Článek
Když se 20. září 1911 obří Olympic srazil u britského pobřeží s válečným křižníkem HMS Hawke, byla na palubě mladá stevardka Violet Jessop. Loď se nepotopila a nikdo při nehodě nezahynul, ale Olympic byl vážně poškozen.
O 208 dní později byla stejná žena na palubě Titanicu. Tentokrát už sesterská loď po srážce s ledovcem klesla ke dnu a Jessop unikla v záchranném člunu číslo 16.
A o dalších 1 681 dní později sloužila za první světové války na nemocniční lodi Britannic. Ta 21. listopadu 1916 najela v Egejském moři na minu a potopila se za pouhých 55 minut.
Mezi první nehodou Olympicu a ztrátou Britannicu uplynulo 1 889 dní. Během pěti let a dvou měsíců tak Violet Jessop zažila vážnou nehodu každé ze tří lodí třídy Olympic. Přitom je důležité hned opravit jednu často opakovanou legendu: nepřežila tři potopení. Olympic se v roce 1911 nepotopil. Přežila jednu velkou srážku a dvě potopení.
Z argentinské pampy na severní Atlantik
Violet Constance Jessop se narodila 1. října 1887 v Argentině do rodiny irských přistěhovalců. Po smrti otce se rodina vrátila do Británie a její matka začala pracovat jako lodní stevardka. Když se zdravotní stav matky zhoršil, Violet školu opustila a vydala se na moře také.
Podle záznamů shrnutých Encyclopedia Titanica začínala u Royal Mail Line a později přešla k White Star Line. Právě tam se její pracovní život protnul se všemi třemi obřími sesterskými loděmi Olympic, Titanic a Britannic.
Na Titanicu jí bylo 24 let. Titanic Belfast připomíná, že mezi téměř devíti sty členy posádky bylo jen 23 žen. Jessop tedy nebyla slavná pasažérka první třídy, ale pracující členka posádky v době, kdy ženy tvořily na podobných lodích jen malou část zaměstnanců.
Olympic: první varování přišlo sedm měsíců před Titanicem
Olympic byl první z trojice obřích sesterských lodí. Do služby vstoupil v roce 1911 a už 20. září téhož roku se u ostrova Wight srazil s britským křižníkem HMS Hawke.
Kolize byla vážná, ale Olympic zůstal na hladině a dokázal se vrátit do přístavu. Titanic Belfast uvádí, že opravy trvaly přibližně šest týdnů a představovaly pro White Star Line značnou finanční ztrátu.
Pro Jessop to byla první z trojice událostí, které později vytvořily její téměř neuvěřitelnou pověst. Z dnešního pohledu působí bizarně hlavně časová blízkost: od srážky Olympicu do potopení Titanicu uplynulo jen 208 dní.
Titanic: z pracovní směny do člunu číslo 16
Na Titanic nastoupila v Southamptonu 10. dubna 1912 jako stevardka. Čtyři dny poté, 14. dubna ve 23:40, loď narazila do ledovce. Titanic Belfast uvádí, že se potopila přibližně o dvě hodiny a čtyřicet minut později, 15. dubna ve 2:20 ráno.
Jessop se dostala do záchranného člunu číslo 16. Její přítomnost v něm dokládají seznamy přeživších a posádky. Carpathia pak přeživší vyzvedla a 18. dubna je dopravila do New Yorku.
Právě s touto nocí se pojí jedna z nejslavnějších historek jejího života. Ve svých pozdějších memoárech Jessop popsala, že jí při spouštění člunu někdo z posádky předal malé dítě, o které se měla postarat. Po záchraně na Carpathii si ho podle jejího vyprávění vzala neznámá žena, která měla být jeho matkou.
Tento detail je silný, ale je fér ho označit jako pozdější osobní svědectví, nikoli jako snadno ověřitelný údaj z lodního seznamu. Jisté je něco jiného: Jessop byla vedena jako přeživší členka posádky v člunu číslo 16.
Britannic měl být bezpečnější než Titanic. Mina rozhodla za 55 minut
Po katastrofě Titanicu prošla nejmladší sesterská loď Britannic řadou konstrukčních úprav. Za první světové války ale místo transatlantických cest sloužila jako nemocniční loď HMHS Britannic.
