Článek
V České republice se opakuje scéna, kterou jsme viděli mezi lety 2013 a 2017, kdy premiér nebyl nejviditelnější figurou vlády, ale předseda jedné z koaličních stran. Tehdy slušného Bohuslava Sobotku zastiňoval nevyzpytatelný Andrej Babiš. Oba se předháněli o to, kdo toho dokáže lidem slíbit víc, kdo má větší tah na branku a kdo vlastně může za ekonomický růst, kterým Česká republika procházela. Asi není potřeba připomínat, jak to celé dopadlo.
Teď je situace obdobná. Andrej Babiš zestárl, uklidnil se a už to není ten dravec jako tehdy, když byl premiérem naposledy. Proto si pro sebe stále více času, prostoru a pozornosti uzurpuje Petr Macinka, ministr zahraničí, předseda Motoristů a jakýsi šéf boje za „starý dobrý časy“.
Jenže zatímco před lety se držela debata v ekonomických mezích, tedy jestli zajistí více pro „naše lidi“ Babiš nebo Sobotka, tentokrát si Macinka bere pozornost hlavně tím, že se chová jako hulvát a porušuje všechny principy, na které jsme tady byli po roce 1989 zvyklí.
Stačí se podívat na účinkování Macinky na ministerstvu zahraničí. Dokážete vyjmenovat jeden konkrétní výsledek? Něco, kde posílil naši diplomacii nebo kde otevřel dveře českému průmyslu? Mezi jeho nejzapamatovatelnější kousky patří odmítání odpovědí na otázky (zejména Deníku N) a hláška „No, hrozní jsme“, kterou si Motoristé adoptovali jako svou mantru.
Je tohle chování státníka? Ministra? Má hláška „No hrozní jsme“ ukázat něco jiného, než že je mu vlastně jedno jakou práci odvádí? Celé angažmá Petra Macinky má být jen facka do tváře. Komu? Prakticky všem, kteří chápou, že svět se nepřestal vyvíjet ve chvíli, kdy Václav Klaus skončil v politice.
Jasně, na ministerstvu zahraničí tolik nezáleží. Zvlášť ve chvíli, kdy jsme pevně ukotveni v EU a NATO, tak Macinkův manévrovací prostor je omezený. Ale jako předseda strany zodpovídá za ostatní rezorty.
Ministerstvo sportu? Aspoň Zeman měl tehdy dost slušnosti a nazval svého koně Březinu ministrem bez portfeje. To, co předvádí dnes Boris Šťastný, je podobné, pravomoci má nulové, ale Motoristé mají radost. Mají totiž další mediální figuru, která se může mstít.
A zdaleka nekončíme. Kultura? Oto „Jsem nad věcí“ Klempíř už několikrát ukázal, že i tenhle malý resort je nad jeho možnosti. Změna poplatků pro ČT a ČRo? Chaos. Nová strategie Státní kulturní politiky? Nepřipravený blábol. V normální vládě by už byl Klempíř dávno odvolán. Tady ne. Pod Macinkou není důležité dělat dobrou práci, důležité je naštvávat „samozvané elity“. A to se Klempířovi daří. Kam by chodil?
A pak je tu největší průser. Ministerstvo životního prostředí. Asi všichni víme, že ministr Červený tam nemá co dělat, ale je to straník a Turkovi nebude stát v cestě. MŽP je nejlepším důkazem toho, jak jednoduše lze upíchnout podporovatele bez hlubší znalosti tématu. Kromě Turka je to dvojice „antimainstreamových“ influencerů – Kubásek a Šejna, kteří se na erár přisáli rychlostí Turkova auta ve špatném pruhu.
Jasně, všichni tři výše zmínění dokáží pořádně naštvat „Pražskou kavárnu“ a pro ostrá slova nejdou daleko. Do Macinkova konceptu tedy sedí perfektně. Ale všimli si voliči Motoristů, jak to vypadá venku? Klidně nevěřte na klimatickou změnu, buďte proti Green Dealu, ale asi vidíte, že se průměrné teploty zvyšují, a v důsledku toho například umírá víc lidí než v předchozích letech.
Fakt chceme, aby tohle řešili současní Motoristé, jejichž jedinou předností je to, že dokážou někoho naštvat?
A podívejte. Nic není černobílé. Myslím si, že druhá strana barikády se v určitých chvílích chovala stejně. Kdykoliv Miroslav Kalousek někoho setřel v debatě, tak se to na Twitteru lajkovalo rychlostí blesku. Je to dobrý pocit, když váš oblíbenec rétoricky převyšuje ostatní. Zvlášť když politická situace není úplně příznivá a tyhle maličkosti vám vlastně dodávají důvěru, že se situace zase zlepší.
Problém je v tom, že Petr Macinka je teď členem vlády, on má moc ty zákony měnit, pokud se nám tady má žít lépe. Rozdávat hlášky na všechny strany už nestačí. Dřív by ho za takové nevýsledky odvolali z vlády i z vedení strany. Dnes je ale doba jiná.
Části voličů došlo, že Německo v platech nedoženeme a že globalismus přinese spoustu problémů, o kterých jim v roce 1989 nikdo neřekl. Prostě, že ne zdaleka všem se bude dařit už jenom lépe.
Proto je Macinka atraktivní, přestože žádná konkrétní řešení nepřináší. Vidět to bylo hned s prvním rozpočtem, kdy heslo jeho strany „Zastavíme zadlužování“ vyletělo oknem. Ostatně na tom nezáleželo, Motoristé nevznikli na principech. Na billboard si dali obecný žvást, něco, pod co by se podepsali všichni.
To jim však nebrání v tom, aby to osladili těm, kteří z vývoje po roce 1989 těžili nejvíc, tedy prozápadním liberálům. Myslím, že se na tohle celé hodí rčení, že největší radost my Češi máme, když sousedovi chcípne koza.
Macinka je politický omyl. Je to člověk bez vize, který se vzhlédl v Klausově velikosti, ale z jeho kvalit nepřevzal nic. A tak, když nemá co předat, alespoň kazí, ničí a demoluje. Vztahy, normy a procesy.
Očividně je i po tomto chování v České republice poptávka. Nezbývá, než dělat všechno pro to, aby zůstala někde kolem těch 5 % a už se nikdy nepodívala do vlády. Protože bořit dokáže každý, posouvat věci dopředu už každý neumí, a rozhodně to nedokáže ten, jehož motto je „No hrozní jsme“.
