Článek
Na větě „vždyť teď zapršelo“ je něco odzbrojujícím způsobem českého. Celé týdny řešíme vyschlé řeky, půdu a podzemní vodu, pak přijde pár deštivých dnů a první pokušení zní: tak vidíte, problém vyřešen.
Podle příspěvku Seznam Zpráv se právě tímto směrem znovu vydal ministr zahraničí Petr Macinka. Ironie sama o sobě mi nevadí. Politik může provokovat, může si dělat legraci z přepjatých formulací a jeho voliči mají plné právo oceňovat, že nemluví úřednickým jazykem. Problém začíná ve chvíli, kdy se dobrý bonmot začne tvářit jako popis reality.
Ano, zapršelo. A přesně tady začíná zajímavá část
Macinkova zkratka má jedno faktické jádro: poslední déšť situaci opravdu zlepšil. Systém HAMR provozovaný ČHMÚ uvádí, že v týdnu od 12. do 18. srpna spadlo v průměru 18 milimetrů srážek, tedy 106 procent dlouhodobého normálu pro daný týden. Meteorologické sucho se díky tomu na většině území zmírnilo.
Kdyby glosa skončila tady, byla by stejně zkratkovitá jako věta, kterou kritizuje. Déšť totiž není k suchu totéž co vypínač ke světlu. ČHMÚ sleduje několik vrstev problému a každá reaguje jinou rychlostí.
Udělali jsme jednoduchý test: co po dešti skutečně zmizelo a co ne
• Srážky: za týden spadlo v průměru 18 mm, tedy 106 % normálu. To je jednoznačně dobrá zpráva.
• Meteorologické sucho: na většině území se po dešti snížilo.
• Půdní sucho: i po deštích bylo podle HAMR ohroženo zhruba 42 % území Česka.
• Řeky: průtoky zůstávaly převážně podprůměrné až výrazně podprůměrné.
• Podzemní voda: stav se zlepšoval jen velmi mírně; hladiny zůstávaly převážně mírně až silně podnormální a místy mimořádně podnormální.
To je podle mě celý spor v pěti řádcích. Věta „teď zapršelo“ není nepravdivá. Jen odpovídá na mnohem menší otázku, než jakou se snaží uzavřít.
Jeden déšť není důkaz proti suchu. Stejně jako jeden rekord není důkaz všeho
Je fér být konzistentní i opačným směrem. Stejně jako jeden vydatný týden srážek nevyvrací dlouhodobější deficit vody, ani jeden extrémně horký den sám o sobě nedokazuje celou klimatickou změnu. Klima ani sucho se neposuzují podle jedné fotografie z okna.
Česko přitom letos dostalo několik velmi výrazných signálů. ČHMÚ v červnu potvrdil nový absolutní teplotní rekord 41,9 °C v Doksanech. V květnu byly hladiny mělkých podzemních vod mimořádně podnormální a šlo o druhý nejsušší květen od roku 1981 z pohledu mělkých vrtů. Vydatnost pramenů byla dokonce nejnižší pro květen od roku 1981.
Ani tato čísla bych nepoužíval jako internetový klacek ve stylu „tak vidíte, máme pravdu“. Smysl mají až v souvislostech. A právě souvislosti jsou to, co krátká politická hláška nejrychleji odhodí.
Macinka už stejnou disciplínu zkoušel v červnu
Není to první podobná poznámka. Ve Sněmovně 26. června Macinka při debatě o vlně veder ironicky shrnul klimatickou krizi slovy, že v létě je horko, v zimě zima a v noci tma. Stenografický záznam Poslanecké sněmovny jeho vystoupení zachycuje přímo.
Jako politický styl to funguje výborně: složitý problém stlačí do věty, která se dobře sdílí. Jenže právě u vody je ten trik až příliš viditelný. Krajina nemá účet na sociální síti a nepřestane být suchá proto, že pointa vyšla na tři řádky.
Stát se přitom podle vlastních dokumentů chová, jako by sucho problém bylo
Ještě zajímavější je srovnání rétoriky s tím, co dělá stát. Ministerstvo zemědělství letos kvůli přetrvávajícímu suchu rozšiřovalo možnosti pro zemědělské podniky zasažené nedostatkem srážek. Na konci července zároveň oznámilo dalších 400 milionů korun na vodárenskou infrastrukturu kvůli dlouhodobému suchu a nedostatku vody v některých regionech.
To není důkaz, že každé klimatické opatření je správné nebo že o jeho ceně nesmíme diskutovat. Naopak. Právě miliardové výdaje si zaslouží tvrdou debatu o tom, co funguje a co je vyhazování peněz. Ale taková debata začíná u dat, ne u toho, jestli v úterý pršelo.
Glosa má jednoduchý verdikt: jako vtípek dobré, jako argument slabé
Macinkovi se dá přiznat jedna věc: opravdu zapršelo a situace se v části ukazatelů zlepšila. Kdo by to ignoroval jen proto, že se mu ministr politicky nelíbí, dělal by přesně stejnou chybu.
Jenže aktuální data zároveň říkají, že po dešti zůstává půdním suchem ohroženo kolem 42 procent republiky, řeky mají často podprůměrné průtoky a podzemní vody se z dlouhého deficitu nevzpamatovaly během jednoho týdne. Déšť tedy nebyl pointou za příběhem. Byl jednou dobrou kapitolou uprostřed něj.
A přesně proto bych od ministra čekal něco náročnějšího než „tak co“. Ne paniku. Ne klimatické kázání. Jen uznání, že česká krajina neumí číst politické statusy a jeden liják je pořád jen jeden liják.
Zdroje a ověření
