Článek
Ve své poslední vůli detailně popsal, jak má vypadat jeho pohřeb. Kromě toho, že si přál, aby na něm česko-slovenskou hymnu zazpívala herečka Jitka Čvančarová, další nelehký úkol svěřil známé novinářce Renatě Kalenské. Když vycítil, že jeho dny jsou sečteny, požádal ji, aby napsala jeho nekrolog. Právě ona se s tehdy již nemocným šlechticem sblížila, když o něm začala psát knihu „Připraven sloužit“. Byla výsledkem několika pracovních víkendů, kdy za Karlem Schwarzenbergem, společně se svými dětmi, dojížděla na jeho sídlo, zámeček Dřevíč.
V „Deníku N“ popsala atmosféru jednoho z večerů: „Před časem jsme spolu seděli na zámku Dřevíč, pili jsme dobré červené víno. Jiné než dobré tam nebylo. Na svoje vinice byl Karel Schwarzenberg hrdý. Stejně jako na svoji zemi, které chtěl sloužit do konce života, a v posledních letech ho trápilo, že už na tu službu neměl dost sil. Připadal si nepotřebný, přitom ve skutečnosti pořád dodával mnoha lidem pocit, že dobré věci stojí za to dělat. Už se stmívalo a kníže byl unavený. Požádal mě, abych mu přečetla jeden svůj text. Byl to nekrolog. Chvíli jsme tiše seděli a pak řekl: „Byl bych rád, kdybyste o mně taky napsala, až umřu. Mlčela jsem. Bylo to tíživé, seděli jsme vedle sebe a mezi námi stála smrt. Ta jeho.“
Přiznává, že odpověď mu dala až ráno a že souhlasila, nicméně Karla Schwarzenberga požádala, aby jí naznačil, co by do nekrologu měla napsat. Co chce lidem vzkázat, až už tady nebude. A on zareagoval: „Jenom prostě věcně napište, co jsem udělal.“ A ještě dodal: „Dodržel jsem své sliby.“ A slib, že bude bojovat za svoji zemi, bohatě splnil. Renata Kalenská připomněla, že tento slib si dal v den, kdy z v březnu 1948 zemřel Jan Masaryk. Právě tehdy se rozhodl, že bude bojovat za vlast, v níž se narodil, dokud nebude svobodná.
Velmi působivá je pasáž, v níž Renata Kalenská popisovala okamžik, kdy hluboce věřící kníže doufal, že se na onom světě setká s lidmi, které měl rád a chtěl by se jich zeptat na spoustu věcí, ale žádné velké by s nimi neřešil: „Václav Havel, Jirka Křižan, Magor. Všechny tyhle bych tam tak rád potkal,“ svěřil se jí. A ona se ho v této souvislosti zeptala, jestli má někoho, s kým by si vysvětlil případná nedorozumění nebo se mu omluvil. Zareagoval, že má jednu opravdu velmi blbou vlastnost, že neumí nenávidět. „Lidi, co mi strašně ublížili, jsou mi jedno. Jsou mi úplně fuk,“ řekl jí.
Tato pasáž vzpomínek Renaty Kalenské patří k těm nejdůležitějším. Lidem, kteří nedokázali pochopit, jak se Karel Schwarzenberg mohl po dehonestující předvolební prezidentské kampani nadále stýkat s těmi, co jej i jeho manželku lživě uráželi, konečně nabídla vysvětlení.
Zdroj: https://denikn.cz/1282165/dodrzel-jsem-sve-sliby-nekrolog-ktery-si-karel-schwarzenberg-zcasti-napsal-sam/?