Dne 21. listopadu 1916 v 8:12 zasáhla loď v Egejském moři mina. Titanic Belfast uvádí, že se Britannic potopil během 55 minut. Zahynulo 30 lidí a 1 035 přežilo.
Jessop byla mezi přeživšími. Podle svého pozdějšího vyprávění musela při chaosu kolem záchranných člunů skočit do vody, byla stažena pod loď a utrpěla úder do hlavy. Až po letech jí měl lékař při vyšetření bolestí hlavy sdělit, že v minulosti prodělala zlomeninu lebky.
Stejně jako u historky s dítětem z Titanicu je dobré oddělit pevná fakta od memoárového detailu. Doložené je, že Britannic se potopil, Jessop byla na palubě a přežila. Přesný průběh jejího skoku do vody známe hlavně z jejího pozdějšího svědectví.
1 889 dní: tři sesterské lodě, tři katastrofy
Prošel jsem časovou osu všech tří událostí a přepočítal jejich odstup. Výsledek je možná ještě působivější než obecná věta, že Jessop ‚přežila Titanic i Britannic‘.
• 20. září 1911 – Olympic se srazil s HMS Hawke.
• 15. dubna 1912 – Titanic se potopil. Od nehody Olympicu uplynulo 208 dní.
• 21. listopadu 1916 – Britannic se potopil. Od Titanicu uplynulo 1 681 dní.
• Od první nehody Olympicu do potopení Britannicu uplynulo celkem 1 889 dní.
Právě tento přepočet ukazuje, jak koncentrovaná byla celá série do jediné etapy jejího života. Nešlo o tři náhodné incidenty rozprostřené přes padesát let kariéry, ale o tři zásadní události během něco málo přes pěti let.
Přezdívka „Miss Unsinkable“ je výstižná, ale trochu zjednodušuje
Dnes se o Violet Jessop často píše jako o ‚Miss Unsinkable‘, tedy nepotopitelné slečně. Titanic Belfast tuto přezdívku používá také. Je zapamatovatelná, jenže trochu zakrývá fakt, že Jessop nebyla profesionální dobrodružka, která vyhledávala nebezpečí.
Byla zaměstnankyně na moři. Její práce ji dostala na největší a nejprestižnější lodě své doby a náhodou i do středu dvou nejslavnějších námořních katastrof první poloviny 20. století.
Po Britannicu navíc na moře nezanevřela. Záznamy britského Národního archivu uvádějí, že v námořní službě pokračovala až do 21. prosince 1950. To je možná důležitější než samotná přezdívka: po všech třech událostech se k práci na lodích znovu vracela.
Proč příběh funguje i bez legend
U Violet Jessop se nabízí přehánění skoro samo. Internet miluje formulace typu ‚nejšťastnější žena světa‘ nebo ‚přežila tři potopení‘. Jenže její skutečný příběh je dost silný i bez nich.
Stačí držet doloženou osu: srážka Olympicu, Titanic, Britannic. Jedna zaměstnankyně. Tři sesterské lodě. Dvě z nich se potopily. Třetí utrpěla velkou kolizi. Všechno během 1 889 dní.
A pak ještě fakt, který se v titulcích objevuje méně: Jessop po katastrofách nepřestala pracovat na moři. Její kariéra pokračovala další desetiletí a skončila až v roce 1950.
Verdikt: nebyla nepotopitelná. Byla člověk, který se třikrát vrátil
Nejjednodušší způsob, jak její život prodat, je udělat z něj statistický zázrak. Tři sesterské lodě, tři katastrofy, jedna žena. Jenže po projití dobových a archivních záznamů mi přijde silnější jiná pointa.
Violet Jessop nebyla ‚nepotopitelná‘ v doslovném smyslu. Měla štěstí, prošla extrémními situacemi a přežila tam, kde jiní zemřeli. To, co z jejího příběhu dělá víc než kuriozitu, je návrat.
Po Olympicu šla znovu na moře. Po Titanicu šla znovu na moře. Po Britannicu šla znovu na moře. A pokračovala ještě desítky let. Právě v tom je její příběh podle mě mnohem zajímavější než přezdívka, která se vejde na jeden řádek.
Zdroje
