Článek
Doplněk k televizi, nebo revoluce?
SNES neboli Super Nintendo Entertainment System vyšlo již v době, kdy bylo jasné, že herní konzole nejsou pouze hezky vypadající krabičky pro děti sedící před televizí. Nintendo uvedlo SNES na trh v roce 1990.
Původně přitom nemělo příliš velkou motivaci vytvářet novou konzoli, protože předchozímu NES se stále velmi dobře dařilo. K jeho úspěchu v pozdních osmdesátých letech přispívala nejen cena, ale také jednoduchost a uživatelská přívětivost.
Výraznější motivace pro Nintendo přišla ve chvíli, kdy společnost viděla, jak se daří konkurenční Seze s její konzolí Mega Drive, v Severní Americe známou jako Sega Genesis. Právě souboj těchto dvou značek se následně stal jednou z nejznámějších kapitol takzvaných konzolových válek.
Boje s konkurencí
Sega rozjela velmi výraznou marketingovou kampaň, především na západním trhu, kde používala slavné heslo „Genesis does what Nintendon't“. Ve volném překladu této slovní hříčky tedy něco ve smyslu: „Genesis dokáže to, co Nintendo ne.“
Bohužel pro Nintendo tato fráze nebyla pouze prázdným marketingovým heslem. Mega Drive nabízela rychlý šestnáctibitový procesor Motorola 68000 pracující na frekvenci přibližně 7,6 MHz. Dnes může taková hodnota působit směšně, v tehdejší době však šlo o velmi slušný výkon pro domácí herní konzoli.
Samotné SNES používalo procesor s maximální frekvencí přibližně 3,58 MHz. Pouhé porovnávání frekvencí však není úplně spravedlivé, protože obě konzole měly rozdílnou architekturu a každá vynikala v jiných oblastech.
Super Nintendo mělo například velmi povedené grafické a zvukové možnosti.
Jednou z jeho největších grafických výhod byl takzvaný Mode 7, který umožňoval různě otáčet a škálovat grafické vrstvy. Díky tomu mohly i jednoduché 2D hry vytvářet působivý dojem prostoru a hloubky.
Mega Drive, stejně jako tehdejší Sega obecně, výrazně sázela na zážitek připomínající arkádové automaty, který si hráči mohli přenést přímo do svých domácností. Nintendo naopak nabízelo množství rozsáhlejších titulů, ke kterým se hráči mohli vracet po delší dobu.
Tehdejší konzole vs. osobní počítače
Sega však rozhodně nebyla jediným konkurentem Nintenda.
Mezi další soupeře SNES můžeme zařadit například NEC PC Engine, na západních trzích známý jako TurboGrafx-16. Také tato konzole dokázala nabídnout na svou dobu velmi zajímavé technické možnosti. NEC však poněkud podcenil marketing především na západních trzích, takže i přes počáteční úspěchy nedokázal TurboGrafx dlouhodobě konkurovat Nintendu a Seze.
Další konkurenci představovaly domácí osobní počítače, například Commodore 64, Amiga 500 nebo Atari ST.
Ty ovšem mířily na poněkud jinou cílovou skupinu. A to je jedna z věcí, která se příliš nezměnila ani dnes. Uživatelé, kteří dávají přednost osobnímu počítači, často chtějí na svém zařízení dělat také jiné činnosti než pouze hrát hry.
Výhodou konzole naopak byla jednoduchost. Stačilo ji připojit k televizi, vložit cartridge a začít hrát. Nebylo potřeba řešit konfiguraci systému ani další počítačové příslušenství.
Později však do konzolového světa vstoupil další velmi silný hráč – Sony se svým prvním PlayStationem. Ten již patřil do následující generace konzolí, ale zároveň výrazně změnil rozložení sil na celém trhu.
Kdo z vás jí má furt doma?
Jaký výkon konzole měla?
