Článek
V posledních týdnech se stal veřejným nepřítelem číslo jedna Green Deal. Iniciativa Evropské unie, která má za cíl snížit emise skleníkových plynů o 55 % do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990. Je to odpověď na klimatickou změnu, která probíhá a na které se shodují všichni, s výjimkou Václava Klause, tedy všichni, kteří tomu rozumí.
Pokud chceme na planetě dál žít, musíme se začít chovat ohleduplněji. A jednu námitku, která zaznívá až znepokojivě často, chci vyvrátit hned na začátku. Neděláme to kvůli planetě, ale děláme to kvůli sobě. Všichni víme, že by si planeta poradila a příroda by si to nějak zařídila, ale dost pravděpodobně bychom v tom scénáři už my, jako lidstvo, nebyli.
A zatímco ještě před pár lety jsme si mohli dělat srandu z toho, že tu máme prezidenta (Václava Klause), který jako jediný na světě popírá globální oteplování, teď už by nás humor měl přecházet. Protože debata přešla z akademické sféry přímo do našich studní a na naše pole.
Stačí pár článků, které nás z humoru posunou rovnou k panice. Věděli jste například, že minulý rok byl nejteplejší v historii? Že rekordně teplý byl i leden tohoto roku? A únor překonává další rekordy? Tímhle tempem budeme pranostika říkat „březen - do sandálů vlezem, duben - v plavkách už budem“.
Přesto to z mnoha vyjádření vypadá jako by si Green Deal vymysleli „ti šílenci v Bruselu“, protože zrovna nemají co na práci. A teď vám řeknu něco, co možná nečekáte. Já z Green Dealu taky nemám radost. Proč bych taky měl mít?
Bylo by přece super neřešit transformaci energetiky a dál provozovat uhelné elektrárny, ne? Nemuset řešit, jak zemědělství ovlivňuje planetu (a poslouchat obehrané vtipy o tom, že krávy prdí). A mít auta jenom na naftu a benzín. Peníze bychom mohli dávat na školství, zdravotnictví a sociálně slabým.
Takže ano, z Green Dealu radost nemám, protože mi jasné, že bude drahý, složitý a zdlouhavý. Byl bych moc rád, kdyby někdo z kritiků Green Dealu (a že jich je) přišel se skutečným řešením klimatické krize, které by bylo levné, jednoduché a rychlé.
Jenže z nějakého důvodu nikdo takový není. Nevidím, že by se odpůrci předháněli v tom, jak to udělat. Protože jejich recept je skoro vždycky stejný - neřešit to. Prostě říct, že tady žádná klimatická krize není a doplnit to vtipem, že lidi rádi jezdí do Chorvatska, takže jim větší teplo stejně nevadí (zdravíme Václava Klause mladšího).
A ano, i to je řešení. Můžeme se vykašlat na to, jak se budeme k planetě chovat (protože ona to zvládne) a předat další generaci planetu o pár stupňů teplejší. My to nejspíš nějak přežijeme. Ale dost možná budeme poslední generace, která to zvládne.
Vadí nám to vlastně? Mělo by to. Všichni mluví o tom, jak je důležité myslet na děti při tomhle a tamtom, ale když pro ně máme udělat to základní, předat planetu, na které se dá žít, najednou máme tisíce výmluv. Najednou ty děti v argumentaci zaznívat přestanou.
Samozřejmě taky můžeme doufat, že se proces oteplování planety nějakým zázračným způsobem otočí. Jenomže už Zdeněk Pohlreich říkával, že doufání je na ho*no. Takže já bych raději poslechl šéfa a pro tu planetu (respektive pro nás samotné) něco udělal. A to hodně rychle.
Green Deal není dokonalý a bude bolet, ale nic lepšího nemáme. A proto bychom měli napnout společné síly k tomu, aby se povedl. A buďme rádi za Evropskou unii, že tohle dokázala dát dohromady. Pokud by to bylo jen na nás Češích, tak bychom tady za 100 let na Vánoce ve 40°C začali přemýšlet nad tím, jestli není nějaký divný vedro.
----
PS: Ano, vím, že největším producentem skleníkových plynů je Čína. Ale i Čína do zelené energie investuje. A navíc velkou část produkce vyrábí pro naši spotřebu. Kdo je pak za tyhle emise vlastně zodpovědný?
