Článek
Zemské volby v německé spolkové zemi Meklenbursko-Přední Pomořansko dopadly tragicky pro dříve nejsilnější stranu CDU, která se poprvé od roku 1949 nedostala do zemského sněmu. Dřívější nejhorší výsledek byl 9 % v roce 1951 v Brémách. Pořádný sešup, co? Není to první a podle všeho ani poslední facka pro stranu Konrada Adenauera, jednoho z otců zakladatelů moderního Německa.
Předseda CDU a kancléř Friedrich Merz má zase o pár vrásek víc. Německo si pod jeho vedením nevede zrovna dobře, nedokáže zastavit nástup extremistů a neustále kreslí Rusku červené linie, které ale nechává Putina překračovat. Podle posledních zpráv se výhled německé ekonomiky zlepšil, ale růst 1,3 % není zrovna něco světoborného. Zvlášť u země, která bývala motorem evropské ekonomiky.
Ani kancléři, kteří nastoupili po Angele Merkelové, zatím úspěch neslaví. Olaf Scholz už upadl v zapomnění a Friedrich Merz možná ani nedokončí celé volební období. AfD na východě Německa vyhrává jedny volby za druhými, zatím se proti ní daří stavět velké koalice, které jsou slepené od levicových až po pravicové strany. Typicky se ale takto rozdílné strany nedokážou na ničem dohodnout a z dlouhodobého hlediska nejspíš jen oddálí nástup extremistů, kteří mají instantní recepty na všechno.
Skoro by se chtělo říct, že by bylo nejlepší zavolat Merkelovou zpátky z důchodu a doufat, že právě ona dokáže dát Německo zase dohromady. Vždyť to téměř dvě dekády fungovalo, tak proč ne teď?
Jenže ono to těch 16 let nefungovalo, to se teď ukazuje více než jasně. Německo žilo přítomností a odmítalo se pod Merkelovou připravovat na budoucnost. Maximálně využívalo ruských zdrojů, na levný ruský plyn vsadilo všechny karty, takže když se Vladimir Putin začal chovat jako bezohledný uzurpátor, Německo jen krčilo rameny.
Putin a Merkelová 2018. 4 roky po anexi Krymu a začátku války na Donbasu.
Myslím, že ukončení funkčních jaderných elektráren v době, kdy mohly ještě desítky let vyrábět levnou a bezpečnou energii, se dá považovat za nejhorší ekonomické rozhodnutí 21. století. Digitalizace byla v Německu dlouhou dobu sprosté slovo, vždyť ještě před pár lety mnoho státních institucí přijímalo faxy. Možná je některé instituce používají dodnes. If it ain't broke, don't fix it? (Neopravuj to, pokud to není rozbité.)
Dlouhodobě jsme si Merkelovou idealizovali, zejména my, příznivci evropské integrace. Vždyť přece byla proevropská, slušná a navíc měla vztah k Česku, protože v Praze kdysi pobývala jako mladá vědkyně. Jenže to nestačí. Ono to bylo trochu jedno, zvolili si ji Němci. Ne my. Moc jsme s tím dělat nemohli.
Zlí jazykové budou říkat, že jsme se měli mít na pozoru před evropskou integrací už tehdy, když ji prosazoval někdo jako Merkelová. Já tvrdím, že je to jinak. Že postupná evropská integrace je jedna z mála věcí, za kterou ji můžeme pochválit.
Angela Merkelová, jak popisuje ve své skvělé knize Martin Jonáš, se rozhodovala podle průzkumů. Dělala to, co chtěli její voliči, a nebála se to dělat i velmi okatě. Například v roce 2010 prosadila prodloužení životnosti jaderných elektráren, ale pak přišla Fukušima, veřejné mínění se otočilo a Merkelová spolu s ním. Bylo jednodušší slíbit ukončení všech jaderek než lidem vysvětlit, že je to ekonomický i geopolitický nesmysl. Běžný volič nemůže znát všechny dopady svých přání, nemá k tomu aparát, prostě chce věci, které mu zlepší a zjednoduší život. Je pak na politicích, aby rozhodli, co je pro stát únosné a co ho poškodí.
Angela Merkelová využila situace a vytěžila příznivé podmínky na maximum. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se chovala jako majitel nemovitosti, který poctivě vybírá nájemné, ale když zjistí, že je potřeba opravit střechu, raději dům prodá a tuhle starost nechá na nových majitelích.
Takže ne, vládu Angely Merkelové Německo zpět nepotřebuje. Potřebuje někoho, kdo se dívá do budoucnosti a nezáleží mu jen na aktuálních preferencích. Jenže takový politik dnes nejspíš šanci nedostane. Podle všeho ji v dalších volbách dostanou extremisté z AfD, kteří se nejenže nedívají do budoucnosti, ale pro inspiraci se ohlížejí spíš do minulosti. A tentokrát už nám to jedno být nemůže, ale stejně jako v případě Angely Merkelové s tím nic dělat nemůžeme.
