Článek
Tento týden proběhla médií zpráva o skupině poslankyň-matek, které uvedly, že se nebudou ucházet o znovuzvolení do Poslanecké sněmovny, protože se ta práce nedá skloubit s nějakým normálním životem a starostí o děti. Tohle oznámení nedostalo moc pozornosti v mainstreamu. Vždyť si nějaké ženské stěžují na to, že je ta práce moc náročná, tak ať jdou dělat něco jiného. Co je nám po tom, ne?
Jenže právě tenhle přístup je špatný a do budoucna může České republice jen uškodit. Pominu teď to, že část národa pořád lomí rukama a diví se, proč klesá porodnost, a když mají jeden z důvodů přímo před očima, tak ho ignorují. Ale velký problém je to proto, že Poslanecká sněmovna (stejně jako každý jiný velký celek) potřebuje co nejširší pluralitu názorů a teď bude jedna část chybět.
Vždyť tady vznikají zákony, kterými se potom řídí celá republika. A právě proto je žádoucí, aby tam byly zastoupené co nejširší skupiny. Jak to vypadá, když se dělá „účet bez hostinského“, vidíme třeba na příkladu zaměstnaneckých akcií, jednoho ze zásadních nástrojů pro startupy. Schválil se sice nový zákon, po kterém start-upy volaly, ale výsledkem je paskvil, který rozdělování zaměstnaneckých akcií ještě ztížil. Protože nikdo z poslanců s tím (očividně) nemá přímou zkušenost. To, že se o tom neumí poradit je ještě další věc.
Například přímo u voleb na to dokonce myslí zákon. Proto máme rozdělenou republiku do krajů a z každého kraje může do Poslanecké sněmovny přijít jen určitý počet poslanců. Nechceme, aby 200 zákonodárců bylo jen z Prahy a Středních Čech, ne? Potřebujeme, aby někdo zastupoval zájmy Karlovarského kraje. A nikdo se tomu nepodivuje, že máme vlastně kvóty na jednotlivé kraje.
Nesměřuju tím k tomu, že bychom měli mít kvóty na zastoupení žen v Poslanecké sněmovně, na tuhle problematiku nemám úplně silný názor. Jen bychom měli zpozornět, když několik žen-matek říká, že se ta práce nedá skloubit s normálním životem. A snažit se jim naslouchat, právě i proto, abychom žádné kvóty zavádět nemuseli.
Mimochodem, než někdo namítne, že je ta práce náročná a nedá se s tím nic dělat, tak doporučuji si poslechnout to, co říkají. Nejde o to, že by té práce bylo moc, ale že často nedává smysl. Obstrukce, řečnění mimo téma, urážky. Poslanecká sněmovna je pro některé poslance spíš kontinuálním místem předvolební kampaně, než místem, kde mají zlepšovat stav této země.
S @MarieJilkova bychom vám chtěly říct, že už nemůžeme znovu kandidovat. Nedokázaly jsme změnit fungování @snemovna, aby v ní mohli být i rodiče a pečující. Za své peníze dostáváte zoufale málo. Dnes už víme, jak mít moderní sněmovnu i v ČR. Potřebujeme každou a každého z vás... pic.twitter.com/kIcU6c6kXQ
— Martina Ochodnická (@OchodnickaM) January 6, 2025
Nemůžu si odpustit ještě jedno přirovnání, které mě napadlo - inkluze. Často slýchám názory, že vlastně by bylo lepší, kdyby děti s jakýmikoliv omezeními (zejména ty romské) byly ve zvláštních školách, že i jim by to prospělo, protože zbytek třídy akorát zdržují.
Jenže opět. To je velmi krátkozraký pohled. Co se stane, až tyto děti ze zvláštních tříd jednou školu opustí? Jaký povedou život, když nebudou znát „normální“ kolektiv? Čekáme, že z nich vyrostou slušní občané, vzorní zaměstnanci nebo špičkoví podnikatelé? Nebo si pak dalších třicet let jejich aktivního života budeme stěžovat, že dělají „bordel“ a „nedá se s nimi nic dělat“? Jak to mohlo dopadnout jinak, když jsme jim nikdy nedali šanci?
Nevytlačujme menšiny na okraj, ať už rasové, kulturní nebo třeba i pracovní. Různorodost přináší různé myšlenky, pohledy a názory. V demokracii jsou tohle potřebné stavební kameny k tomu, aby na konci byla naše společnost silná, protože bude postavená na zkušenostech mnoha. Na doby, kdy všechno určovala jen hrstka vyvolených, už jen vzpomínejme v hodinách dějepisu nebo se zajeďme podívat do Severní Koreje, jak skvěle to funguje.
