním roce bez Pirátů - kteří však hlasovali pro to, pro co hlasovali, a v Praze nyní provozují „demokracii“ s různými ódéesáky, stanaři, lidovci i topáky.
Pravicoví političtí kariéristé jsou však jen vykonavateli zájmů mnohem mocnějších lidí. Stejně jako v USA. Ač to zní jako klišé, za nitky tahají hlavní vlastníci. Nepřekvapivě narostlo do ještě obludnějších rozměrů bohatství různých zbrojařů - nejbohatší Čech je nyní pan Strnad (a to nebyl zatím oficiálně vybrán národní pták). Další také stoupají. Mají velmi blízko k panu prezidentovi i našim imperiálním nadřízeným. Ale styky jsou samozřejmě i s minulými „demokraty“ a současnou vládou jednající v primární prospěch oligarchie.
Na financování „demokratů“ se rozhodujícím způsobem podílí oligarchie (srov. dále např. zde), mezi jejímž majetkem a majetkem běžného obyvatelstva je astronomický - lidsky neospravedlnitelný rozdíl. U současné vlády to je opět oligarchie. Dohromady různé sekce vlastnické třídy vlastní veřejný prostor a prostředky života poddaných. Významnou roli přeci hraje, jak pro tu či onu část pravicové nadvlády píší a dezinformují média, co je upozaďováno, na jakou politiku se dělá reklama: privatizace důchodů, zbrojení, různé deregulace a proti komu se hecuje coby „nepřátelům demokracie“. A klidně jako na fotbale se přihlížející diváci i hráči mohou dostat do varu, ačkoli oba týmy vlastní stejný člověk či dva kumpáni, rozhodčí je zaplacený a hra je domluvená.
Do toho najednou přicházejí protesty „slušné“, „vzdělané“ a „kulturní“ společnosti během další pravicové vlády - ačkoli proti předchozí pravicové vládě tito lidé vůbec neprotestovali, ba ji mnohdy vysloveně podporovali. Čím to bude? Česko je malá země velká jako Kuba. Lidé se zde znají, kamarádšofty jsou snadno popsatelné a ani z úžasně krásných individualit „liberálního“ tábora nemizí velmi efektivní kolektivní hájení zájmů těchto kamarádšoftů a tlupová poslušnost nižších liberálů, přičemž z „progresivních“ kruhů nemizí obrovské pochopení pro nelidské nespravedlnosti, pravicové nepřátele drtivé většiny obyvatelstva - a stále ty samé finty, o nichž bude ještě řeč. Je nyní mnoho povyku, protože jednu síť pravicových kamarádšoftů má vystřídat trochu jinak poskládaná.
Pod patrem rozhodujících vlastníků se nacházejí odstupňovaná patra vlastníků stále exponenciálně bohatších než běžní obyvatelé. Takzvaných „dolarových milionářů“, tedy lidí s majetkem nad 20 milionů Kč, je u nás přes 30 tisíc. Za poslední roky v součtu výrazně zbohatli. Zatímco kupní síla ostatního obyvatelstva prodělala strmý pokles - největší v Evropě. Jakou politiku podle vás většinově podporují tito lidé, jejichž rozdíl bohatství stále dalece převyšuje lidskou a férovou míru? Jsou to také „demokraté“ jako minulá vláda?
Pod těmito vlastníky určujícími pro náš režim jsou různí jejich asistenti. Hlavní právníci, manažeři, PR propagandisté, vedoucí hlídací psi oligarchie mezi novináři. Kromě přímého vlastnictví médií je zde tisíc a jedna „nadace“, „neziskovka“, všemožné indoktrinační organizace a festivaly jako Milion chvilek pro demokracii nebo Díky, že můžem, které pomáhají utužovat tuto pravicovou nadvládu. Podchyceny jsou i různé opatrné a falešné alternativy - tak je z oligarchických peněz Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky placeno jak ultrapravicově propagandistické Echo24, tak i takzvaně „progresivní“ Alarm nebo Deník Referendum.
Jak fungují ty finty
Kdyby různé „občanské osvěty“ na školách opravdu měly za cíl posílení demokratických tendencí, vysvětlovalo by se dětem to, co uvádíme výše. A také by se jim v nějakém slabikáři představily hlavní finty pro-buržoazních sil, z nichž některé jsou opravdu triviální.
Pravicově indoktrinační Respekt - čtivo „slušných“ a „vzdělaných“ liberálů - nachází skrze svého šéfredaktora údajné sympatie i k „levici“. Tedy pokud se jedná o dost neškodnou variantu v podobě Vladimíra Špidly, který to možná myslí dobře, ale je odkojen velmi pravicovou podobou již dávno konformní sociální demokracie. Když pohlédnete na lidi hlásící se ke Špidlovi, jako je Libor Rouček, Jiří Dienstbier ml., možná Tomáš Petříček - který sehrává nyní roli „progresivní“ vábničky i v tzv. veřejnoprávních médiích - tak pochopíte, proč to pravicový propagandista Tabery „vítá“, jak píše. Se základní znalostí českých poměrů a styků by také člověk mohl spekulovat, že penízky na tuto „chvályhodnou“ levici už přislíbil nějaký oligarcha ze „slušné“ společnosti, například Jan Barta - který to také již v minulosti avizoval.
