Článek
Seznam školních pomůcek vypadá každý srpen jako jednoduchá nákupní rutina. Penál, pastelky, přezůvky, pár sešitů a hotovo. Když jsem ale otevřel oficiální seznamy deseti základních škol pro prvňáky v novém školním roce 2026/2027, ukázalo se, že společné jádro je překvapivě malé a zbytek si každá škola skládá trochu po svém.
Nešlo mi o to zjistit, která škola chce po rodičích nejvíc peněz. Některé školy část pomůcek pořizují samy, jiné využívají příspěvky nebo balíčky pro prvňáky. Počítal jsem proto pouze to, zda se daná kategorie v oficiálním seznamu pro první třídu výslovně objevila – bez ohledu na to, zda ji kupuje rodič, škola nebo obec.
Sedm kategorií se objevilo ve všech deseti seznamech
Největší shoda nebyla u aktovky, ale u věcí, které dítě používá přímo během dne. Ve všech deseti seznamech jsem našel penál nebo pouzdro, pastelky, gumu, ořezávátko, nůžky, přezůvky a vybavení na tělesnou výchovu.
Tužka se výslovně objevila v devíti z deseti seznamů. V osmici byly lepidlo, kelímek na vodu a různé desky či složky na sešity a pracovní listy. Pracovní oděv nebo staré tričko na výtvarnou výchovu zmínilo šest škol.
Výsledky v kostce
• 10 z 10 – penál nebo pouzdro.
• 10 z 10 – pastelky, guma, ořezávátko a nůžky.
• 10 z 10 – přezůvky a vybavení na tělesnou výchovu.
• 9 z 10 – obyčejné tužky.
• 8 z 10 – lepidlo, kelímek na vodu a desky či složky.
• 6 z 10 – aktovka nebo batoh a pracovní oděv na výtvarnou výchovu.
• 3 z 10 – svačinový box nebo láhev na pití.
Aktovku zmínilo jen šest škol. Bez tašky ale prvňák samozřejmě nepůjde
Největší paradox vznikl u věci, kterou si se začátkem školy spojujeme asi nejvíc. Aktovku nebo školní batoh výslovně uvedlo jen šest z deseti analyzovaných seznamů. To samozřejmě neznamená, že ve zbývajících čtyřech školách mají děti přijít s učebnicemi v ruce.
Je to spíš ukázka toho, že školní seznam není jednotný formulář. Někde je kompletní od aktovky po poslední kelímek, jinde řeší hlavně věci, které může rodič snadno koupit špatně nebo které mají zůstat ve třídě. Absence položky proto v tomto experimentu znamená pouze „škola ji v dokumentu výslovně neuvedla“, nikoli „dítě ji nepotřebuje“.
Školy se nejvíc liší v tom, kdo výtvarné potřeby skutečně nakoupí
Právě u pastelek, lepidel, barev, štětců nebo modelíny je rozdíl mezi seznamy nejzajímavější. ZŠ Budiměřice například část pomůcek pořizuje sama a rodičům vypisuje zvlášť výbavu z domova a zvlášť věci nakupované školou. ZŠ Rabasova zase uvádí, že další pomůcky zaplatí z účelového příspěvku města přibližně 2 000 korun na prvňáka.
V Jesenici děti dostanou balíček v hodnotě 500 korun, ve kterém jsou mimo jiné barvy, lepidlo, nůžky, pastelky, tužky, guma i ořezávátko. Frymburk podobně připravuje uvítací balíček a část výtvarného materiálu se hradí ze třídního fondu. Rodič tak může mít na jednom seznamu desítky položek, ale v obchodě ve skutečnosti shání jen část z nich.
Svačina je skoro neviditelná. Výslovně ji řešily jen tři seznamy
Ještě výraznější rozdíl jsem našel u věcí na svačinu. Box nebo láhev na pití se výslovně objevily jen ve třech z deseti seznamů. Tupolevka zmiňuje obojí, Rabasova boxík a děčínská ZŠ Komenského láhev i krabičku.
Ani tady nejde o důkaz, že ostatní školy svačinu neřeší. Spíš o hranici mezi „školní pomůckou“ a věcí, kterou učitelé považují za samozřejmou součást každodenní výbavy. Stejný efekt pravděpodobně vysvětluje i aktovku.
Přezůvky jsou jistota, jejich přesná podoba už ne
Přezůvky byly jedinou z velkých „provozních“ položek, která se objevila ve všech deseti seznamech. Podmínky se ale liší. Někde škola chce pevnou patu, jinde světlou podrážku a další výslovně odmítá pantofle nebo Crocs. Univerzální nákupní seznam z internetu proto může selhat právě na detailu, který vypadá nepodstatně.
Podobné je to s nůžkami, tužkami nebo pracovním oblečením. Jedna škola doporučuje trojhranné tužky, jiná řeší nůžky pro leváky a další chce staré volné tričko místo zástěry. Kategorie je stejná, konkrétní požadavek ne.
Co z těchto čísel rozhodně tvrdit nemohu
Deset škol není reprezentativní vzorek všech českých základních škol. Vybral jsem veřejně dostupné aktuální seznamy pro školní rok 2026/2027 z různých míst republiky a porovnával pouze jejich text, nikoli skutečné chování rodičů nebo učitelů.
Také jsem sjednotil podobná pojmenování do širších kategorií: „penál“ a „pouzdro“ počítám jako jednu věc, stejně jako různé typy desek a složek. U pomůcek hrazených školou jsem položku započítal, pokud ji seznam výslovně jmenoval. Pokud škola uvedla jen obecný „balíček pomůcek“ bez obsahu, nic jsem si nedomýšlel.
Experiment proto neříká, co musí mít každý český prvňák. Ukazuje pouze, jak moc se deset konkrétních oficiálních seznamů shoduje a kde se naopak jejich logika rozchází.
Verdikt: univerzální seznam je dobrý začátek, rozhoduje ale konkrétní škola
Kdybych měl z deseti seznamů sestavit nejbezpečnější společný základ, začal bych penálem, pastelkami, gumou, ořezávátkem, nůžkami, přezůvkami a vybavením na tělocvik. Tyto kategorie se objevily pokaždé. Hned potom následují tužky, lepidlo, kelímek a desky.
Nejpraktičtější závěr je ale jednodušší: nekupovat všechno podle univerzálního „seznamu pro prvňáka“ dřív, než člověk otevře dokument své školy. Část věcí může škola dodat sama, u jiné může požadovat konkrétní provedení a některé samozřejmé položky naopak vůbec nenapíše. Deset seznamů tak nevytvořilo jeden ideální nákupní košík. Spíš ukázalo, proč jich existuje tolik.
Jak jsem postupoval
V pondělí 17. srpna 2026 jsem porovnal deset veřejně dostupných oficiálních seznamů pomůcek pro 1. ročník ve školním roce 2026/2027: ZŠ Tupolevova v Praze, ZŠ Rabasova v Ústí nad Labem, ZŠ Budiměřice, 1. ZŠ Hořovice, ZŠ Komenského v Děčíně, ZŠ Arménská, ZŠ Mladecko, ZŠ Letovice, ZŠ a MŠ Jesenice u Rakovníka a ZŠ a MŠ Frymburk.
U každého seznamu jsem zaznamenal přítomnost stejných čtrnácti kategorií. Počítal jsem výskyt, ne počet kusů ani cenu. Položka se započítala i tehdy, když ji místo rodiče pořizovala škola, ale pouze pokud byla v dokumentu konkrétně pojmenována.
Zdroje a kontrola dat