SNES nepatřilo ve své době ani k úplně nejsilnějším, ani k nejslabším konzolím. Samotný hrubý výkon však pro jeho úspěch nebyl tím nejdůležitějším.
Konzole používala šestnáctibitový procesor Ricoh 5A22 založený na mikroprocesoru WDC 65C816. Maximální takt dosahoval přibližně 3,58 MHz.
K dispozici bylo také 128 KB operační paměti, což tehdy pro podobný typ zařízení představovalo dostačující hodnotu.
Pokud se zaměříme na grafickou stránku, Nintendo pro SNES využilo grafický systém tvořený dvojicí PPU neboli Picture Processing Unit.
Výkon grafických čipů se tehdy nedal popsat tak jednoduše jako například u dnešních grafických karet. Mnohem důležitější byly jejich konkrétní možnosti. SNES dokázalo pracovat s rozsáhlou paletou barev a zobrazovat až 128 spritů.
Právě grafické schopnosti byly jednou z oblastí, ve kterých konzole dokázala skutečně vyniknout.
SNES ani přes své robustnější provedení nepotřebovalo velké množství konektorů. Standardně nabízelo dva porty pro ovladače. Na horní straně konzole se nacházel slot pro herní cartridge.
Na zadní straně byl Multi-OUT sloužící k přenosu obrazu a zvuku a samozřejmě také konektor pro napájení.
SNES mělo také rozšiřující port na spodní straně konzole, který však běžný hráč prakticky nevyužíval.
Výraznou změnou prošel také samotný ovladač. Oproti hranatému gamepadu z NES byl více zaoblený a pohodlněji seděl v rukou.
Nintendo navíc přidalo další akční tlačítka a především dvojici horních tlačítek L a R. Právě koncept horních tlačítek se následně stal běžnou součástí ovladačů prakticky všech moderních konzolí.
Jaké hry bylo možné si na konzoli zahrát?
Zatímco Sega měla svého Sonica, Nintendo samozřejmě nadále sázelo na Maria.
Jednou z nejúspěšnějších her celé konzole se stalo Super Mario World. Dalším mimořádně povedeným titulem byla The Legend of Zelda: A Link to the Past, která je dodnes považována za jednu z nejvýznamnějších her své série.
Za revoluční můžeme označit také Donkey Kong Country, které ve své době ohromovalo hráče předrenderovanou grafikou.
Na SNES vyšlo rovněž první Super Mario Kart. Právě zde odstartovala série, která je úspěšná dodnes.
Zmínit bychom mohli také Super Metroid, F-Zero, Star Fox, Street Fighter II a obrovské množství dalších titulů.
Vyjmenovat všechny významné hry by však znamenalo vytvořit prakticky samostatný článek.
Co znamenalo SNES pro herní průmysl?
SNES samozřejmě stavělo na základech, které Nintendo položilo již svou předchozí konzolí NES, zároveň však přineslo mnoho zásadních vylepšení.
Některé prvky, které se objevily právě u ovladače SNES, můžeme v pozměněné podobě najít na herních gamepadech dodnes.
Celosvětově se prodalo přibližně 49 milionů kusů SNES, díky čemuž se konzole stala jedním z největších úspěchů své generace.
Její hlavní rival Sega Mega Drive/Genesis se přitom rovněž prodával velmi dobře a právě soupeření těchto dvou konzolí vytvořilo jednu z nejznámějších etap konzolových válek.
Nintendo tak po předchozích úspěších znovu ukázalo, že dokáže vytvořit zařízení, které není zajímavé pouze svým hardwarem, ale především rozsáhlou nabídkou kvalitních her.
Super Nintendo Entertainment System se díky tomu nesmazatelně zapsalo do historie videoher a dodnes patří mezi nejznámější konzole vůbec.
(Pokud máte k našemu článku jakýkoliv názor nebo vlastní vzpomínku na SNES, budeme velmi rádi, když se o ni podělíte v sekci diskuze.)
Tento článek vám přinesli Adam Holl a Michal Šafarčík.
