Článek
Vypadá to, že kauza Čapí hnízdo spěje ke svému konci. Soudce osvobodil Andreje Babiše, zatím nepravomocně. Přiznám se, že přesně nevím. Ta kauza se táhla tak dlouho, že jsem ji vlastně přestal sledovat. A je podle mě naprosto bezvýznamná.
Mám pocit, že tady byla snad od nepaměti. V prezidentských volbách museli kandidáti odpovídat, jestli by jmenovali trestně stíhané premiéra, jednu dobu se snad každý rozhovor s Babišem točil okolo Čapího hnízda. Řešilo se, kolik stojí na „Čapáku“ řízek a podobně nevýznamné věci.
Přijde mi zvláštní, že se tolik očí upíralo ke kauze staré několik let, kde se sice řeší poměrně velká částka (bylo to 50 milionů, ne?), ale ve světle státních financí, jsou to drobné. Nebo takhle, možná to není zvláštní, bylo to ostatně velmi šťavnaté téma, trestně stíhaný premiér, to se nestává každý den.
A přestože Babiš tvrdí, že bez jeho aktivního zapojení do politiky, by se taková kauza vůbec neřešila, já si myslím, že může být za tu kauzu vlastně rád.
Bylo to totiž právě Čapí hnízdo, se kterým si Babiše spousta lidí spojila hned od začátku. Když jste se jich zeptali, proč Babiše nemají rádi, tak jejich odpověď byla „Protože je to zloděj“ nebo „Nemám rád dotační podvodníky“.
Velmi podobné je to i s kauzou StB. Babiše mají mnozí lidé zafixovaného jako „estébáka“, a to je jejich hlavní výhrada. Soudy s ním v téhle věci se táhnou tak dlouho, že už mě to skoro přestalo zajímat. Možná to není dobrý přístup, ale fakt potřebujeme vědět, jestli byl někdo v StB, když víme, že svého nemocného syna poslal na Krym, abychom o něm mohli prohlásit, že to, ehm, není dobrý člověk?
Samozřejmě, oba výše zmíněné případy mohou být pádné důvody, proč nějakého politika nemůžeme mít rádi. Ale u Andreje Babiše jsou mi tyhle věci vlastně úplně jednoho. Hodnotím ho jako politika (protože tím je) a kromě toho, že dokáže až obdivuhodně držet hnutí ANO pohromadě a dokáže neustále oslovovat nové voliče, v politice moc nedokázal.
Jako premiér podle mě vyloženě zklamal. Období růstu projedl a naši zemi nepřipravil na horší časy, jeho strategie „County for the future“ je spíš marketingový dokument než cokoliv jiného, „Národní investiční plán“ je pak sesbíraný seznam přání bez jakékoliv provázanosti, který má asi stejnou realizační hodnotu jako, když si v Africe budou přát aquapark - hezké, ale k ničemu.
Navíc víme, že když Babiš potřebuje, jeho sliby z minulosti neznamenají nic. Ze „slavné“ knihy „O čem sním, když náhodou spím“ zůstala jen vzpomínka na Andreje Babiše, progresivistu, který chtěl korespondenční volbu a orodoval za euro.
Neschopnost uřídit vládu ukázal během covidové krize, kdy to nešlo okecat velkými plány do budoucna nebo uhrát to na charisma před nenáročným voličem. Čísla se aktualizovaly každý den, takže se v plné nahotě ukázalo, že Andrej Babiš je neschopný politik („Ukažte mi, kde nemají ochranné pomůcky a já jim to tam zavezu osobně“ - pamatujete?).
Tohle jsou důvody, proč se máme brát návratu Babiše. Nemusíme mu vytvářet speciální škatulky, že je zloděj a StBák. To mu vyhovuje, protože se díky svým obrovským finančním možnostem může těmto nařčením bránit nadosmrti. Navíc, možná ani jedno z těchto tvrzení není pravdivé.
Stačí, když se na něj podíváme optikou klasického politika a hned víme, že to není žádné eso. A doufám, že konec kauzy Čapí hnízdo s tím pomůže. Protože poslední, co tahle republika potřebuje, je egomaniak přesvědčený o své výjimečnosti s nulovými hodnotami, jehož ambice daleko přesahují jeho schopnosti.
