Článek
Stačí si zkusit jednu obyčejnou matematiku. Vezmu byt o 35 metrech čtverečních - stejnou plochu, jaká podle ČSÚ v roce 2025 v Praze v průměru připadala na jednoho člověka - a nasadím na něj nejnovější nabídkové ceny nájmů. Při celorepublikovém průměru 343 Kč za metr je to 12 005 Kč měsíčně. V Brně 13 650 Kč. V Praze 16 170 Kč. A v nejdražší Praze 7 už 17 255 Kč.
Tohle ještě není celý účet za bydlení. Není v tom elektřina, voda, teplo, internet, služby domu ani případná kauce při stěhování. Je to pouze nájem vypočtený z nabídkové ceny za metr. Právě proto je zajímavé podívat se, co udělá už tato jediná položka s jedním příjmem.
Čtyři trhy, jedna výplata: Praha ukousne skoro dvě pětiny
ČSÚ uvádí za druhé čtvrtletí 2026 průměrnou hrubou mzdu 51 966 Kč. Když pro názornost počítám standardního zaměstnance se základní slevou na poplatníka, bez dětí a bez dalších daňových úlev, vychází orientační čistá mzda kolem 40 700 Kč. Jde o můj modelový výpočet podle sazeb platných v roce 2026, nikoli o univerzální výplatnici pro každého zaměstnance.
Model stejné peněženky: při čistém příjmu zhruba 40 700 Kč by samotný nájem 35m² bytu spolkl přibližně 29,5 % příjmu při ceně 343 Kč/m², 33,5 % v Brně, 39,7 % v Praze a 42,4 % v Praze 7.
Tento model není žebříčkem dostupnosti jednotlivých měst. Drží schválně stejný příjem a mění pouze cenu nájmu, aby bylo vidět, co s jednou peněženkou udělá lokalita. V realitě se mzdy mezi regiony liší - a Praha je nejvýraznější příklad.
Průměrná hrubá mzda v Praze totiž ve druhém čtvrtletí 2026 dosáhla 66 459 Kč, tedy o 27,9 % více než český průměr. Ve stejném orientačním mzdovém modelu jde zhruba o 51 300 Kč čistého. Pražský modelový nájem 16 170 Kč pak stále představuje asi 31,5 % čisté mzdy. Vyšší pražský plat tedy část rozdílu smaže, ale samostatné bydlení z něj levnou položku neudělá.
Průměrná mzda je pro tento test spíš optimistická než přísná
Tady je nutná brzda proti příliš jednoduchému titulku. Průměrná mzda není mzda „běžného člověka“. ČSÚ sám upozorňuje, že jde o průměrný údaj, který nevypovídá o výplatě konkrétního zaměstnance. Aktuální medián mezd navíc ČSÚ u výsledků za druhé čtvrtletí 2026 dočasně nezveřejnil kvůli změně datového zdroje.
Jinými slovy: použití průměrné mzdy není trik, který by problém uměle nafukoval. U části zaměstnanců bude poměr nájmu k čistému příjmu horší. A když už samotný modelový nájem v Praze vezme člověku s celostátním průměrným platem bezmála dvě pětiny čistého příjmu, zbývající rozpočet musí teprve zaplatit všechno ostatní.
Nejdražší položka samostatnosti se nejmenuje metr čtvereční. Je to druhý plátce, který chybí
Na samostatném bydlení je z ekonomického pohledu zvláštní jedna věc: člověk nepotřebuje dvakrát tolik koupelny, kuchyně nebo předsíně jen proto, že bydlí sám. Jenže celý byt platí z jednoho příjmu. Náklady se nedělí, i když část prostoru a vybavení by dva lidé sdíleli.
Pro ilustraci jsem proto udělal druhý, záměrně jednoduchý model. Jeden člověk bydlí na 35 m². Dva lidé společně na 50 m². Použiji stejnou průměrnou cenu za metr, takže nejde o tvrzení, jak velké byty si Češi skutečně pronajímají, ale čistě o ukázku úspory z dělení jednoho bytu mezi dva příjmy.
Pražský příklad: 35 m² pro jednoho = 16 170 Kč měsíčně. Padesát metrů pro dva = 23 100 Kč, tedy 11 550 Kč na osobu. Rozdíl je 4 620 Kč měsíčně neboli 55 440 Kč ročně na osobu - jen v tomto modelu nájemného.
V celorepublikovém modelu dělá stejná „single přirážka“ 3 430 Kč měsíčně, v Brně 3 900 Kč. Není to účet za osamělost a už vůbec ne argument, že má někdo žít ve vztahu kvůli nájmu. Je to prostý důsledek měřítka: jeden byt má jeden nájem, zatímco počet příjmů v domácnosti se může zdvojnásobit.
Česko má dvě reality bydlení. Průměr vlastníků a nájemníka ve městě vypadají úplně jinak
Když se vezmou všechny české domácnosti dohromady, může bydlení na první pohled působit méně dramaticky. Podle šetření Životní podmínky 2025 žilo 38,4 % domácností ve vlastním domě a 33,5 % v bytě v osobním vlastnictví. Nájemní bydlení využívala zhruba pětina domácností.