Takže vytváření pseudolevicových vábniček. To umí jak liberálové, tak ultrapravice a fašisté. Když chcete dostat podporu chudších vrstev a nemajetných, musíte alespoň občas utrousit nějaké levicově znějící fráze. To umí jak Milion chvilek, tak Tomio Okamura. A mnohdy se to také děje mnohem vychytraleji a propracovaněji. Současní markeťáci používají to, co Goebbels, i mnohé navíc. Cenu za nejlepší reklamní lži pro rok 2008 dostal Barack Obama.
Další banální taktika, kterou máme neustále přímo před nosem, je snižování laťky očekávání pro nějakou budoucí „alternativu“ poté, co se přes nás přehnala další vlna pravicového sadismu a třídního boje shora. Nejzkorumpovanější, nejzbabělejší a nejprázdnější pravicoví kariéristé jako Merz v Německu, Macron ve Francii a Starmer v Británii se možná někomu zamlouvají více než Trump, Le Penová, AfD, Farage apod. Ale jsou to naprosto spojité nádoby. Takovéto vydírání zoufalstvím - způsobovaným v lidech brutálně uzurpující mocí vlastnické třídy jako celkem! - se nyní děje v Evropě. Evropané, kteří se tváří jako „rozumnější“ či „morálnější“ než američtí a izraelští zločinci - s kterými čile kolaborují - nyní občas udělají drobounká gesta nesouhlasu či velmi pokoně a tiše kritizují. Až však dojde k vystřídání Trumpa a jeho party otevřených fašistických zločinců (kterým podléháme coby nadřízeným) nějakými uhlazenějšími imperialisty a kapitalisty, budou sofistikovaní evropští psíci opět absolutně poslušní. To se děje nyní například v otázce zbrojení (USA, které prý „opustily Evropu“ a Trumpovi ukážeme zač je toho loket tak, že budeme zbrojit přesně tak, jak požadují) „osamostatňování“ Evropy i její „federalizace“ pod nadvládou protilidových buržoazních sil.
Takže současná pravicová moc v USA i ČR nahání zoufalé lidi ke druhému šikanátorovi v naději, že bude trochu lepší - což se potom bude opakovat opačným směrem. Zvyšuje se zoufalství a snižuje laťka. Dělají se pseudolevicové vábničky. Někdy se s ohledem na tlak zdola či silné levicové tradice musí o kousek takticky ustoupit. Tak jako např. dánští sociální demokraté - kteří jsou za premiérky M. Frederiksonové naprosto zpracovanými poskoky NATO a západního imperialismu -, o nichž opět moudří lidé z Respektu poznamenali, že je „zachránil Donald Trump“. Zachrání leckoho. V Dánsku byla rozcvička na to, co udělá celé NATO. (Přičemž v jiném článku musíme rozebrat podoby budoucí deeskalace vztahů bloku NATO s Ruskem.)
Piješ kokakolu, nebo pepsi? Aha, ty jsi vzdělaný liberál a možná trochu „progresivista“! Takže havelkolu? Alarmkolu?
Za těch bezmála čtyřicet let restaurace kapitalismu v Česku by snad už mohlo být jasné, jakou „demokracii“ tento režim přinesl a jak funguje nadvláda vlastnické třídy a jejích asistentů nad většinou obyvatelstva.
Je to trochu složitější a o dost rychleji a „spontánněji“ se přizpůsobující nadvláda nežli v minulém kompromisním a vykuchaném socialismu (který byl přesto v mnoha aspektech humánnější než současný režim).
Byznys vládne a úspěšný byznys znamená diverzifikaci. Pro každého to jeho - ve prospěch té stejné skupiny vlastníků. Začínáme tím tento text: někomu prostě neprodáte „občanskou společnost“. Někomu zas neprodáte „hrdost na českou vlajku“. Někdo si není jistý, jestli taky bude tak „kulturní“ jako čeští herci nebo politici s volňásky do Rudolfina - či nové Vltavské filharmonie.
Někdo má zisk z „neziskovek“ a někdo zase ne. A nakonec se nebudou muset registrovat sponzoři třeba od našich nadřízených amerických zločinců, izraelských okupantů, původců útočných válek a pachatelů genocidy, od zbrojařů apod. Takže „občanská společnost“ shromážděná na Letné zvítězila! Nebo tedy ne úplně? Někdo určitě zvítězí. Většina lidí prohraje. Někdo má rád „kulturní diplomacii“, někdo vdolky a někdo holky. A „úspěšní lidé“ jsou mezitím stále úspěšnější.
