Článek
Ačkoli známou ochránkyni přírody známe všichni pod jménem Joy Adamsonová, původní jméno této neobyčejné ženy je Friederike Viktorie Gessnerová. Opavská rodačka se narodila do dobrých poměrů. Bohužel ale její dětství mělo k dobrým poměrům daleko.
Její rodiče jí dali snad vše, jen ne rodičovskou lásku. Na příkaz otce musela dívenka nosit pouze chlapecké oblečení, protože jeho přáním bylo mít syna dědice. Vztah s matkou byl bohužel taky velmi chladný. Joy musela být svědkem, kdy její matka zabila a upekla jejího milovaného mazlíčka, králíčka jménem Hasi. Svou dceru pak donutila králíčka sníst. Po své matce ale Joy zdědila talent ke kresbám.
Ve svém domově byla nešťastná a ve svých 12 letech se odstěhovala ke své babičce, která žila ve Vídni. Domů se vypravila už jen občas. Její rodiče se rozvedli.
Postupně se z této odvážné ženy stala spisovatelka, malířka a především ochránkyně zvířat. Snad právě pro bezbrannost jejího králíčka, a také srnky, kterou musela na příkaz otce zastřelit, vznikla u Joy láska ke zvířatům a potřeba je chránit.
se svou lvicí Elsou
Starším ročníkům asi není nutné příběh neobvyklého přátelství Joy a lvice Elsy představovat. Díky skvělému filmu Volání divočiny z roku 1966, který byl natočen podle trilogie Joy Adamsonové „Příběh lvice Elsy“, je Joy známa velmi dobře. Snímek, který obletěl celý svět, získal dva Oscary.
Joy se narodila v domě ve dvoře, a ihned po porodu byla přenesena do domu v ulici Na Rybníčku 48, v Opavě. Holčičku narozenou 20. října 1910, pojmenovali rodiče Friederike Viktoria.
Její otec nejen že požadoval aby nosila chlapecké oblečení, ale také ji oslovoval chlapeckým jménem. Joy měla ještě dvě sestry, ale ani s těmito nenavázala žádná vřelý vztah. Svůj rodný dům naposledy navštívila když jí bylo 18 let. Ona sama Opavu nikdy nevyzdvihovala. Na otázku odkud pochází, vždy odvětila: „Neptejte se mě na to, odkud jsem. Ptejte se, co jsem dokázala.“
Vzhledem k tomu, že Joy nemohla mít vlastní děti kvůli špatně provedenému potratu, její život naplnil její zvířecí sirotčinec. Se svými zvířecími miláčky žila na břehu jezera Naivasha. Společnost jí dělal také její manžel, George Adamson. Právě on jí donesl malou lvici Elsu, které v sebeobraně zabil matku.
Jméno „Joy“ ale dal své ženě její první manžel, Peter Bally. A to proto, že mu přinesla do života radost. Joy se do něj zamilovala ve chvíli, kdy byla na cestě do Keni. Tam měla namířeno se svým prvním manželem. V Evropě byla válka a její první manžel, baron Viktor von Klarwill, byl židovského původu.
Joy a George s mláďaty lvice Elsy
Joy Adamsonová v Africe našla samu sebe. Dokázala, že člověk a šelma můžou ležet vedle sebe a neublížit si. Lvice Elsa svou Joy milovala. Hluboká láska pokračovala ještě u gepardí slečny Pippy a levhartice Penny. I tyto šelmy dokázala navrátit zpět divočině. U Penny už bylo Joy 70 let a i když byla varována, že v tomto věku už se nemá pouštět do ničeho nebezpečného, ona si šla za svým.
Prošla si mnoha nemocemi, často žila jen na banánech, ale její bezmezná láska a důvěra ke zvířatům ji naplnila vším potřebným.
Joy Adamsonová byla bohužel zavražděna svým sluhou, který ač dostal doživotí, byl propuštěn. Po této odvážné ženě, která dokázala přesvědčit ostatní, že zvířata a divoká příroda se mají chránit, zbylo Keni vzácné dědictví, ze kterého dodnes profituje.
O svém smutném dětství psala sama Joy Adamsonová ve své první knize „Setkání se smrtí“. Dozvíme se zde o tom, jak ji otec týral, o chladnosti její matky a také o tom, že po rozvodu o Joy neměl ani jeden z rodičů zájem.
Chybějící a opravdovou lásku tak navždy našla až v daleké Keni, v srdci své milované šelmy Elsy. Ta ji svou lásku vrátila několikanásobně v podobě mláďat, které přišla své zachránkyni Joy ukázat.
Zdroj: JoyAdamson.cz, Deník.cz, Příroda.cz