Jenže mladý nebo obecně samostatně žijící nájemník se často pohybuje v jiné části trhu. ČSÚ uvádí, že ve městech s alespoň 10 tisíci obyvateli žilo v roce 2025 v nájmu 33 % domácností. Domácnosti jednotlivců mladších 65 let se ve větších obcích navíc vyskytovaly výrazně častěji než v menších. V Praze tvořily jednočlenné domácnosti dokonce 43 % všech domácností.
A právě nájemní domácnosti jsou rozpočtově pod největším tlakem. ČSÚ uvádí, že na jaře 2025 vydávaly na bydlení skoro třetinu svých čistých příjmů. To už zahrnuje širší náklady na bydlení, nikoli jen holé nájemné. Můj model výše se tedy s oficiálním obrazem nepere; jen ho převádí na čerstvé nabídkové nájmy a jednu konkrétní výplatu.
Ani levnější metr neřeší všechno: samostatnost má pevné náklady
Častá rada zní: vezmi menší byt. To samozřejmě pomoci může. Jenže byt nelze zmenšovat donekonečna a část nákladů se nechová jako čisté násobení metrů. Každý samostatný byt potřebuje kuchyňský kout, koupelnu, připojení, základní vybavení a má vlastní platby za služby. Při stěhování se navíc může objevit kauce nebo jednorázové náklady na vybavení.
To je důvod, proč je samostatnost dražší, než napovídá samotné srovnání ceny za metr. Člověk si nekupuje jen plochu. Kupuje si možnost, že za dveřmi už další spolubydlící není - a ekonomika bytu za tuto možnost neumí automaticky nabídnout poloviční účet.
Counter-check: tržní nájem není konečný účet každého a existuje sociální pomoc
Je fér přiznat, co tenhle výpočet neumí. Deloitte Rent Index pracuje s cenovými nabídkami nájmů, ne s každou skutečně uzavřenou smlouvou. Model používá jednotnou plochu 35 m² a průměrnou cenu za metr, takže nezachycuje konkrétní stav bytu, ulici, velikostní prémii ani vyjednané nájemné. Nezapočítávám energie a služby, ale zároveň ani případné dávky, příspěvky od rodiny, bonusy, vedlejší příjem nebo sdílení nákladů.
Stát navíc nízkopříjmovým domácnostem může část nákladů kompenzovat. Od října 2025 funguje dávka státní sociální pomoci, jejíž složka na bydlení se mimo jiné posuzuje podle příjmů, majetkové situace, právního titulu k bydlení a poměru nákladů k rozhodnému příjmu domácnosti. Můj model ji záměrně neodečítá, protože cílem není spočítat nárok konkrétního člověka, ale cenu samostatného bydlení na trhu.
Co z toho tedy plyne: problém není jen „drahý nájem“
Nejzajímavější závěr není, že Praha je drahá. To ví každý, kdo někdy otevřel realitní portál. Podstatnější je mechanismus: samostatně žijící člověk skládá celý nájem proti jedinému příjmu. A protože bydlení obsahuje spoustu nákladů, které se při jednom člověku nepůlí, finanční výhoda sdílené domácnosti vzniká dřív, než začneme řešit luxus, restaurace nebo dovolené.
Česká data navíc ukazují, že nejde o okrajový životní styl. Jednočlenné domácnosti jsou ve městech běžné a v Praze tvoří největší jednotlivou skupinu. Současně jsou nájemníci tou částí populace, u které bydlení ukusuje největší díl příjmu. Když se tyto dva světy překryjí, vznikne přesně ten pocit, který zná spousta lidí při prvním stěhování od rodičů nebo od spolubydlících: výplata může na papíře vypadat slušně, ale jeden samostatný byt z ní udělá úplně jiný rozpočet.
Samostatnost tedy není drahá proto, že by jeden člověk potřeboval dvojnásobek bytu. Je drahá proto, že celý účet stojí proti jediné výplatě.
Metodika vlastního výpočtu
• Plocha modelového bytu: 35 m². Jde o standardizační parametr; ČSÚ uvádí, že v Praze v roce 2025 připadalo v průměru 35 m² obytné plochy na osobu. Není to tvrzení, že typický pronajímaný byt jednotlivce má právě tuto velikost.
• Nájemné: Deloitte Rent Index Q2 2026. Jde o průměrné nabídkové ceny za m² z kvartálně sbíraných dat. Model počítá jen nájemní složku podle ceny za metr.
• Mzda: průměrná hrubá mzda ČR 51 966 Kč ve 2. čtvrtletí 2026; pro pražský counter-check 66 459 Kč.
• Čistá mzda: orientační autorský výpočet pro standardního zaměstnance se základní slevou na poplatníka, bez dětí a dalších slev. Použity sazby zaměstnance 7,1 % sociálního pojištění, 4,5 % zdravotního pojištění a 15% daň se základní měsíční slevou 2 570 Kč.
• Model sdílení: jeden člověk 35 m² versus dva lidé 50 m², se stejnou průměrnou cenou za m². Slouží pouze k izolaci efektu dělení jednoho nájmu mezi dva příjmy; nezohledňuje, že cena za m² se může lišit podle velikosti či typu bytu.
Zdroje
