Článek
Česká dovolená u moře měla dlouhá léta jednoduchý vojenský plán. Naložit kufr, řízky, děti, nervy a vyrazit na jih. Chorvatsko nebylo jen destinací. Bylo téměř geografickou součástí českého léta: zemí, kde se v červenci člověk divil spíš tomu, že u vedlejšího stolu nikdo nemluví česky.
Jenže na severu se mezitím otevírá druhá fronta. A tentokrát místo oliv, borovic a Jadranu čekají duny, široké pláže, promenády, vítr a Balt. Nejde jen o internetový dojem z několika videí ze Świnoujście. Poslední kompletní letní statistika polského GUS ukazuje něco, co už se špatně odbývá větou „to tam jelo pár Čechů ze zvědavosti“. V červenci a srpnu 2025 se v pobřežních ubytovacích zařízeních s alespoň deseti lůžky ubytovalo 29,2 tisíce návštěvníků z Česka. Mezi zahraničními hosty byli početnější pouze Němci.
Takže ano: česká „okupační jednotka“ u Baltu zatím není největší. Německo drží pobřežní velitelství s téměř 199 tisíci hosty. Ale Češi skončili druzí před Švédy a Nory. To už není průzkumný oddíl. To je regulérní dovolenkový kontingent.
29 200 Čechů. A 112 600 nocí. Druhé místo není pocit z promenády
Nejsilnější na polských číslech není samotný počet příjezdů. Je to kombinace pořadí a délky pobytu. Češi v červenci a srpnu 2025 vytvořili na polském pobřeží 112,6 tisíce přenocování. Mezi zahraničními návštěvníky byli znovu druzí – za Němci a před Švédy.
Podíl českých hostů na všech zahraničních pobřežních návštěvnících byl 7,4 %. U přenocování už český podíl činil 8,8 %. Jinými slovy: nejsme jen národ, který přijede na promenádu, koupí gofra a zase odjede. Když už Balt obsadíme, rozbalíme kufry.
Z agregovaných údajů vychází na jednoho českého hosta v létě 2025 přibližně 3.86 přenocování. O rok dříve to bylo asi 3.65. Počet Čechů se mezi oběma léty podle GUS prakticky nezměnil – 29,2 tisíce v roce 2024 i 2025 – ale počet nocí vzrostl ze 106,7 na 112,6 tisíce. Náš přepočet říká, že průměrný český pobyt se tak protáhl zhruba o 4.8 hodiny. Nezískali jsme víc vojáků. Jen jsme prodloužili okupaci o jedno odpoledne.
Ještě v roce 2022 nás bylo méně než polovinu
Nejzajímavější je delší srovnání. V létě 2022 evidoval GUS na pobřeží 11,8 tisíce českých hostů a 47,4 tisíce jejich nocí. O tři roky později to bylo 29,2 tisíce hostů a 112,6 tisíce nocí.
Počet hostů tak podle našeho přepočtu vzrostl přibližně o 147 %, tedy asi na 2.5násobek. U nocí jde o růst zhruba o 138 %, přibližně na 2.4násobek. Tři roky nejsou dost na vyhlášení nové národní tradice. Jsou ale dost na to, aby „Češi objevili Balt“ přestalo být jen reklamní slogan.
Je fér přidat metodické omezení. Jde o evidenci pobřežních turistických zařízení s deseti a více lůžky a o červenec se srpnem. Nezahrnuje každého Čecha v soukromém apartmánu, na jednodenním výletu nebo v autě, které večer pokračovalo dál. A pro léto 2026 v tuto chvíli ještě nemáme stejně kompletní červencovo-srpnový rozpad podle zemí. Nejčerstvější poctivé srovnání je proto loňské.
