Článek
Sklenice vody z kohoutku je jeden z nejmenších účtů, které může restaurace vůbec zaplatit. Zároveň patří k věcem, u nichž se host a podnik dokážou pohádat překvapivě rychle. Host vidí vodu, kterou doma pustí z baterie. Restauratér vidí obsluhu, sklo, myčku, nájem, mzdy a nápojovou marži, z níž se část provozu platí.
Proto jsem spor zkusil odlepit od pocitů. Vzal jsem aktuální pražskou cenu vodného a stočného, přepočítali ji na půllitr a prošli česká spotřebitelská pravidla i evropské předpisy, které se kolem kohoutkové vody často zjednodušují do věty „od roku 2027 musí být zdarma“.
Výsledek je méně černobílý. Samotná voda skutečně stojí téměř nic. Zdarma ji ale dnes host v české restauraci obecně nemůže považovat za automatický právní nárok. A ani nové unijní předpisy nejsou jednoduchým příkazem, aby každá restaurace od roku 2027 nalévala všem bez placení.
Půllitr: necelých osm haléřů. Čtyři hosté: zhruba 31 haléřů
Pražské vodovody a kanalizace uvádějí pro rok 2026 souhrnnou cenu vodného a stočného 157,21 Kč za metr krychlový, tedy za 1 000 litrů. Jeden litr tak při prostém přepočtu vychází přibližně na 15,7 haléře a půllitr na 7,9 haléře.
Když ke stolu přijdou čtyři lidé a každý vypije půl litru, jsou to dva litry vody. Přímý náklad na vodné a stočné je přibližně 31 haléřů. Dokonce deset litrů vody odpovídá jen asi 1,57 Kč.
Tohle číslo je důležité, ale nesmí se vydávat za celý náklad restaurace. Nezapočítává chlazení, led, citron, karafu, sklenice, mytí, práci číšníka ani samotné místo v podniku. Ukazuje jen jednu věc: argument, že kohoutková voda je drahá jako surovina, neobstojí. Spor se vede o cenu služby kolem ní.
Argument hosta: k jídlu by základní voda měla být součást pohostinnosti
Z pohledu hosta je nejsilnější argument jednoduchý. Člověk si objedná jídlo, zaplatí za něj plnou cenu a žádá základní pitnou vodu, jejíž přímá spotřeba se počítá v haléřích. U tak malé částky působí bezplatná karafa spíš jako standard péče o hosta než jako ekonomický zásah do podniku.
Má to i praktický rozměr. Voda není luxusní doplněk a ne každý chce k obědu limonádu, alkohol nebo balenou minerálku. U dětí, řidičů nebo v horkém dni je dostupná pitná voda ještě přirozenější požadavek.
Evropské předpisy navíc dlouhodobě tlačí na omezení obalů a podporu kohoutkové vody. Směrnice o pitné vodě výslovně počítá s tím, že členské státy mohou podporovat poskytování vody v restauracích zdarma nebo za nízký servisní poplatek.
Argument restaurace: host neplatí jen vodu, ale celý servis
Restauratér má ale legitimní protiargument. Cena jídla a nápoje není součet cen surovin. Host neplatí jen maso, mouku nebo vodu, ale také mzdy, energie, nájem, účetní systém, úklid, mytí nádobí, rozbité sklo a čas obsluhy.
Nápoje navíc bývají částí nabídky, na níž gastronomie vytváří důležitou marži. Pokud by podnik musel každému stolu bez omezení poskytovat nápoj zdarma, může se část nákladu jednoduše přelít jinam – do vyšších cen jídel, servisního poplatku nebo menších porcí.
Právě proto není fér tvrdit, že půllitr vody „restauraci stojí osm haléřů“. Osm haléřů je pouze vodné a stočné. Reálná obsluha sklenice stojí více, jen ji bez interních účetních dat konkrétního podniku nelze poctivě vyčíslit.
Co dnes říkají česká pravidla
V českých předpisech a oficiálních spotřebitelských informacích, které jsme pro tento text prošli, jsme nenašli obecné pravidlo, podle něhož by restaurace musela každému hostovi podat kohoutkovou vodu zdarma. Pokud ji podnik nabízí jako placenou položku nebo službu, klíčové je, aby se zákazník mohl s cenou seznámit předem.
Česká obchodní inspekce připomíná, že podnikatel má spotřebitele informovat o ceně zboží či služby před uzavřením smlouvy; běžným způsobem je ceník nebo jídelní a nápojový lístek. Jinými slovy: účtovat za kohoutkovou vodu není samo o sobě problém. Problém by byl poplatek, o němž se host dozví až na účtu.
Samotná voda používaná v potravinářském provozu samozřejmě podléhá hygienickým pravidlům. U vody z rozvodné sítě se požadavky na jakost posuzují mimo jiné v místě, kde vytéká z kohoutku určeného k lidské spotřebě.
A co údajné „EU nařídila vodu zdarma od roku 2027“?
Tahle internetová zkratka je příliš silná. Nařízení EU 2025/40 o obalech skutečně obsahuje ustanovení o kohoutkové vodě, ale v článku 43 odst. 6 ukládá členským státům, aby restaurace, jídelny, bary, kavárny a catering motivovaly k podávání kohoutkové vody zdarma nebo za nízký servisní poplatek v opakovaně použitelném či doplňovatelném formátu.
To není totéž jako přímé pravidlo „každá restaurace musí od 1. ledna 2027 nalít vodu zdarma“. Datum 12. února 2027 se v tomtéž nařízení objevuje například u povinnosti v sektoru takeaway umožnit zákazníkovi přinést si vlastní nádobu. Kohoutková voda je ale v jiném ustanovení formulována jako povinnost členských států vytvářet pobídky.
Navíc už dřívější směrnice EU 2020/2184 pracuje s podporou bezplatné vody nebo nízkého servisního poplatku v restauracích. Směr je tedy zřetelný: voda z kohoutku má být dostupnější. Konkrétní provedení však není totéž co univerzální bezplatný nápoj pro každého hosta.
Náš verdikt: k jídlu zdarma dává smysl, zákonný bič bych z toho nedělal
Když si host objedná normální jídlo, bezplatná sklenice nebo karafa obyčejné kohoutkové vody nám připadá jako rozumný standard pohostinnosti. Přímý náklad vody je směšně malý a takové gesto může mít pro vztah se zákazníkem větší hodnotu než několik korun, které by podnik získal účtováním.
Současně ale nedává smysl předstírat, že servis je bez nákladů. Restaurace má právo nastavit si obchodní model a za karafu vody chtít nízký, předem jasně uvedený servisní poplatek. Povinné „všechno zdarma“ by bylo zbytečně hrubé řešení problému, který se dá řešit kulturou služby a transparentní cenou.
Nejlepší kompromis je proto podle nás jednoduchý: k objednanému jídlu nabídnout obyčejnou kohoutkovou vodu zdarma nebo za opravdu nízký servisní poplatek a cenu říct předem. Host pak ví, na čem je, a restaurace nemusí tvrdit, že osmihaléřová surovina je bezcenná ani že celý servis kolem ní nic nestojí.
Výpočet v kostce
• Praha 2026: vodné + stočné 157,21 Kč za 1 000 litrů.
• 1 litr: přibližně 0,157 Kč.
• 0,5 litru: přibližně 0,079 Kč, tedy 7,9 haléře.
• Čtyři půllitry u jednoho stolu: přibližně 0,31 Kč.
• Jde pouze o vodné a stočné, nikoli o úplný náklad restaurace.
Zdroje a ověření
