Článek
Telefon namířený na můj obličej poznám. U člověka s chytrými brýlemi si nejdřív budu muset přečíst technickou specifikaci. Na společný oběd tak dorazím připravený: budu vědět, co znamená kontrolka vlevo, k čemu slouží tlačítko vpravo a jestli si smím utřít omáčku z brady, aniž bych obohatil něčí tvorbu.
Evropský sbor pro ochranu osobních údajů přijal 13. října stanovisko k chytrým brýlím. Upozorňuje mimo jiné na jejich podobnost s obyčejnými obroučkami a na to, že současné signalizování nemusí lidem dostatečně vysvětlit, co se s jejich údaji děje. Mezi možnostmi nápravy zmiňuje také výraznější světelné či zvukové upozornění. Tak daleko jsme se dostali. Vynalezli jsme kameru, které si okolí nemusí všimnout, a teď hledáme způsob, jak si jí má všimnout.
Meta má na svých brýlích bílou kontrolku. Podle firmy upozorňuje na pořizování fotografií a videí do galerie; při zjištěném zakrytí nebo poškození signalizace má ochrana kameru vypnout. To je rozumné opatření. Jen by mě zajímalo, kdo nám ostatním rozdá návody. Brýle si nekupuji, do aplikace se nepřihlašuji, krabičku s instrukcemi doma nemám. Přesto mám při běžném rozhovoru sledovat stav cizí elektroniky.
Předpokládám, že časem vznikne kurz. V první lekci se naučíme odlišit záznam videa od odlesku okna. V závěrečném testu bude společenská situace: člověk u vedlejšího stolu na vás zírá a něco mu bliká. Máte mu popřát dobrou chuť, nebo požádat o výmaz?
Nejhezčí je ovšem uklidnění, které Meta nabízí majiteli: fotky a videa vidíte pouze vy, dokud se je nerozhodnete sdílet. Člověku zachycenému na snímku by se při čtení té věty mohlo ulevit. Na okamžik. Pak mu dojde, že tím „vy“ je někdo úplně jiný. Jeho obličej je v bezpečí u pána, jehož příjmení nezná.
Z reportáží si nosím spoustu fotografií. Možnost rychle zachytit dění bez lovení telefonu z kapsy chápu až moc dobře. Jenže právě to lovení má jednu přehlíženou výhodu. Okolí vidí, že se chystám fotografovat. Někdo uhne, někdo se zeptá. Ta drobná prodleva dává druhému člověku šanci vstoupit do mého skvělého tvůrčího záměru se svým dost obyčejným přáním být u oběda sám sebou.
S kamerou v obroučkách se rozpaky stěhují na druhou stranu stolu. Budu se muset zeptat, jestli mě dotyčný náhodou nenatáčí. On se možná urazí, že ho podezírám. Oběd jsem tím pokazil já. Přístroj, který tuhle malou nepříjemnost zařídil, bude dál vypadat skvěle.
Užitečnost podobných brýlí přitom sahá dál než k výrobě videí z cizích rozpaků. Překlad nebo pomoc člověku se zrakovým postižením mají zřejmý smysl; i evropské stanovisko takové využití uvádí. O to protivnější je představa, že si kvůli nadšenému lovci obsahu začneme podezíravě prohlížet každého s trochu silnějšími obroučkami. Podezření bohužel nemá rozlišení podle účelu nákupu.
Sama Meta ostatně radí požádat lidi kolem o svolení, než je člověk začne fotografovat či natáčet. U špičkové elektroniky tak zůstává nejdůležitější příslušenství stejné: ústa. Stačí je použít dřív než kameru. Tahle funkce funguje i bez aktualizace.
Čekám ale, že dřív dostaneme ještě lepší rozlišení. Výrobci budou předvádět, kolik detailů přibylo na cizí tváři, a my se budeme učit nové blikání. Reklamace by byla obtížná. Výrobek patří někomu jinému a důvodem naší nespokojenosti je, že funguje.
Až tedy host jednou uprostřed návštěvy řekne, že se mu vybily brýle, zkusím ho zdržet.
Dáš si ještě kafe?
Zdroje
