Článek
České školství má před sebou spor, na který má skoro každý rodič, učitel i žák vlastní názor. Vláda v červenci podpořila návrh, podle kterého by se od září 2027 mělo používání mobilních telefonů na základních školách výrazně omezit i během přestávek. Aktuální debata přitom není tak jednoduchá jako souboj „telefon ano“ versus „telefon ne“.
Podle nás je rozumné požadovat, aby během hodiny telefon nekradl pozornost. Plošný zákaz i mimo výuku ale začíná řešit jedním pravidlem školy, které mají rozdílný věk žáků, režim, prostředí i zkušenosti. A právě tady se z jednoduchého pravidla stává mnohem složitější společenská otázka.
Argument pro zákaz je silný: škola není čekárna na další notifikaci
Telefon na lavici dokáže rozbít pozornost během několika sekund. Stačí vibrace, zpráva nebo zvyk každou chvíli kontrolovat displej. Škola má zároveň povinnost vytvořit prostředí, ve kterém se dá učit a ve kterém jeden žák neruší ostatní.
Ministerstvo školství letos v únoru vydalo metodiku, která školám pomáhá nastavovat pravidla pro mobily a další elektroniku. Dokument výslovně počítá s tím, že pravidla mají podporovat soustředěné a bezpečné prostředí, ale současně mají umožnit smysluplné vzdělávací využití technologií.
Argument zastánců přísnější regulace tedy není absurdní. Pokud škola nechá telefony během vyučování bez jasných pravidel, může si sama vyrábět problém, který pak učitelé řeší hodinu po hodině.
Jenže školy už dnes zákaz nebo omezení zavést mohou
Tady se podle nás debata láme. Současný školský zákon už umožňuje školnímu řádu používání mobilních telefonů a dalších elektronických zařízení omezit nebo zakázat. Výjimkou je jejich nezbytné použití ze zdravotních důvodů.
V červnové interpelaci ve Sněmovně navíc zaznělo s odkazem na ministerské šetření mezi zhruba 5 440 školami, že pravidla pro používání mobilů má ve školním řádu 93 procent škol. Samotné číslo není argumentem, že jsou všechna pravidla kvalitní. Ukazuje ale, že školy problém z velké části už řeší.
Proto je fér ptát se, jestli stát potřebuje přidat další plošnou vrstvu zákazu, nebo zda má spíš pomoci školám tam, kde jejich pravidla nefungují.
Přestávka není vyučovací hodina
Ve výuce je situace podle nás poměrně jasná: pokud telefon není součástí úkolu, nemá být centrem pozornosti. Přestávka je ale jiná část školního dne. Dítě si odpočine, může komunikovat s rodinou, řešit cestu domů nebo jednoduše na chvíli vypnout.
To samozřejmě neznamená, že přestávka musí být deset minut TikToku. Škola může mít velmi dobré důvody telefony i tehdy omezit. Rozdíl je v tom, zda takové pravidlo vznikne podle konkrétního prostředí školy, nebo bude automaticky platit stejně pro malou venkovskou školu i velkou městskou základku.
Proti plošnému zákazu stojí dětský ombudsman
Dětský ombudsman Martin Beneš v červenci upozornil, že digitální technologie jsou běžnou součástí života a že samotný zákaz děti nenaučí bezpečnému používání. Prosazuje proto větší důraz na digitální gramotnost a možnost škol nastavit si pravidla podle vlastních potřeb.
Jeho výhrada je podle nás důležitá i z praktického důvodu. Dospělý člověk také nežije ve světě bez telefonu. Škola proto nemá pouze vytvářet sterilní prostor bez technologií, ale učit děti, kdy je vhodné telefon odložit, kdy je užitečný a kdy začíná ovládat on je.
Zastánci zákazu naopak sázejí na princip předběžné opatrnosti
Národní ústav duševního zdraví doporučení k přísnější regulaci skutečně poskytl. Ve zveřejněných podkladech se objevuje argument, že problémové používání mobilních zařízení může souviset s horší psychickou pohodou a že systémové omezení může snížit trvalé rozptylování pozornosti a podpořit přímý kontakt mezi dětmi.
Tohle není argument, který bychom shazovali. U dětských návyků je prevence důležitá a škola je jedno z mála prostředí, kde lze společně nastavit pravidla pro celý kolektiv. Spor je spíš v tom, jak tvrdý nástroj k tomu stát potřebuje.
Náš verdikt: pevná pravidla ano, jeden zákaz pro všechny ne
Podle nás by české školy měly mít velmi jednoduchý výchozí princip: během výuky je mobil vypnutý nebo uložený, pokud ho učitel výslovně nepotřebuje. U mladších dětí může být režim přísnější. U přestávek, starších žáků a specifických situací ale dává větší smysl ponechat prostor školnímu řádu.
Plošný zákaz se dobře vysvětluje jednou větou. Realita školy se ale do jedné věty nevejde. Pokud už dnes zákon dovoluje školám telefony regulovat a ministerstvo k tomu vydalo metodiku, stát by měl nejdřív ukázat, kde přesně současný systém selhává a proč tento problém nedokáže řešit kvalitnější metodická podpora a odpovědnost ředitelů.
Mobily tedy ve škole potřebují hranice. Z toho ale ještě automaticky neplyne, že nejlepší hranicí je stejný zákonný zákaz od první chodby až po poslední přestávku.
Zdroje a ověření
• MŠMT / edu.gov.cz – Metodika k pravidlům používání mobilních telefonů ve školách (26. 2. 2026) – Oficiální metodika a popis právního rámce.
• Školský zákon – úplné znění MŠMT – § 30 umožňuje školnímu řádu používání mobilů omezit nebo zakázat; zdravotní důvody jsou výjimkou.
• Dětský ombudsman – stanovisko proti plošnému zákazu (13. 7. 2026) – Argumenty pro digitální gramotnost a rozhodování škol.
• NÚDZ – zveřejněné informace k doporučení zákazu mobilů – Oficiální rozcestník informací poskytnutých podle zákona o svobodném přístupu k informacím.
• Poslanecká sněmovna – interpelace 25. 6. 2026 – Ve Sněmovně zazněl s odkazem na šetření ministerstva údaj o 93 % škol s pravidly pro mobily ve školním řádu.
• iROZHLAS – aktuální stav návrhu a odborné debaty (17. 8. 2026) – Aktuální stav legislativní debaty k datu přípravy článku.
