Článek
Pracovala jsem kdysi jako aktivizační pracovník v domově pro seniory a pochopila jsem, že největší úspěch u klientů mají zooterapie. Dnes se k tomu využívají koníci, kozy a nejčastěji asi psi. Oproti canisterapii, kde se cvičí konkrétní pejsek, se u kočičí felinoterapie cvičí majitel. Prošla jsem kurzem, kde mě zkušená lektorka učila, jak číst chování zvířete, jak ho správně motivovat a jak poznat jeho limit. Protože, když to nebaví zvíře, nemá to terapeutický dopad ani na klienta.
Davídek je můj terapeutický kocour, jezdíme dělat program klientům senior center. Davídek je mamánek, jeho motivem je partnerství se mnou a trochu i dobrůtky za odměnu. Senioři ho obdivují, on si užívá, že jsme tu spolu. Rád se nechá česat a hladit. Chce být oceňován, že byl opět šikovný. Ví, že až bude chtít, dám ho zpátky do tašky a pojedeme domů.
Mezi seniory je zticha, doma je ale ukecaný, naučil se mňoukat ve frekvenci zvuku, který vydávala maje malá dcera jako miminko a vynucuje si tak dobrůtky a pozornost. Mám vyzkoušené, že nechce do jiné než mé náruče. Často ho tedy držím, skláníme se k lidem, někdy ho dávám ke klientům do postele, kde si většinou lehne a nechá se hladit.
Každá kočka se jako terapeutická nehodí. Davídek je vhodné plemeno, má na to buňky. Nevadí mu změna prostředí. V rámci návštěv neprská, neškrábe, je klidný. Je to ragamuffin, vyšlechtěný z plemene Ragdoll. To vytvořili Američané s cílem mít kočku, která by s nimi ležela celý den na gauči. Když běžnou kočku zvednete, zatuhne. Když zvednete Ragdolla, uvolní svaly a je jako hadrová panenka, což je český překlad slovního spojení Ragdoll. Davídkovy chlupy musím často vyčesávat a hlavně pořád doma uklízet, a to existují plemena koček s ještě delšími chlupy.
Jsem Karolína Tumlířová, jsem výkonná ředitelka mobilního hospice Mostu k domovu, který působí v Praze a v jejím okolí. Jako dobrovolnice jezdím dělat doprovod Davídkovi, aby mohl rozdávat radost.
Odkaz na video:
