Článek
V textu sepisuji nejprve několik svých tezí k mocenskému vývoji v české společnosti, které budou moct být testovány pozdějším vývojem, a poté stručně komentuji výběr ze zpráv, jež by dle mého měly být podrženy v paměti.
Houževnatí svazáci „demokracie“
Prvním instinktem politických kariéristů, kteří byli zvoleni na vlně „demokratů“, ale jde jim z většiny či výhradně o vlastní obohacení, je využít nějaké dostatečně magnetizující události pro skrytí vlastního nepříliš „demokratického“ konání.
Tak to učinili například v Praze Piráti (zvolení s hesly jako „Odvaha dělat, co je správné“ či „Můžete si zvolit slušnost“), kteří se rozhodli naložit s „Aliancí stability“ uzavřenou s uskupením Praha sobě tak, že ji do dvou měsíců opět vypověděli. A to jim hodný skaut Jenda Čižinský a část pražské buržoazie, která se pokusila posunout na jednu tenisovou raketu doleva od „demokratů“, tolik věřili! Píši o tom zde.
Lidé, kteří si také třeba jen vnitřně dovolili se alespoň na vzdálenost jedné tenisové rakety posunout doleva od „demokratů“, si to mohou vykládat všelijak. A jak coby Pražan znám různé sebeklamy zdejších „sofistikovaných“ lidí, obávám se, že sami sebe poučí, že Piráty k jejich podrazu (pardon: konstruktivnímu obchodu) donutila „ta zlá část ODS, resp. Spolu“. Potom si ale sami pro sebe musejí také vysvětlit, jak mohou dále věřit reklamním sloganům o „demokratech“ v souvislosti kariéristicky-reakcionářskými figurami jako Marek Benda, který vede (!) pražskou ODS, Jiří Pospíšil z TOP 09, který přes veškeré praskání dozimetrů a souběh několika lukrativních postů dále zachraňuje „demokracii“, Jan Wolf, který má velmi rád dukáty i Duku, takoví podnikavci jako Jan Lacina či Petr Hejma ze STANu atd. Děsím se ideologického paskvilu, který si ti z méně majetných „dobrých demokratických Pražanů“ budou muset vyrobit v hlavě, aby nadále zachovávali „řád a klid“ vůči politickým silám hájícím především nejbohatší vlastníky. U těch „šikovnějších“ (čti: bezskrupulóznějších) tuto otázku rozřeší: penízky. A kdoví, třeba je Piráti coby kamarádi nominují na nějaký lukrativní „poradenský“ post v té či oné městské firmě apod.
Magnet: prezidentská volba
Na otázku kamaráda prodavače v krámě, kdo podle mě vyhraje prezidentské volby, jsem odpověděl: spolehlivý spojenec oligarchie. Ten či onen. (Je to nesprávně?) Co je ale na prezidentské volbě nejzajímavější? K této otázce přidejme ještě jednu další: jak spolu komunikuje celé obyvatelstvo rozeseté po území naší slavné republiky? Odpověď: média.
A ještě přidejme jednu otázku: komu patří média? Odpověď: většinově oligarchii. O propletení české oligarchie s médii a politikou se rozepisuji také zde, významné je ale rovněž se podívat, jak jsou autoři navyklí žít pod „řádem a klidem“ oligarchizovaných médií hájících především zájem vlastnické třídy propojeni s těmi veřejnoprávními. Jak se veřejnoprávní média přizpůsobují jednak vládnoucí ideologii, ale také komerčním principům v ostatních médiích. Tyto rešerše by opět mohly být zajímavé pro „demokraty“ – pakliže ti tedy nemají dostatek nemovitostí či nakročeno k lukrativní kariéře plné „hodnot“. Potom mohou být z českých médií nadšeni.
Nedostižně vysokou laťku „noblesy“ nasadil v první české přímé volbě již Karel Schwarzenberg (kterým pohrdám, ale volil jsem jej, stejně jako nyní u Andreje Babiše) a jeho „demokraté“. Karlovi – který byl něco mezi pankáčem a císařem – nemohlo tehdy příliš svědčit propojení s Nečasovou/Kalouskovou vládou, jež má velmi podobné mocenské zadání jako ta nynější Fialova (s Piráty jako takovým příveskem na klíčích).
O co tedy jde: česká vlastnická třída – v níž proběhla drobná „rotace kádrů“, jak to popisuji např. v již citovaném textu – oslavuje skrze prezidentskou volbu sama sebe, normalizuje svou nadvládu a snaží se k ní dodat auru „hodnot“ a „morálky“. K tomu jim velice horlivě – ať zdarma, či ne – pomáhá například Milion chvilek pro demokracii, z něhož vychází nepřetržitý proud myšlenkově velmi primitivního marketingu a je otázka, jestli zde sešikovaní roztleskávači se vůbec liší například od „týmu“ Danuše Nerudové či Petra Pavla plnícího prostě „úkoly“.
Tímto je dána mocenská atraktivita nové vlny vzývání „demokratů“: člověk tuší, že jde o hru nejbohatších, zdá se ale, že by si mohl přilepšit alespoň tím, že se stane privilegovaným poskokem. Jako by se člověk pouze skrze vhození lístku do urny už už dotýkal jachet a vilek „noblesních“ a „pokorných“ lidí!
Ale na druhé straně je zde přeci Zlo! Tuze primitivní, tuze odpudivý – a tuze zámožný – Andrej Babiš ale zdánlivě ospravedlní i: nejtuctovější sociální šplhounství, upachtěné profitérství a lísání k bohatým ze strany odstupňovaných „středních vrstev“. Což je převlečené za boj za „demokracii“.
Možná se zcela mýlím. To mohou čtenáři posoudit. Nyní už budou text tvořit pouze citované zprávy (a komentáře) – dle nichž bude každý moct porovnávat, zda jsou mé v. u. popisy analyticky správné, či ne. Zprávy a komentáře čísluji a je jich dvacet.
Výběr zpráv z těch úděsných dvou týdnů
1) Kdo prochází ulicemi (minimálně Prahy, resp. stanicemi metra), povšimne si reklamních plakátů placených vládou, kde se v několika variantách říká, jak moc dělá neoliberální vláda pro běžné občany. Prý jsme „společně zvládli energetickou krizi“. Což je pravda spíš pro pana Křetínského (vlastníka citovaného Blesku) a další vlastníky, ale ti asi příliš nejezdí pražským metrem. (Ale jistě ještě na celém způsobu „zastropování“ hezky vydělají.) Mimochodem, co říká vlastně na volbu prezidenta jeden z nejdůležitějších českých voličů: ČEZ? A co bude říkat pan generál na zdanění tučně profitujících energofirem, bank, zbrojařů atd.? Čelem vzad?
2) Alexandr Mitrofanov proplul deklarovaně levicovým Právem až k bezmála každodenní produkci textů odhodlaně mířících na jediného oligarchu a na Rusko - se kterým pan Mitrofanov každé ráno hrdinně bojuje v koupelně. Když už jsme tu, tak citujme tuto zprávu o akvizici Práva - u nějž bude pojištěno, že nebude „demokraty“ podstatně rušit zleva.
3) Na to - čili na kritiku nespravedlivé nadvlády v naší společnosti - by zde mohl být třeba Deník Referendum. Leč tam nastala pod vedením pana Patočky - který se stabilně mýlí ve svých úsudcích a stabilně to nepřiznává - fascinace jedním jediným oligarchou (s drobnými pozitivními výjimkami). Navíc se zde prostor zaplnil tak „levicovými“ (a „hlubokými“) mysliteli jako Jiří Pehe či Petr Pithart. Doufejme, že skutečně neúprosní analytici a kritici české moci zde převáží nad myšlenkově prázdnými figurami a jedním nepodloženě ambiciózním šéfredaktorem, který se druhdy zakoukal i do Víta Rakušana. (Jiná aspirující „středová“ influencerka z DR to učinila s Danuší Nerudovou - kterážto osoba skutečně v ČR získala profesuru.)
4) Velký a poctivý myslitel z Respektu, Marek Švehla, který pozoruhodnou shodou náhod píše zpravidla to, co může vyhovovat jeho oligarchickému nadřízenému Bakalovi, se opět neúprosně ponořil do víru ducha. Petr Pavel prý není kandidát úzce spjatý se současnou vládou a jejími zájmy, nýbrž přímo naopak! Stačí prý, že není přímo členem či zakladatelem jedné z vládních stran. To pan Švehla také ne. A prý by prezident Babiš napadal nezávislou justici. U soudu se ale choval docela „pokorně“, ne? Ono by totiž jinak hrozilo, že s sebou strhne takového pana Bakalu. U něj si pravicoví žáčci konzumující jeho Respekt mohou poznamenat, že společnost nerozděluje, nýbrž naopak!
5) Auru skutečného „filosofa“ má Petr Fischer píšící jak do veřejnoprávních, tak do Bakalových oligarchických médií. Jeho úvaha (která, jak tomu u těchto „myslitelů“ bývá, nebude mít žádné pokračování ani reflexi) na téma údajného významného rozdílu mezi „davem“ a „publikem“ také může být testována dohrou prezidentské volby. Fischer cituje Canettiho „Masu a moc“. A člověk znalý ideologického arzenálu opentlovačů pravicové a kapitalistické nadvlády by čekal, že rovněž mobilizuje pro tyto účely osvědčeného Gustava Le Bona anebo se přímo vznese do unikátních výšin schwarzwaldské chaty a bystře shlédne na veškeré to nízké hemžení „das Man“ - jež mu tedy nakonec přeci jen dodává čtenost a hlasy. Že by se dalo obejít s lidovým označením „opičení“ (a pochopením značné blízkosti jakéhokoli člověka opici), to pana panem Bakalou amplifikovaného „filosofa“ nenapadá.
6) Na „boha“ a podobné záležitosti je zde Tomáš Halík - který rozumí magickému působení pražského Jezulátka a nad Fischerův nadhled si přidal skrze organizaci jménem „katolická církev“ ještě jedno patro, o kterém se pochopitelně vůbec nepolemizuje. V tom je ten fígl. Jinak pan kněz má rád pana generála, ale nemá rád jednoho oligarchu. Jiné ale ano.
7) Do Lukačovičových Novinek.cz napsal sám bojovník spolu s panem Trumpem proti „klimaaktivismu“ a lecčemu dalšímu , Petr Fiala, který to dotáhl až na českého premiéra. Píše poněkud dvousměrně o „Green Dealu“ ve vztahu k sobě v kontrastu s Babišem. Nezdá se, že by mu nějak důležitý připadl ten aspekt, že dohoda může zvrátit potenciálně fatální klimatický vývoj. Petr Fiala je „eurorealista“ (ať to znamená cokoli) a utržené peníze jistě moudře (ve slově nechybí "u") použije. Kdo by si chtěl vyslechnout i kritiku nedostatečnosti silně kompromisního Green Dealu a přečíst si trochu poctivější a životu přátelštější úvahy než od pravicového reakcionáře hájícího zájem bohatých, může se podívat sem.
8) Uskupení různých vědců sestavující již několik dekád indikátor závažnosti nejen jaderných hrozeb, ale i dalších potenciálně fatálních trendů jako změny klimatu známý jako „Doomsday Clock/Hodiny posledního soudu“, posunulo symbolické ručičky zatím nejblíže „půlnoci“, do vzdálenosti 90 sekund.
9) (Již dvacet let) vycházející hvězda konformního čehosi, Alex Švamberk z Lukačovičových Novinek.cz, naopak napsal cvičení o tom, jak jsou mírová jednání k ničemu, protože neudržela koloniální državu ve Vietnamu. Že by Ukrajinci mohli být spíše jako domácí vietnamské obyvatelstvo, které se zbaví okupantů, ale zároveň mu zbyde komplikovaný vztah ke své vlastní vládnoucí třídě, to do mozkových závitů pana Švamberka, který se občas jaksi „zabývá světem“, dospělo jen okrajově. Po troškách to přeci jen přizná - a celá jeho jalová konstrukce se rozpadne. Při některých výkonech pana Švamberka od pana Lukačoviče nově kontrolujícího i dříve levicové Právo, člověka poněkud jímá hrůza. Pan Švamberk bez kvalifikace i podstatnějšího ducha je reprezentativní pro široké řady chrabrých českých válečníků, kteří jako by si tykali s jestřáby z Pentagonu - zatímco si pouze z peněz utržených za své panáčkování koupili v Kotěhůlkách novou vířivku.
10) Pak je zde Bob Kartous, neohrožený aspirant na nejpohlednějšího „středového“ myslitele, který dříve psal na trochu neuspořádané, ale leckdy podloženě kritické blisty.cz. V několika nedávných textech si evidentně vytyčil najít samé pozitivní věci na zvolení Petra Pavla prezidentem.
11) Sám Zbyněk Stanjura z ODS, člověk bez ekonomického vzdělání sedící na ministerstvu financí, přiznává, že ekonomiku nejspíš čeká podstatná stagnace, ba recese. Že by celá věc mohla souviset s ochromením poptávky skrze finanční vyčerpání lidí kombinací nízkých mezd, nedostatečného a k vlastníkům disproporčně vstřícného „zastropování“ cen energií a inflace nutných základních výdajů (ještě zhoršené plánovaným zvýšením DPH!), to pana Stanjuru z ODS možná napadá, ale proč by s tím něco dělal, když to nevadí 5 % nejbohatšího obyvatelstva, v jehož zájmu vládne. Bylo by mimochodem poměrně zajímavé poznat běžný pracovní den tohoto ekonomicky nevzdělaného člověka: kolik telefonátů bohatých vlastníků musí asi denně vyřídit kladným způsobem? Jinak ekonomická recese je tedy dalším z významných hybatelů české společnosti vedle nervozity z válečného konfliktu, tušení budoucích sociálních otřesů v souvislosti s automatizací práce, migračními vlnami v důsledku dalších konfliktů a klimatické krize. Vedle pana Stanjury se vždy najdou fašisté, kteří budou vyřizovat podobné telefonáty.
12) K maďarskému polofašistovi Orbánovi provozujícímu vedle jiných věcí také jedno z nejnižších korporátních zdanění v Evropě, se opět sjedou „konzervativci“, aby zde spolu konferovali. Zlí sloni z pražské ZOO si pamatují, kterak sám „slušný“ český premiér Fiala se zájmem obhlížel hraniční plot v Maďarsku řadícím migranty ještě trochu níže než právě zvířata ze ZOO. (U tohoto dosti nechutného pravicového reakcionáře se toho najde více; píši o tom např. zde.) Ale čeští poddaní teď slýchají, že pan Fiala je ten „slušný člověk“ a naopak s Orbánem se paktuje zhoubný Babiš. Zaskočí tedy za pana premiéra jiný “ „demokrat“? Třeba Alexandr Vondra z ODS, který byl na této konferenci spolu s Trumpovým Stevem Bannonem v minulosti? Budou tam neofašisté z Fratelli d'Italia, kteří jsou kamarádi Fialy ze stejné evropské frakce a miláčci takového Alexandra Tomského píšícího rovněž do Lukačovičových Novinek.cz?
13) Opravdu krásné je na českém indoktrinačním aparátu, že takový Jakub Horák, který dělal takřka pro kohokoli, kdo mu nabídl dostatek penízků, včetně naposledy fantasmagorického podvodníka Karla Janečka, se může v okamžiku proměnit v morálního soudce a mluvit o „svinstvu“ a „silném žaludku“ u druhých.
14) Čeští korporátní vymývači mozků a dobře placení demagogové ale samozřejmě mají vysoké etické standardy (a mnoho „hodnot“ apod.) a proto ze svých skvělých řad vyloučili Marka Prchala, který má tu smůlu, že pracoval pro menšinovou oligarchii ke konci reprezentovanou již jen jeho pánem Babišem. Když však učiní pokání ve službách dejme tomu zbrojařů či bank, jistě ho jeho čestní kamarádi vezmou zpět!
15) Koneckonců i podřízeným pana oligarchy Bakaly, kteří jinak nikdy marketingová svinstva nekritizují, aby nevhodili moc zrnek písku do našeho kapitalistického soukolí, se vloudila myšlenka, jestli ten marketing (ten Babišův, ovšemže) přeci jen nemůže být špatný.
16) Po prvním kole prezidentské volby začali mnozí velcí „demokraté“ doufat, že „Praha a láska zvítězí nad vsí a nenávistí“. Prof. Danuše - která opravdu v naší zemi nějak získala profesorský titul - pro jistotu, „jako ekonomka“, rozumí se samo sebou, stanovila, že Babiš je „zlo“! Na obranu české úrovně vyjel ze stáje oligarchy Bakaly Martin Fendrych, který o sobě tvrdí, že je „novinář“ a „spisovatel“, a o potenciálních voličích naznačil, že nejsou podřadní. Těžko říct, zda tato čestnost více šlechtí pana „spisovatele“ a „novináře“ Fendrycha, či jeho oligarchického nadřízeného Bakalu. Ale trochu tím trhají partu.
17) Ještě radikálnější je „levicová“ novicka píšící pod panem oligarchou Bakalou, jistá paní Votavová, která již v minulosti dokonce psala o vykořisťování obyvatel skrze ceny bydlení a zmínila rovněž jméno levicového myslitele Davida Grabera. Je tato nebezpečná „radikálka“ pod dostatečnou kontrolou? Nebude narušovat „řád a klid“?
18) Sdílejme zde ještě jeden výkon Alexandra Mitrofanova - který je právě reprezentativní pro prolínání oligarchických a veřejnoprávních médií, o kterém mluvím výše. Toto zde je mnohem obsáhlejší téma než na zdejší krátký komentář. Avšak důsledky jsou dalekosáhlé, resp. vypovídající pro Mitrofanova a český ideologický aparát. Takže Bakalova média budou nakonec nalevo od těch Lukačovičových?
19) Blížíme se k velkému finále v našich bodech i v časové ose těch dvou týdnů úděsné české kúry. Svou roli v prezidentské volbě sehrál také Milion chvilek pro demokracii. Zpětně snad bude zřejmé, že je to pseudonezávislá organizace pracující ve prospěch posílení pravicové a oligarchické moci (což nevylučuje tzv. „autentickou“ angažovanost u horlivějších - a důvěřivějších), která za omílání reklamních sloganů o „ochraně demokracie“ nakonec bude uspišovatelskou další oligarchizace české společnosti, politických stran, médií - a tedy naopak úpadku demokracie. Ocitujme zde celé jejich facebookové vyjádření k výsledku voleb (kromě toho poukažme na facebookové a webové stránky, kde povětšinou mladí lidé s větší či menší dávkou vychytralosti dělají roztleskávače mnohem větší části oligarchické moci, nežli je jeden Babiš):
„Přátelé, nic víc dnešní výsledek nevyjadřuje lépe, než slovo DĚKUJEME!
Děkujeme všem aktivním občanům v České republice, kterým není jedno, jak bude naše země vypadat. Děkujeme všem dobrovolníkům, kteří i v zimních měsících chodili ven, rozdávali letáky na podporu důstojného kandidáta, mluvili s lidmi a šířili kolem sebe naději a obrovskou dávku dobré nálady. Jste neuvěřitelní!
Velké díky patří Danuši Nerudové a jejímu týmu. Také samozřejmě Pavlu Fischerovi a Marku Hilšerovi. To, s jakou ctí a přesvědčením se všichni nepostupující kandidáti postavili k podpoře Petra Pavla, je v našem politickém prostředí něco nevídaného. Přesně takové kroky jsou potřeba ke kultivaci české politiky. Ještě jednou obrovský respekt a díky!
Slova díků si zaslouží i osobnosti veřejného života, které se rozhodly přede všechny postavit a vyjádřit svůj politický názor, svou podporu. Děkujeme. Využili jste sílu svého hlasu, abyste myšlenku o důležitosti dobrého prezidenta předali co nejvíce lidem. Vážíme si toho!
A v neposlední řadě děkujeme všem, kteří přišli k volbám! Všem, kteří přidali svůj nezbytný dílek do skládačky naší budoucnosti. DĚKUJEME ZA VŠECHNO, CO PRO DEMOKRACII DĚLÁTE!“
20) Ano, a pak je zde také jeden primitivní oligarcha, jemuž jde (na rozdíl od všech ostatních oligarchů plných „hodnot“, přirozeně) o zvyšování vlastních zisků. A který ve volbách podlehl spojeným silám ostatní oligarchie (s Deníkem Referendum jako přiznanou a Alarmem jako rozmatlanou třešničkou na dortu). Ač se tedy snažil získat i voliče protofašisticko-neoliberální SPD a demagogií své kampaně se, jak rozklíčovala i jedna z bohužel hlavních autorek Alarmu, snažil ulovit rozezlené a vystrašené (a méně přemýšlející) voliče. Dobré by bylo „levicovým“ prosebníčkům vůči panu generálovi volícímu Spolu vysvětlit, že česká oligarchie hravě vyprodukuje nějakého Babiše č. 2 - čehož by se dovtípila i utopená nutrie.