Polsko roste i v českých statistikách. Ale hlavně u kratších cest
Pohled z české strany ukazuje podobnou změnu, jen z jiného úhlu. ČSÚ zjistil, že Češi v roce 2025 uskutečnili 319 tisíc kratších soukromých cest do Polska. Meziročně jich přibylo o více než 47 %. Polsko tak tvořilo 20,2 % všech českých kratších zahraničních cest a skončilo těsně za Slovenskem.
To samo o sobě neznamená 319 tisíc dovolených u Baltu. Polsko je obrovské a Češi jezdí do Vratislavi, Krakova, hor, na nákupy i do příhraničí. V kombinaci s polskými pobřežními statistikami ale dostává trend konkrétní tvar: severní soused už není jen země na víkendový nákup. Část lidí v něm skutečně tráví letní dovolenou u moře.
Proč to dává smysl: Świnoujście je z Prahy skoro o 470 km blíž než Split
Nejsilnější reklamní argument Polska nemusí mít nic společného s cenou hotelu ani teplotou vody. Je to mapa.
Rome2Rio aktuálně uvádí silniční vzdálenost Praha–Świnoujście přibližně 554 kilometrů. Praha–Split vychází stejným plánovačem na přibližně 1024 kilometrů. Rozdíl je asi 470 kilometrů v jednom směru a 940 kilometrů za cestu tam a zpět.
Udělali jsme čistě modelový přepočet pro auto se spotřebou 7 litrů na 100 kilometrů. Jen rozdíl vzdálenosti představuje asi 66 litrů benzinu. Při modelové ceně 35 Kč za litr je to přibližně 2 303 Kč. Neříkáme že každá polská dovolená je o tuto částku levnější – ubytování parkování trasa dálniční poplatky i spotřeba se liší. Ale vysvětluje to proč Balt začíná být pro českou rodinu logisticky mnohem méně exotický než zní na mapě Evropy.
A pak je tu čas. Plánovač počítá cestu autem do Świnoujście přibližně na necelých šest hodin, do Splitu přes deset. V reálném letním provozu může být obojí samozřejmě výrazně horší. Přesto je rozdíl tak velký, že z Baltu dělá destinaci, kam lze přijet bez pocitu, že první a poslední den dovolené patří výhradně dálnici.
Na vlastní návštěvě jsme pochopili, proč Polsko nepůsobí jako „levná náhrada Jadranu“
Na polském Baltu jsme byli osobně a právě tady je podle nás největší chyba české debaty. Świnoujście se často popisuje jen dvěma způsoby: buď jako zázračně levné Chorvatsko na severu, nebo jako studené moře, kam by normální člověk dobrovolně nejel. Ani jedno není přesné.
Moderní resorty, dlouhá promenáda, restaurace, atrakce, noční pláž a infrastruktura kolem pobřeží vytvářejí vlastní typ dovolené. Má jiné plusy i jiné mínusy. V exponovaných časech umí být Świnoujście přeplněné, ceny na promenádě dávno nejsou „polské za hubičku“ a Balt vám teplotou vody nikdy nebude předstírat Makarskou. Na druhé straně široká pláž, blízkost, bezpečný pocit z města a možnost fungovat bez jadranského přesunu přes půl Evropy jsou reálné argumenty.
Právě proto je směšné ptát se, jestli Polsko „porazilo“ Chorvatsko. Jsou to dva jiné produkty. Smysluplnější otázka zní, proč jsme dlouho předstírali, že moře pro Čechy existuje jen směrem na jih.
Chorvatsko neumřelo. V roce 2025 tam Češi vytvořili 4,9 milionu nocí
Teď je čas naši okupační metaforu trochu odzbrojit. Kdo by z polských čísel vyvodil, že Češi masově opustili Chorvatsko, vyrobil by přesně ten typ titulku, který naše vlastní data nepodporují.
Chorvatská turistická centrála uvádí, že čeští návštěvníci v roce 2025 vytvořili v Chorvatsku 4,9 milionu přenocování. ČSÚ zároveň eviduje 712 tisíc českých delších soukromých cest do Chorvatska; země byla po Itálii druhým nejčastějším cílem delší zahraniční dovolené.
Polský Balt tedy není nový král, který sesadil Jadran. Je to druhá fronta. A právě to je možná důležitější změna: česká dovolenková mapa se rozšiřuje. Chorvatsko zůstává masivní, ale už nemá monopol na větu „jedeme autem k moři“.
Ani čísla 4,9 milionu chorvatských nocí a 112,6 tisíce nocí na polském pobřeží nejde férově postavit proti sobě jako přesný podíl – chorvatský údaj je celoroční a vychází z jiného systému evidence, polský pobřežní údaj pokrývá jen dva letní měsíce a vybraný typ ubytovacích zařízení. Používáme je pouze jako řádový kontext, nikoli jako přímý žebříček.
Poláci se nemusí bát tanků. Maximálně českého ručníku v první řadě
Takže jak vypadá česká okupace Baltu v praxi? Žádné pásy na dlažbě. Spíš SPZ s českým znakem na hotelovém parkovišti, fronta na gofra, překladač polštiny v telefonu a tradiční středoevropská disciplína rezervování nejlepšího místa ručníkem.
Naše invaze má i příjemně absurdní ekonomiku. Němci jsou na polském pobřeží stále úplně jinde a tvoří polovinu zahraničních hostů. Češi se ale během několika let vyšvihli do pozice největší skupiny za nimi. Z národa, který na moře automaticky mířil přes Vídeň na jih, se stává národ, který umí na křižovatce zvažovat i Berlín a Štětín.
A to může být pro polské pobřeží dobrá zpráva i varování. Češi totiž mají jednu nebezpečnou vlastnost: když někde objevíme poměr cena–výkon, dostupnost autem a dostatečně velkou porci jídla, umíme z exotického tipu během několika sezon udělat tradiční destinaci.
Verdikt: Chorvatsko jsme nevyměnili. Jen už k moři neumíme jezdit jediným směrem
Nejpřesnější závěr je méně dramatický než naše vojenská slovní zásoba, ale zajímavější. Češi Chorvatsko neopouštějí. Pořád tam tráví miliony nocí a je to jedna z našich hlavních dovolenkových zemí. Současně ale polské pobřeží přestalo být kuriozitou.
V roce 2022 bylo českých hostů na pobřeží 11,8 tisíce. V roce 2025 už 29,2 tisíce. Jsme druhou největší zahraniční skupinou, počet českých nocí překonal 112 tisíc a české statistiky ukazují prudký růst kratších cest do Polska obecně.
Takže pokud letos na promenádě ve Świnoujście zaslechnete „Pepíku, vem ručníky“, není to statistická anomálie. Je to možná zvuk nové české dovolenkové normality.
Chorvatsko dál drží Jadran. Poláci si ale mohou začít hlídat Balt. Češi totiž nepřijeli na průzkum. Podle čísel už jsme si našli cestu – a podle všeho se nám z ní nechce rychle domů.
Metodika a co přesně naše čísla znamenají
Polsko: GUS, červenec–srpen, pobřežní turistická ubytovací zařízení s alespoň 10 lůžky. Čísla 2026 za celé letošní léto zatím nejsou kompletní, proto používáme poslední srovnatelný celek 2025 a historické roky 2024/2022. Česko: ČSÚ, výběrové šetření cest obyvatel ve věku 15+, kde je Polsko výslovně publikováno u kratších zahraničních cest. Chorvatsko: HTZ/eVisitor, celoroční přenocování; údaj používáme jen jako kontext a neporovnáváme jej přímo s dvouměsíční polskou statistikou. Trasa: Rome2Rio, orientační silniční vzdálenost. Palivový výpočet je náš model při 7 l/100 km a 35 Kč/l, nikoli tvrzení o skutečných nákladech konkrétní cesty.
Zdroje a ověření
