Článek
Po druhém přípravném zápase Sparty s Vítkovicemi jsem měl plán, který se zdál téměř neprůstřelný: vyjít ze Sportovní haly, dojít na novou železniční zastávku Praha-Výstaviště a odjet. Žádná expedice. Žádný horský přechod. Prostě pár minut pěšky v Praze 7.
O několik minut později jsem si nebyl jistý ani tím, zda stále plním původní úkol. Výstaviště je teď zvláštní směsí hotového areálu, čerstvě opravených míst, plotů, technického zázemí a staveb, které jsou už skoro u cíle, ale zatím ještě umějí člověku připomenout, že slovo „skoro“ je v dopravě velmi pružná jednotka.
Nejvtipnější na celé příhodě je, že jsem původně chtěl po hokeji vypnout. Místo toho jsem dostal neplánovaný bonusový program: městský orientační běh bez mapy, startovního čísla a jakékoli jistoty, že další roh povede směrem, kterým potřebuji.
Na mapě pět minut. V reálu může přijít vedlejší mise
Výstaviště samo propaguje novou zastávku Praha-Výstaviště jako velmi blízkou areálu; u aktuálních praktických informací uvádí zhruba tři až pět minut chůze. To je přesně ten typ informace, který člověku po zápase dodá sebevědomí. „To nemůžu pokazit,“ řeknete si. Praha má podobné věty evidentně ráda jako výzvu.
Moje chyba nebyla v tom, že by zastávka byla někde absurdně daleko. Nebyla. Problém je, že intuitivní přímka na mapě a intuitivní cesta přes areál nejsou vždy totéž, zvlášť když se kolem stále dokončují stavební práce a některé prostory mají vlastní dočasnou logiku.
V jednu chvíli jsem proto už nešel „na vlak“. Šel jsem prostě tam, kde cesta vypadala nejvíc jako cesta. To je mimochodem přesně okamžik, kdy člověk pozná, že navigační strategie selhala.
Pak jsem si dohledal stav prací. A najednou mi bylo trochu lépe
Po návratu jsem hledal, co se v areálu vlastně ještě děje. Odpověď je: docela dost. Výstaviště pro rok 2026 uvádí dokončování veřejného osvětlení, pavilonu J, parkovacích ploch a technické infrastruktury pro Průmyslový palác. U něj po předání stavby pokračují finalizace a kolaudační proces před návratem veřejnosti na podzim.
Vedle toho letos pokračovalo dokončování parkovacích ploch; rekonstrukcí prošlo také P3 u bazénu. Výstaviště už dříve samo popisovalo, že rozsáhlé úpravy parkování a postupné uzavírky komunikací dokázaly zkomplikovat pohyb areálem velmi praktickým způsobem.
A tady přichází moje oblíbená část. V oficiální tiskové zprávě Výstaviště se píše o některých týdnech tak komplikovaných, že podle vedení areálu „často nebylo zřejmé, kudy v daný den bude otevřena cesta k paláci“. Týkalo se to popisu předchozí fáze staveb v roce 2025, nikoli přímo mého večera. Ale jako člověku, který právě prohrál souboj s několika cestami, mi ta věta poskytla nečekanou psychologickou podporu.
Takže ne, nejsem úplně neschopný. Jen jsem navštívil areál v přechodném stavu
Je lákavé všechno shodit na „rozkopanou Prahu“. To by ale nebylo fér. Výstaviště prošlo v posledních letech obrovskou proměnou a právě rok 2026 má být momentem, kdy se stavební režim výrazně utlumí. Průmyslový palác se po dlouhé rekonstrukci vrací, nová železniční zastávka už funguje a řada částí areálu je ve výrazně lepším stavu než dřív.
Jenže návštěvník nezažívá investiční plán, harmonogram ani tiskovou zprávu. Zažívá konkrétní večer. A v mém konkrétním večeru byl největším kulturním programem po hokeji moment, kdy jsem si přestal být jistý, zda jdu k vlaku, ke Stromovce, k nějakému technickému vjezdu, nebo se nenápadně stávám zaměstnancem areálu.
To je na velkých rekonstrukcích zajímavé: jejich největší absurdity často nevznikají z miliardových částek, ale z úplně malých situací. Člověk nepotřebuje vědět, kolik stojí trafostanice. Potřebuje vědět, jestli má jít vlevo, nebo vpravo.
Urbanistický escape room zdarma k lístku na hokej
Kdybych byl marketér, možná bych ten večer ani nenazval blouděním. Nabídl bych ho jako nový zážitkový formát: „Výstaviště After Dark – najděte železniční zastávku dřív, než vám ujede spoj.“ Každý účastník dostane jeden orientační bod, několik plotů a pocit, že už to určitě musí být za rohem.
Prémiová varianta by obsahovala i člověka jdoucího opačným směrem, kterého automaticky považujete za místního a následujete ho. Po třech minutách zjistíte, že je z Brna a jen hledá parkoviště.
Samozřejmě přeháním. A právě proto je to glosa, ne stížnost na magistrát. Po několika letech staveb se Výstaviště dostává do fáze, kdy by podobných situací mělo ubývat. Ale přechod mezi „stavíme“ a „máme hotovo“ je přesně období, kdy už všechno vypadá téměř normálně – dokud se nepokusíte projít tou jedinou cestou, kterou zrovna potřebujete.
Můj praktický objev večera: nevěřte přímce, věřte značkám
Kdybych měl z celé anabáze vytáhnout jednu užitečnou radu, je překvapivě nudná: při velké akci a současných stavebních úpravách se neřiďte jen pocitem, že zastávka „musí být támhle“. Sledujte aktuální značení a otevřené koridory, případně si trasu k výstupu ověřte ještě předtím, než se vydáte za davem nebo za první cestou, která vypadá logicky.
Zároveň bych z jedné vlastní chyby nedělal důkaz, že je areál špatně značený. Neměřil jsem trasu, neprováděl audit navigace a zpětně nedokážu určit, který konkrétní stavební prvek mě poslal špatným směrem. Jisté je jen to, že jsem se z jednoduché cesty dokázal vlastními silami proměnit v terénní reportáž.
Verdikt: Sparta vyhrála 3:0. Já s Výstavištěm remizoval
Hokejový večer skončil pro Spartu čistým vítězstvím. Moje následná disciplína už tak přesvědčivá nebyla. Na vlak jsem se nakonec dostal, Výstaviště mě nespolklo a nikdo nemusel vyhlašovat pátrání po člověku, který se naposledy vydal „jen pár minut pěšky“ na nádraží.
Až se všechny práce dokončí, bude tahle příhoda pravděpodobně působit jako krátká historka z období proměny areálu. Do té doby má Praha 7 vedle hokeje, koncertů a výstav ještě jednu neoficiální atrakci: možnost zjistit, jak moc věříte vlastnímu orientačnímu smyslu.
Já už odpověď znám. Méně, než jsem si myslel.
Co se na Výstavišti v roce 2026 skutečně dokončuje
• Finalizace a kolaudace Průmyslového paláce před návratem veřejnosti na podzim 2026.
• Dokončení další etapy veřejného osvětlení a prací v pavilonu J.
• Technické přípojky a trafostanice související s budoucím provozem Průmyslového paláce.
• Úpravy parkovacích ploch; rekonstrukce se týkala také parkoviště P3 u bazénu.
• Další úpravy okolních ploch a dopravního řešení areálu.
Zdroje
